erased

'cause Shaolin Fantastic's a bad mother---

the best music scene in film history

It's a miracle!

LONG LIVE THE KING

full moon time

What flows forth from this house, starting tonight, is a new story for Nassau. I've watched her follow mad men. I've watched her follow rich men. I've watched her bow before tyrants. But now it's time she had a king. When we're ready, when he's ready, he'll step into the role we've created for him... and lead an impossible army into an unwinnable war... and win it.

Máte chandru? Utekla vám žena s nejlepším kamarádem? Nikdo vás nemiluje? Šéf je magor? Bolí vás koleno? Ujel vám vlak? Ujel vám život? Ujelo vám všechno? Máte pocit, že nastal konec světa? Stačí si říct pětkrát za sebou naši jesenickou mantru, zapít ji Šerákem a bude to zase v cajku. Sere pes. Tohle funguje.

Na trati je teď sice podezřele ticho, ale my máme veselo, od včerejška se totiž na nádražce ubytoval autobusák Tonda. Jel v sobotu poslední cestu a zpátky už ho nepustí, tak dostal volno. Když ještě mohl mluvit, povídal nám historky jako z katastrofických filmů z polské televize o tom, jak v Praze na sídlištích plavou stromy, auta, metro i pražáci. A do toho si všichni zpívaj ten letní hit od vysloužilýho pankáče a jeho kumpánů z Umakartů. Nejdřív mu to nikdo nevěřil, ale Šokinovi už druhý den nepřijely zásoby, proto jsme v nádražce svolali krizový štáb a rychle jednali. Wachek navozil zásoby, které zažily ještě Sudety a Tonda tak do sebe lije prvotřídní archivní materiál. My tady zatím řešíme, jak se sem ti promáčení pražáci začnou co nevidět hromadně stěhovat. Snad budou mít štěstí na počasí, poslední velká voda tady taky nadělala slušnou paseku, hory nehory. Zatím nám tu sice svítí sluníčko, ale ty deště prej míří k nám, tak aby jsme si taky nezpívali...

Sedíme v nádražce, pijeme grog, za okny sněží a nám se zdá, že nebudou Velikonoce, ale Vánoce. My tady ve vlkodlačích horách máme zimu rádi, nejsme žádný třasořitky jako Pražáci, co páchají sebevraždy, když na nuseláku napadnou dva centimetry sněhu. Ale přece jenom k téhle zimě: V noci na dnešek napadlo půl metru. Kdo to má furt vyhazovat? Takže zimo: Bylo to krásný, ale bylo toho dost. A tak pan farář vytáhnul kytaru, Wachek harmoniku a furt dokola brousíme ten filmový hit od pankáčů z Priessnitz a těšíme se na jaro, sněženky a holky v sukních. Až skončí tahle zima...

Jak se píše ve finále nejmenované knihy nejmenovaného Pražáka, co o našich vlkodlačích horách napsal ten komiks - Léto skončilo. Pokud na vás stejně jako na mě padá podzimní smutek, zavřete prostě oči. A řekněte si to pěkně pomalu třikrát po sobě: Sere pes. Sere pes. Sere pes. A uvidíte, že to hned bude lepší. Pokud to není lepší, cvičení s wachkovskou mantrou prostě zopakujte. Jednou to lepší bude. Hezký podzim.

"Pokud by šéfové našich likérek více mysleli a méně fňukali v televizi, mohli by pořádně vydělat a získat konkurenční výhodu oproti zahraniční konkurenci.
Jak? Už od pondělka mohly být regály plné rumu, vodky, slivovice etc. s obsahem alkoholu 19.99% a názvy jako Český řeďák, Česká nouzovka, Podlimitní švestkovka apod.
Vše by zústalo při starém, jen by se toho muselo vypít (dát do těsta apod. 2 x tolik).
Etikety žádné velké umění, jen hrubý obyčejný papír a tiskový font jako noviny ze 6.května 1945, co psaly, že to Německo ještě vyhraje....
Časem by to byly zajímavé sběratelské kousky ...."

(by 'někdo') 

Roses are red 

Violets are blue

Russia's a shithole

and Putin's a poo 

Sir Leonard had been talking a lot of that old-fashioned nonsense. About the will of the people being the wisest arbitrator and so on... We're always the last, Stevens. Always the last to be clinging on to outmoded systems. But sooner or later, we'll need to face up to the facts. Democracy is something for a bygone era... And yet, we still persist with the notion that this nation's deicisions be left in the hands of our good man here and to the few million others like him... Why, you may as well ask a committee of the mothers' union to organize a war campaign.

If your house is on fire, you don't call the household into the drawing room and debate the various options for escape for an hour, do you?

Všechny bytosti dosud vytvořily něco nad sebe samy: a vy chcete býti odlivem tohoto velkého přílivu a raději snad se vrátit k zvířeti, než abyste překonali člověka?
Čím je opice člověku? Posměchem nebo bolestným studem. A stejně má i člověk býti nadčlověku: posměchem nebo bolestným studem.
Urazili jste cestu od červa k člověku, a leccos ve vás je posud červ. Kdysi jste byli opice, a i nyní je člověk opice — více než kterákoli opice.

"Co je láska? Co stvoření? Co touha? Co hvězda?" tak se ptá poslední člověk a mžourá.

"My vynalezli štěstí," říkají poslední lidé a mžourají.  

Anything approaching the change that came over his features I have never seen before, and hope never to see again. Oh, I wasn't touched. I was fascinated. It was as though a veil had been rent. I saw on that ivory face the expression of sombre pride, of ruthless power, of craven terror - of an intense and hopeless despair. Did he live his life again in every detail of desire, temptation, and surrender during that supreme moment of complete knowledge? He cried in a whisper at some image, at some vision - he cried out twice, a cry that was no more than a breath.

"1. ledna 1955. Po dvaceti letech poprvé zas jeden Nový rok, kdy nehřmí nikde děla. Není války mezi národy ani mezi občany. To nemusí znamenat nic dobrého.
Modlím se k Bohu, přestože mi o něm vlastně není dohromady nic známo. Možná, že je to ze zoufalství. I kdyby bylo, nevím, co je na tom k smíchu. Škoda, dějiny, (totiž, že mnoho napáchaných přestupků, lží, bezpráví a zločinů zůstává bez odplaty), že snad není vůbec zákonité odplaty. Vypadá to tak. Je však také možné, že je to kdesi bráno na vědomí a že by se mi to mohlo nevyplatit. Kde, kdy a jak, to nevím. Proto se bojím páchat nepravosti, čímž se připravuji o mnoho dočasných požitků. Jestliže se jednou kdesi ukáže, že jsem to dělal nadarmo, přál bych si, abych to bez lítosti dovedl přičíst na vrub svého účtu jako ztrátu, která se bez omezení blíží nule." 

-Jan Rychlík (Z deníku)