Steve Jobs

Nevěřil bych, že mě už po půlhodině přestane bavit a zajímat film od tolika skvělých tvůrců (na Sorkinovi sice na rozdíl od mnoha jiných moc neujíždím, ale na Boyleovi a Fassbenderovi rozhodně ano). Technické stránce a hercům se tady bude něco vytýkat jen těžko, ale hernajs - to neustálé ajťácko-obchodnické plkání, jakkoliv je inteligentně napsané a plné různých narážek a odkazů, začne být poměrně brzy dost ubíjející (a v mém případě i uspávající). Kýženou diváckou vstřícnost a "lidskost" bohužel nemá velkou šanci zajistit ani zápletka s Jobsovou dcerou. Opravdu si v tuto chvíli nevzpomínám, kdy naposled mě nějaký "objektivně kvalitní" snímek obsahově tak strašně moc minul (a nudil). Samozřejmě jsem smířen s tím, že se svým negativním postojem zde budu zřejmě silně osamocen. :) 40 % (28.12.2015)

„Můžu ti nejdřív něco říct o Time magazínu? Věřím, že je to tréninkové centrum pro nájemné vrahy.“ K filmu jsem přistupoval nezaujatě (Jobs a „jeho“ produkty jsou mi u vy-víte-čeho), laicky (danou problematiku neřeším) a s žádným očekáváním. Zprvu mě pobavila vizáž „Winsletky“, avšak postupně jsem objevil hned řadu vtipných věcí, což jsem nečekal. Naopak hlavní hrdina mně byl dost odporný (Fassbender to hrál možná až příliš dobře) a pak jsem měl také problém ještě s jednou věcí. Kdo viděl něco dle Sorkinova scénáře, asi uzná, že je sice mistrem rychlých dialogů, ale má také své manýry, které jsem ještě schopný přijmout třeba v Newsroom, ovšem zde už ne. Řešení osobních vztahů skoro pořád a nejlíp před co nejvíc lidmi, mě stále víc otravovalo, působilo to nezáměrně vtipně a moc chtěně (stejně jako jisté odkazy). A rádoby hřejivý pocit na konci tomu věru nepřidal. Takže ve výsledku to vidím na lepší, ale stále jen průměr. „Chci tím jen říct, že je fajn, že přišli.“ - „Žalují mě.“ - „Ale stejně…je od nich pěkné, že se zastavili.“ (13.07.2016)

Intenzivní konverzačka, která není pro každého, ale kdo se nechá vtáhnout do děje, čeká ho nebývala a strhující podívaná s excelentním Fassbenderem, geniálním scénářem a vizuálně úžasnou režií Danny Boyla. Pokud Vás jako Jobs nezaujal Kutcher, zde si rozhodně spravíte chuť a od dob Social Network, jsem se u žádné jiné konverzačky, takto nebavil. (14.06.2016)

Každé nakousnuté Apple časem zhnědne. A tohle jablko mě solidně otrávilo nudou o třech dějstvích.Tohle byla slušná kašovitá hmota. O čem ten film vlastně byl? Steve Blowjobs se dvě hodiny dohaduje se svými spolupracovníky, co je pro něj a jeho zhola zbytečné produkty dobré. Dohaduje se s nimi ve třech různých údobích svého života, 1984, 1988, 1998, a všechna tato údobí se ničím neodlišují, jen jsou naprosto stejně nudná, užvaněná a absolutně ničím zajímavá. Blowjobs je arogantní, povýšenecký, panovačný, pedantický, hádavý, působí, že má periodu každý den. Divák jej nemohl obdivovat ani minutu. Nebýt soustředěného výkonu Michaela Fassbendera, film bych ani nedokoukal. Nebylo proč. Multimiliardář, jehož číslici jeho konta by leckdo neuměl ani napsat, a on řeší pár drobných, které pustil pro svoji "upytlačenou" dceru. S jeho prachama bych opíchal půl světa, pořádal pařby každý den, hrál do rána konzoli, prostě se bavil, on řešil hovna. Režie Dannyho Boyle je těžkým zklamáním. Film absolutně ničím neoživil, klidně jej mohl podepsat Alan Smithee, prostě k čemu dělat film o nedostudovaném géniovi, když už jeden takový existuje, s Ashtonem Kutcherem, který byl o něco záživnější. Navíc byl jeho představitel svému předobrazu podobný, Fassbender nebyl vůbec. Jedná se o nejhorší film Dannyho Boyle. Nikdy nechci o jeho nudném, nekompetentním počinu ani slyšet. Životopisy se pro něj nehodí. Zvláště ty o mužích, kteří mají v hlavě rovnice a logaritmy, které jsou normálním divákům vzdálené, a režisér je nijak a ničím nedokázal přiblížit. Ono to pramení i z toho, že Blowjobs neměl vůbec pozoruhodný život. 2/10 (07.10.2017)

Není to o Jobsových mnohých (ne)úspěších v Atari, Applu, NeXTu či Pixaru a nejde tedy o film o vizionáři, který jejich prostřednictvím západní svět chtě nechtě nade vší pochybnost ovlivnil; a ne zrovna zanedbatelně. O něco více, ale i tak nikoli primárně a v plném záběru, to je o Jobsovi jakožto neskonale vděčném objektu zájmu, který v sobě snoubí (všeho)schopného v mnoha ohledech geniálního a velice inteligentního "vůdce", který uměl prodat svou inovativními vizi jako nikdo jiný, s nepopiratelnými obchodnickými schopnostmi i kouzlem osobnosti, stejně jako arogantního a mnohdy neopodstatněně krutého i emočně labilního manipulátora trpícího narcistickou poruchou osobnosti, který neváhá jít přes mrtvoly; a to i svých nejbližších. A to je ještě ta milejší stránka jeho odvrácené tváře. Ovšem zdaleka nejvíce je to o prostém vztahu komplikované osobnosti ke světu, kolegům, přátelům a především o hledání si cesty k sobě sama a nechtěné dceři. Je to do morku kostí typicky "sorkinovské". Ovšem tentokrát se mu chytrým tahem podařilo eliminovat častou výtku jeho práce; a sice že jeho postavy divadelně deklamují a nehovoří jako skuteční živoucí lidé. A tak to tedy rovnou pojal jako svého druhu stylizovanou divadelní hru založenou na fikci inspirovanou skutečností o třech aktech a vracejících se návštěvách à la Dickensova Vánoční koleda. Boylovi slouží ke cti, že krom jakože dobového formátu jednotlivých aktů se oproti svým zvyklostem drží v ústraní a nechává vše čistě na zběsilé tempo udávajících Sorkinových energických dialozích a výtečných hercích, kdy to zdaleka není jen o chvalozpěvy zahrnovaném triu Fassbender-Winsletová-Rogen. (13.11.2015)