Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Soudkyně Barbara (2015) (pořad) 

Modelová situace. Chlap se po dvanáctce vrací k večeru domů. Reflexivně zapíná televizi a vybafne na něj píča v taláru. Na chvíli i přes značnou únavu zpozorní. Ženu má totiž doma tak hnusnou, takže mu soudkyně Barbara přijde sexy. Pokradmu se rozhlédne po pokoji, jestli ho někdo nešpehuje. Zdá se, že je vzduch čistý. Vytahuje péro a počíná nesmělou masáž labutí šíje s boxerkou. Barbara mu přijde minutu od minuty stále více sexy. Navíc mu vyhovuje její přísnost a dominance. Mastí ostošest, ale spánek po práci ho přece jen přemůže. Následně se chlápkovi zdá sen, ve kterém se ocitá v soudní síni a soudkyní je právě Barbara. Ta si ho prohlíží přísným okem a náhle na něj vysokým hlasem zakřičí: "Považujete za morální, že jste nade mnou masturboval?!" Chlápek rudý studem se hájí tím, že se ani nestačil udělat, manželku má ošklivou, nevlastní dcera by to na něj nejspíše práskla, kdyby se choval jako prase a sexuálně ji obtěžoval a s morčetem už ho to nebaví. Navíc ho už nebaví shánět pořád stejný barevný odstín morčete po specializovaných obchodech, když po koitu s ním morče zdechne a on ho nepozorovaně vymění za jiné ve stejné barvě jako bylo to předchozí, aby to jeho mladší syn nepoznal. Chlápek najednou přehodnocuje svůj náhled na soudkyni a jeho sexuální pudy jdou stranou. S trestem, který se nad ním vznáší, mu už Barbara nepřipadá tak proklatě sexy. Náhle se s hrůzou probouzí. Byl to jen sen. Chlápek urychleně sahá po dálkovém ovladači, aby vypnul soudkyni Barbaru. Přísahá si, že ta pekelná ženská mu už nikdy nesmí přes pomyslný televizní práh. 20%

plakát

Southbound (2015) 

Určitě nejezděte do Southbound! V tomhle zapadákově uprostřed ničeho se dějí pořádně divné věci, dochází zde k pořádným kruťárnám a úmrtní list zde servírují jako svoji místní specialitu. No konečně, už jsem z nouze sahal po Křemílkovi s Vochomůrkou, doufajíc, že zde bude víc hororu než v hororech, které se mně za poslední dobu dostaly před bulvy. Bohužel, ani jeden neobstál v brutalitě, hnusotě, o krvavosti ani nemluvě. Do píči, co to je za horor, kde si krev musím domyslet! Jen samé strašení jak pro malé děti, stupidní pointy, nezajímaví herci. Hlavně, že to pořád cpou do kin. Tenhle horor se obešel bez známých hereckých jmen, bez známých režisérů, ale "fachčil", jak žádný jiný za poslední dobu. Jak je to možné? Jde o přístup a styl. Čtveřice režisérů se totálně vyprdla na nějaké vysvětlování stran děje i postav. Na, diváku, zde máš naturalisticky vyvedené povídkové pásmo, v němž je brutalitě, detailním záběrům na (vyhřezlé) lidské orgány (i zevnitř), krvavosti a hnusotě věnován zásadní prostor. Herci jsou nadmíru přesvědčiví, ani po tomhle jejich účinkování si jejich jména nezapamatujete, gore je luxusní, hudební doprovod tvoří atmosferické syntezátory, jako vyloupnuté z osmdesátých let. Rozpočet filmu neznám, ale celé to vypadá nadmíru dobře. Natočeno v neselhávajícím tempu. Námitky, že povídky nedávají dostatečný smysl, neberu. Mně nedává smysl, proč se někteří režiséři pouštějí do hororů, když jim z toho vyleze Večerníček. Solidní trash! 100%

plakát

Spectre (2015) 

