Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Bouře duší (2019) 

Průměrná až podprůměrná bitevní vřava za císaře pána, zprostředkovaná lotyšskou armádou. A právě exotika v podobě vzácně vídaných vojenských stejnokrojů značky Lotyšsko je na filmu tím nejzajímavějším. Celkový dojem z filmu je ale vyloženě záporný. Snímek postrádá nějakou vrcholnou scénu. Za dvě hodiny si nevytvoří nic unikátního. Bitvy jsou povětšinou jalově natočené, nejde z nich žádné napětí ani energie, v úžasu jsem z nich rozhodně nezůstal.  Navíc lotyšská armáda není žádný pluk, nýbrž sestává z pár vojáků, co čítají tak maximálně rotu. V popředí dějství stojí extrémně nesympatický sedmnáctiletý mladík, který je měkkota (klišé č. 1) a nerad zabíjí protivníky (klišé č. 2). Narukoval po násilné smrti své matky (klišé č. 3), načež spolu s ním do armády vstoupil i jeho postarší otec - válečný veterán (hovadina úděsná). Působilo to směšně. Mladíka ztvárnil otřesný typ jménem Oto Brantevics, který má v repertoáru jednu grimasu, víc nepředvedl. Je znát, že režisér Dzintars Dreibergs absolvoval na poli hraného filmu svoji premiéru. Předtím točil jen samé dokumenty, jistě záslužná práce, ovšem hraný film má zcela jiná kritéria, které režisér plně pomíjí. Absolutně se mu v prvé řadě nedaří diváka zaujmout. Klidně mohl z extrémních situací na bojišti, kterých se jistě mohla naskytnout hojnost, vytěžit stěžejní adrenalinový bod svého vyprávění. A neděje se tak. Mimo bojiště je film ryze skvoucí tragédie, rozplizlé vyprávěnky mimo bojové zákopy a valy jsou těžce nezvládnuté, naprosto vše působí nudně a prázdně. Ke všemu se na obzoru rýsuje rušivá a nadbytečná romantická linka s místní děvečkou. Na bojišti se divák občasně umaže od nečistot a krevního průtoku, jenže je toho poskrovnu. Dvě hodiny se vlečou. Závěr to sice nevytrhl maximálně, ale i tak se v něm stačí sejít to nejlepší. Poprava vojáků má rysy drastické podívané, náhled na ústřední  postavu nabral cosi méně šablonovitého, jenže režisér s tím stejně přišel pozdě a s novým rozměrem svého hrdiny neuměl až tak dokonale pracovat. Vždy bude platit, že filmy z 1. světové války většinou souboj o atraktivitu s filmy z 2. světové války prohrávají.  Najdou se výjimky, třeba 1917 bylo poutavé a svěže natočené, Tohle drama prostě v ničem (technicky nebo emočně) nezapůsobilo. 4/10

plakát

Bouřlivé dny (1990) 

Poměrně povrchně natočený film hledá svoje trumfy v hereckém obsazení, ale Cruise s Kidmanovou v podstatě nemají, co hrát a zůstávají ve stínu automobilových závodů, které jsou nudně natočeny, a když se to tak vezme, tenhle film není ani tak špatný, jako spíše šíleně nudný.

plakát

Bouřlivé víno (1976) 

Plejáda skvělých českých herců sloužících jako figurky politickému režimu. Moc k smíchu to nebylo na to, jak to bylo vydáváno za komedii. Dneska to všechno odvál čas, a jaká byla družstva JZD a tehdejší hodnoty jsou k pousmání, nikoliv k hlubokomyslným úvahám. Vorlíček asi tuhle blbost musel natočit, protože kdyby se protivil režimu, určitě by si nenatočil nic. Jenže ta dvouhodinová stopáž je šílená, vzhledem k nezáživnosti tématu, které už dnešnímu, zvláště mladému divákovi, nic neřekne a v ničem ho neosloví. Ani na tehdejší dobu to však nebyl žádný extra film. Lákal na tehdy populární herce a dneska ho vidím jako omšelý až nenápadný film, který má plus v tom, že se příliš nereprízuje. Jestli je to výhra, těžko říct. 30%

plakát

Bouřlivé výšiny (1992) 

Nic proti, ale četl jsem knížku, a ta tedy byla mnohem vrstevnější, než je tohle povrchně nasnímané dílo s totál otřes herci. Ralph Fiennes neumí a nikdy nebude umět hrát. Jestli měl představovat cikána s natřeným ksichtem krémem na boty, tak v tom případě je můj brácha Jay-Z. Nevěděl jsem, jestli je to parodie, anebo jestli je to míněno vážně. Jsem se dusil smíchy a raději přepínal na hokej. Juliette Binoche, to už ošklivější herečku nemohli vybrat?! A dál jen nuda, nuda, nuda. Knížka pěkná, film mimořádně mě nebavící. Jen klouzal po povrchu a se mnou to nic neudělalo. Dávali akorát hokej, ten byl záživnější, a to hrál Kazachstán s Běloruskem. Dost nedůstojné zpracování kvalitní literární předlohy. Kritika také film nemilosrdně strhala, takže nejsem v tom sám, komu se nelíbil. Peter Kosminsky, režíruje ten borec ještě, nebo si to po "haluškách" na větrné hůrce hodil? 20%

plakát

Box (2009) 