24 důvodů, proč vidět i nevidět 24. bondovku. 1/ Návrat ke klasickým bondovkám. V kulisách Londýna by se neztratil žádný z dřívějších představitelů agenta. 2/ V létě jste nebyli nikde na dovolené, s Bondem prolezete Rakousko, Japonsko i Maroko. 3/ Daniel Craig sice stále vypadá jako James Bond odněkud z východního bloku, ale není důvod s ním být nespokojený. Má svůj styl. Maličko ale zestárnul. 4/ James Bond začal hláškovat. 5/ Zajímavé propojení s předchozími "craigovskými" bondovkami. 6/ Kreativní úvodní titulky. U písně interpretované Samem Smithem si ale zacpěte uši. 7/ Film nepřetéká akcí. 8/ Načasování akčních scén nebylo nejhorší. 9/ Občas se dostavoval nezáživný ráz filmu, nezoufejte, tvůrci se pokusili tímto vyjádřit hlubší aspekty celé bondovské série. 10/ Zavítáme i do Chelsea, bylo by jistě zábavné vidět nasraného Mourinha, jak jeho tým fotbalových "modrásků" je na cestě do druhé ligy, ale nic z toho. Modrou barvu zde zastupují jen oči Daniela Craiga. 11/ Přestárlá bondgirl Monica Bellucci se zdrží jen pár zanedbatelných minut. Je úžasné, jak v padesáti vypadá její zadek. Přejmenování na bondmilf je na místě. 12/ Také Léa Seydoux má postavu bohyně. Šaty všech druhů jí sluší. 13/ Franta Mlátička. 14/ James Bond nikdy nechodí na toaletu. Ani na tu označenou 00(7). 15/ Q přijde s technickými vychytávkami. 16/ Když už jsme u technického zázemí, film ho má naprosto špičkové. 17/ Stěžejní záporák Blofeld neoslní. Christoph Waltz ale do filmu zapadl. 18/ Scenáristé se soustředili na překvapení v ději. Ta se dostaví, někdy je jich až moc, zvláště pokud jde o Bondovu minulost. Na někoho ty zvraty mohou působit až jako parodie na Bonda. 19/ Originalita akčních scén, ačkoliv skutečně bombastickou akční sekvenci jsem postrádal. 20/ Na filmu je znát štědrý finanční rozpočet. 21/ První agent, co si povídá s myší. 22/ Úvodní akční sekvence v Mexiku snese to nejpřísnější měřítko. 23/ Bondovky režírované Samem Mendesem nepotřebuji vidět více než jednou. 24/ Bondovky nebývají zrovna krátké, bezmála 150. minut, je ale extrém. 80%

plakát

Sportovec roku 2015 (2015) (pořad) 

Sportovec roku nasral. Nevyhrála Soukalová. Šukal bych ji až bych K(o)ukal. Kvůli ní bych byl schopný absolvovat 50 výstřiků na Jizerské padesátce. A i když tenhle závod nemá s biatlonem pranic společného, stejně ten kalíšek naplním, když její nabíječ má koule v trapu. Vyhlašování se nikam neposunulo. Roky neměnná moderátorská dvojice Výborná/Pokorný slavnostní večer neumí výrazně rozhýbat. Tentokrát ale byla mimořádně tragická. Nešlo jim vůbec nic. Jsem alespoň rád, že tolik neanalizují politickou scénu, jako někteří jiní, takže i přes svoje příšerné podání, jim nevystavím stopku. Uhozená byla hudební vystoupení. Radek Banga a Dara Rolins na odstřel. Jejich nepovedená hudební čísla kazila dojem úplně. Do poměrně komorní atmosféry, která panuje v sále, se "artisticky" pojatá hudební čísla ani moc nehodí. I přes menší porci debility, než jakou třeba disponují volby královny šered Zmizz a pěveckou (sr)anketu Moudivláček, kde už je předem rozhodnuto, že vyhrává dezert Panagotta a Lucie na černo, se ani tohle vyhlašování sportovních vítězů nemůže pyšnit ničím oslnivým. Sál jak za sjezdů Žižky, nálada v něm jak před mučením, dvojice moderátorů prkenná, nefunkční a plná přeřeků. Jenže ta Šoukalka a její outfit. A nějaká transexuální Hejnová si určitě vítězství nezasloužila. Takže valím na první trénink biatlonu, na pátém kilometru střílím do nafouknutých kondomů, tak mně držte pyje, abych ten budoucí premiérový šuk s Gabikou nepokazil. To ale nic nemění na slabé úrovni pořadu, která s léty nedoznala změn k lepšímu. 40%

plakát

Standa Hložek 60 (2015) (koncert) 

Mně se ti dva vždycky pletli. A zprávy, že se Kotvald s Hložkem usmířili, lhaly. Kotvald nepřišel. Fajn, chápu, že nedorazili Horňák, Penk, Liška, Muchová a všichni ÚV tajemníci, ale co Kotvald?! Vždyť vidět zpívat jejich pedofilní song "Hnusky z našich jeslí", to je zážitek. A tak ho Standa byl nucen v závěru koncertu zpívat sám. Hopsal při něm uřícený, písnička to zrovna není ideální pro sólový zpěv, ale co se dá dělat. Kotvald byl vždycky poměrně kurva, Hložka nechal smrdět v osmdesátých letech a šel razit svůj hudební styl. Mezi námi, ta jeho hudební čísla byla někdy až zoufalá, do toho ten fistulkový hlas, ještě teď si chráním prdel, když ho ještě někdy pustí na Frekvenci 1, s ním to mám podobné jako se Sagvanem Tofi, akorát s tím rozdílem, že když začne zpívat on, hned schovávám všechny cenné věci. A koncert tedy byl jaký? Hrozný byl. Když dítě bolševického režimu, chce ještě o sobě dát vědět ve stáří v kapitalismu, je jasné, jak to asi dopadne. Hlediště bylo zabíráno tak, aby nebylo poznat, že sál je poloprázdný. A jestli se zdál být plný, určitě tam dali vycpaný panáky, aby iluze sálu nacpaného k prasknutí, byla dokonalá. Množství nesmrtelných songů, které kdysi formovaly styl socialistické mládeže. Úplně to vidím, nevyholené mařeny v oblečení z Řempa a z Tuzexu tleskají zasněně pod pódiem do rytmu dvěma holkám na pódiu - idolům socialistické mládeže. Normalizační hudební duo všem vštěpuje, že je všechno V pohodě, vyznávají se z lásky k režimu aneb Taková je láska má a odváží se i vzdorovat, když zapějí Krok sun krok, neboli v dešifrované verzi to znamená, že bolševik dřív nebo později padne. A na to musí být prostě dva. Hložek bez Kotvalda nefunguje. 20%

plakát

Star Wars: Síla se probouzí (2015) 