Solidní námět byl pohřben. A přitom karty byly na začátku rozdány tak slibně, ale film moc rychle vyházel svoje trumfy. Kulhající Diazová s deformovanou nohou působila až mysteriozně a její filmový manžel Marsden se dal akceptovat, ale pak se na scéně zjevil Frank Langella se znetvořenou tváří a s tajemnou krabicí v ruce a slíbil páru milion babek za pouhé zmáčknutí tlačítka, po kterém někdo někde umře, a je vlastně fuk, jestli mluvil pravdu, nebo to byl nějaký ohavný manipulátor, protože od tohoto okamžiku to tvůrci stejně zbabrali a namíchali divákovi bizarní koktejl s prapodivnými ingrediencemi, který mně ale ani trochu nechutnal. Myslel jsem si, že scénář nějak rozvine podstatně více a lépe onu zajímavou myšlenku s tlačítkem a lidskou chamtivostí, ale to se nestalo a prostřední část filmu působí nejen bizarně, ale hlavně naivně (místy i hloupě). A není to tím, že je film zasazen do sedmdesátých let. Odehrávat se film v současnosti, tak by snad svým pojetím vůbec neobstál. Když Langella Diazové vysvětluje princip tlačítka a pohádkového zisku po jeho stlačení v jedné z nejvrcholnějších scén filmu, tak společně s působivou hudbou, jsem měl mrazení v zádech, ale po této scéně se tento pocit už nedostavil, a to je chyba. Povrchní prostřední část filmu na mě nefungovala. V závěru film opět nabral dech a naservíroval hutný, možná tak trochu šokující závěr, který mě opět uzemnil, ale nedokážu mu odpustit, že většinu děje dost prohospodařil. Po technické a hudební stránce lze filmu stěží něco vytknout a ústřední herecké trio bylo velmi spolehlivé, ale film už jako celek tolik nezabral. Stokrát škoda. Mé hodnocení: 60%

plakát

Boys and Girls (2000) 

Romantický film, který chce hodně řešit, ale prostoru k zamyšlení anebo nějaké zdůvodnění proč tomu tak je, a proč se postavy najednou mají rádi, když se předtím nemusely, na to už místo není. Veskrze je to příjemný film, který je obsazený herci, kteří tehdy představovali svoji generaci. Jako oddechový snímek funguje na výbornou, ale pokud si chcete z něj odnést něco k zamyšlení, raději si zvolte jiný "vztahový" film. Pokud možno vyzrálejší. Ale tohle se v rámci svého žánru dalo shlédnout v pohodě. Claire Forlani (režiséři na ni zapomínají a upadla v zapomnění) a Tsianina Joelson (škoda, že ukončila svoji hereckou kariéru) jsou kočky, kterým se nedá odolat. 60%

plakát

Božský Evan (2007) 

Risk se tentokrát nestal ziskem. Film se Stevem Carellem v hlavní roli komerčně neuspěl, a tak se z něj stal předražený spektákl, který z průměru vybočuje především armádou zvířat, především v digitálním zastoupení. Milovník fauny musí zaplesat nad tím bohatým výčtem němých tvorů. Hlavní hrdina se opět setká s Bohem s tváří Morgana Freemana, opět ho čeká několik trapasů v práci i v soukromí a největší atrakcí filmu je jeho závěrečná apokalypsa, která ovšem nebude mít vážnější dopad na svět. Ovšem divák si to až tak moc neužije. Vtipů není tolik a tahle komedie nesrší třeskutým humorem. Spíše s ním šetří. Průměrná komedie se špičkovými triky. 60%

plakát

Braddock: Ztracen v boji (1988) 

To lepší z filmografie nezničitelného Chucka Norrise. Je to akční film, který se svým pojetím nehodí do dnešní předimenzovaně digitální akční tvorby, ale atraktivita prostředí a nonstop akce mě dokázaly zabavit. Chuck se svým bratrem Aaronem spojili několikrát bratrské síly a společnými silami upletli poctivé akční opusy, které hlavního hrdinu ukázaly bez slabin psychických i fyzických. Chuck kosí, co se v korunách palem pohne, s nekonečným zásobníkem, je to tak snadné. Jen se tenhle film nesmí brát vážně. Pak je možné prožít nezničitelné akční peklo. 60%

plakát

Braindead - Živí mrtví (1992) 

Velmi stupidní horor, jehož stupidita je paradoxně největší předností. Černo humorné scény se tu v rychlém tempu střídají s těmi krvavými, pročež se tenhle film opravdu nedá brát vážně. Peter Jackson pochopitelně v pozdější době natočil daleko lepší filmy. Zvláště krvavě a s nadhledem je natočena závěrečná půlhodina. Ale nic výjimečného na tomto hororu nevidím. 60%

plakát

Brak (2002) 

U nás se ještě pořádný brak, který by měl skutečně vysoké kvality, nedá natočit. A zvláště, když film pokukuje po svých zámořských vzorech, vzhlíží se v nich, ale servíruje to po česku. S českou Paulou Wild, nájemným zabijákem Jiřím Kornem a s hrstkou mladých, ale celkem dobře hrajících herců. Tenhle film začínal fakt dobře i když neoriginálně. Kamarádi si k sobě pozvou eskortní šlapku, která po bujaré párty umírá. A co s mrtvým tělem. Film kopíruje, kde se dá, ale v první polovině přesto bavil. Pak se to nějak natahovalo do nijakého extrovního vyznění. Druhá polovina znatelně slabší. Herecké obsazení fajn až na toho trapného Korna, režie velmi ucházející a odkazovala k sympatickým nezávislým počinům, ale tyhle filmy u nás z diváckého hlediska nebodují a zůstanou nedoceněny. 60%