Ve jménu všech impoten(tá)tů, já chci být Drát Vajgl. Ještě Šluk a je ze mě taky Sky-Walker. Ač nikdy neojebán Star Whores, nikdy jsem ani nepochopil celý ten humbuk kolem série, tentokrát jsem se ale přistihl, že i mé blbé já začalo mít jasno v ději, dokonce jsem vykazoval něco, co připomínalo známky chápání příběhu, který byl namíchán zdatně a ze samých chutných intergalaktických surovin. Han Solo již pro mě není zaměstnancem sirkárny Solo Lipník, ani v jiných postavách nepanoval žádný podstatný zmatek. Dva noví, mladí, krásní a různobarevní lidé v titulních postavách, jeden je odštěpeným vojákem vražedné armády První řád, druhý je sběratelkou "druhotných" surovin, nebyli nejhorší. Bezpečně je od sebe rozeznáte, neb černý hoch na sobě nebude mít nikdy ženské šaty, ani si je nebude nikdy tajně zkoušet před zrcadlem, je prost všech úchylek. Kdybyste přece jen měli potíž je od sebe rozeznat, dívčina má pod hábitem piču, kterou poctivě větrá. Počkejte si na Director´s Cut, kde to bude dobře vidět. Ale je zde spousta dalších, scenáristicky bohatých nápadů: zmizení Luka Skywalkera, (neúplná) mapa, droid, dojemná setkání se staronovými postavami v čele s Hanem Solem, vesmírným pašerákem a švihákem, co je v galaxii stále známou firmou. Děj se mně nechce obšírně popisovat, výše zmíněné střípky si hravě spojíte až během přes dvě hodiny trvajícího vesmírného dobrodružství s patřičným trikovým doprovodem specialistů z ILM. Byl jsem vskutku mile potěšen, že mé prudce neártové já, nemusí skotačit na vyžraném pupku Džordže Lulase, ale i tak jsem byl občas nucen skočit na (nedo)mrdlý tartan čtrnáctiletých h(r)ošíků a dívek, neb velký tvůrčí myslitel prodal svůj proslulý vesmírný poklad Pizdneymu, což sebou nese svá divácká rizika v souvislosti se znehodnocující "pizdneyfikací". Ta je ale v globálu zdárně potlačena na minimum. J.J.Abrams totiž uchopil otěže nového dílu natolik ohebně a dravě do svých řemeslných varlat, že jsem si na Lulasovo pojetí ani nevzdechl. Mnoho mladých paniců však bude chtít pokropit hrobku sympatické a neokoukané culifindě Dejsi Wrigley. Jsem rád, že se vrátí v příštím pokračování. Vracet by se ale nemusel Adam Driver s vizáží Jana Krause v raném věku. CGI útok, scenáristická obnova a dynamická režie dávají této sérii rozměr dobrého obrození. S takovou už se nemohu dočkat Hnidyána Čuňase 5 s R-kovým ratingem. Na příští epizodu Startek (bez filtru) si ale nutně pořídím svítící pyj. Je to nesmírně, možno i vesmírně, praktické, třeba při hledání zapadlého popkornu v ztemnělém sále kina. 100%

plakát

Steve Jobs (2015) 

Každé nakousnuté Apple časem zhnědne. A tohle jablko mě solidně otrávilo nudou o třech dějstvích.Tohle byla slušná kašovitá hmota. O čem ten film vlastně byl? Steve Blowjobs se dvě hodiny dohaduje se svými spolupracovníky, co je pro něj a jeho zhola zbytečné produkty dobré. Dohaduje se s nimi ve třech různých údobích svého života, 1984, 1988, 1998, a všechna tato údobí se ničím neodlišují, jen jsou naprosto stejně nudná, užvaněná a absolutně ničím zajímavá. Blowjobs je arogantní, povýšenecký, panovačný, pedantický, hádavý, působí, že má periodu každý den. Divák jej nemohl obdivovat ani minutu. Nebýt soustředěného výkonu Michaela Fassbendera, film bych ani nedokoukal. Nebylo proč. Multimiliardář, jehož číslici jeho konta by leckdo neuměl ani napsat, a on řeší pár drobných, které pustil pro svoji "upytlačenou" dceru. S jeho prachama bych opíchal půl světa, pořádal pařby každý den, hrál do rána konzoli, prostě se bavil, on řešil hovna. Režie Dannyho Boyle je těžkým zklamáním. Film absolutně ničím neoživil, klidně jej mohl podepsat Alan Smithee, prostě k čemu dělat film o nedostudovaném géniovi, když už jeden takový existuje, s Ashtonem Kutcherem, který byl o něco záživnější. Navíc byl jeho představitel svému předobrazu podobný, Fassbender nebyl vůbec. Jedná se o nejhorší film Dannyho Boyle. Nikdy nechci o jeho nudném, nekompetentním počinu ani slyšet. Životopisy se pro něj nehodí. Zvláště ty o mužích, kteří mají v hlavě rovnice a logaritmy, které jsou normálním divákům vzdálené, a režisér je nijak a ničím nedokázal přiblížit. Ono to pramení i z toho, že Blowjobs neměl vůbec pozoruhodný život. 2/10

plakát

Supergirl (2015) (seriál) 

Stop všem Supermanům! Stop všem příčetným divákům! Stop všem comicsovým divákům a jejich dobré vůli tuhle slátaninu sledovat. Tohle je zcela nekoukatelná záležitost. Ale jo, já kolikrát koukám na pičovinu, ale najednou zjišťuji, že i když se film či seriál nikomu nelíbí, mně ano. Ale tohle se nedalo. Pominu spešl efekty ještě před založením černého divadla Járy Vidlaře a snahu jít proti zaběhanému schématu mužských comicsových hrdinů, ale jaksi mně uniká, co chtěl malíř zmatlaninou bez výrazné scenáristické a režijní signatury jaksi divákům sdělit. To si má divák z minuty na minutu přetransformovat myšlení z módu kretén na pičifousek, aby vůbec fungovala jediná scéna a dialog nepřipomínal vymaštěnou blondýnu před studiem kuřby na pět semestrů?! Při tomhle seriálu vůbec musí divák dosáhnout vyšších odborných znalostí, aby alespoň částečně pochopil, proč se tvůrci bez invence a talentu pouští do šílených seriálových projektů, ve kterých kráva bez krámů hraje prim. Mě by zajímalo, jestli comicsové hrdinky menstruují. Nedočkavý odpovědi nebudu, neb další přísun stupidity v podobě další epizody rychle zastavuji v zárodku. Supergirl mně utvrdila, že nadpozemské blbosti jsou okna vesmíru dokořán a Grygar o tom může vést fundovanou přednášku. Ale mě tenhle seriál nezajímá. Hvězdička je za Melissu Benoist, která chudák kývla na něco, co jí moc fanoušků nezíská. Po tomhle se od ní odvrátí i každý slušný režisér. 10%

plakát

Supermiss 2014 (2015) (pořad) 

Vítězka u mě nevzbuzovala vášně, ale když se někdo jmenuje Hana Vágnerová, není se co divit. Říkáte si, co má jméno do činění s pnutím v poklopci Jana Čenského, ale má. Nevím, jak to vysvětlit, ale má a ne málo. Když by se soutěžící jmenovala třeba Filoména Kozatá, tak většina bude stejně reagovat na její příjmení, jestli náhodou nemá hrudník jako airbag. Kdežto Anežka Ježková patrně vzbudí zájem u těch, kteří si chtějí užít vzácných chvil s přírodním ochlupením. Hana Vágnerová, pokud jde o příjmení, nevzbudí nic. In natura holky, co se zúčastnily tohoto klání o Supermiss, byly překvapivě pohledné, než konkurence od Maláčové. Ve srovnání s Českou Miss, tahle soutěž dívčí krásy z toho vychází jako chudá příbuzná. Scéna bez nápadu, nijak honosná, rok co rok to samé a oku nelahodné. To, co nezvládl z finančních důvodů architekt scény, překonal módní návrhář, který prokázal detailní smysl pro perverzi. Opravdu byla radost pohledět na dívky, jak jim to slušelo. Akorát ty realizační nedostatky to dost srážely. Všechno bilo do očí svou laciností. Ředitel soutěže Vavřinec je solidní perverz typ. Dovedu si představit, co se děje v zákulisí. Nevynechá ani Čenského, který je rok co rok mrdán strapíkem. Holky mu dají co proto. To nejsou královny krásy. To jsou Strap-On Queens. A to je jeden z nejsilnějších atributů téhle soutěže a také jedna z podmínek pro podání přihlášky. Porota, hudební čísla, to je všechno slabota a nestojí za řeč. Ale přihlásily se jim tam solidní kurviska. Nechal bych se přeblafnout od sedmičky. To je prý šťastné číslo. 40%

plakát

SuperStar 2015 (2015) (pořad) 

Zrcadlo, zrcadlo, řekni mně, koho se mám v porotě leknout. Klára Výtisková! Kdo mě zadusí poprsím. Marta Jandová! Kdo mě poučí, že nemám zpívat. Pavol Habera! A kdo mně sdělí, že závislost na sexu je fajn! Ondřej Soukup! Tak tedy pojďme s touhle porotou hledat Superstar 2015.