kingik

Ten Justin Long má knír jako mrož. Bude z něj dobrý mrož. A byl. Ale než se tak ve filmu stane, je nutné poněkud opravit obsah k filmu, který se zde nachází (formeline, kde si jej vzal?!). Jeden floutek, který ve dvojici dělá podcastera ve své internetové show, chce udělat rozhovor s autorem jednoho drastického videa. Co je na něm zachyceno, zjistíte z filmu. Vypraví se za ním až do Kanady, kde se s ním už nesetká, protože autor si to "hodil". Přece jen se floutkovi nechce s prázdnou domů a na toaletách objeví letáček, v němž jakýsi starý mořský vlk na sebe zanechal kontakt pro případné zájemce o interview. Justin Long za ním vyrazí, ochrnutý dobrodruh mu ochotně počne vyprávět svoje historky z mládí, které trávil na lodi jako kuchař, a svého návštěvníka omámí. Floutek netušil, že mysl, na první dojem dobrotivého starého muže, je nedobrotivě zvrácená. Starý muž svého hosta přeoperuje na mrože s poetickým jménem Tusk (odtud originální název filmu). Návštěvník si z návštěvy odnese kly, mroží kůži i skřeky. No, je to slušný bizár, to tedy ano. První polovina je hororově laděná, prostory strašidelného domu, v nichž se divák ocitá, vyhlíží tajemně, není úplně jasné, jestli si starý pán o sobě vymýšlí, zda se tak skutečně jmenuje, nebo jestli je ochrnutý. První polovina filmu perfektní (100%), namyšlený hrdina v úzkých, prosí o pomoc (smartphonem), dědek neskutečný zmrd. Druhá polovina je dramaturgicky těžce nevyrovnaná, hrůzné napětí v ní postupně opadá, celý tento úsek plně ovládá Johnny Depp a jeho (směšná?) kreace detektiva s přízvukem ala inspektor Closeau. Depp do filmu příliš nezapadl, silně přehrával, vizáží připomínal Sama Rockwella, v titulcích dokonce není uvedeno ani jeho jméno, jen jméno postavy, kterou ve filmu hraje - Guy Lapointe. Genesis Rodriguez jako přítelkyně uneseného a kolega podcaster Haley Joel Osment se v doprovodu Deppa vydávají po horké stopě. Druhá polovina ztratila úplně na zajímavosti, je skoro až nudná, ničím hororovým se neblýskne (40%). Uznávaný Kevin Smith je přece jen režisérem mnoha (sociálně laděných) komedií, ovšem nechápu, proč do napínavého hororu začal cpát přemíru nehodících se komediálních prvků, které byly na obtíž a tedy značně rušivé. Smith, stejně jako má solidní komedie, nemá problém natočit zajímavý horor, zde si to v podstatě dokurvil nevybalancovanou dramaturgií sám, přičemž mu z toho vylezl originální a velmi bizarní mix. 70%

Šest dětí v chalupě. Tenhle socialistický chalupník měl plození dětí jako svůj "vedlejšák". Do toho stačil stavět dům, mít velký dům i velkou rodinu pro něj nebyl problém. Maciuchová vypadala po šesti dětech až moc zachovale, Štěpnička se moc nepředřel, spíše vylehával, popíjel pivko, žádná velká lopota. Hruška nadaboval určitě víc filmů než zahrál rolí, zde hrál nejstaršího potomka, který se musel vdávat. Ano, skutečně to tam zaznělo, když coby mladý budoucí otec oznámil svým rodičům tuto radostnou událost. Zřejmě v rozčílení se mu popletly výrazy. Příběh nemá žádnou extrovní zápletku. Markantní na něm byla hlavně ta rozrůstající se rodina. A muselo se to vměstnat jen do čtvrthodinové stopáže. Což samozřejmě působilo naivně. Příjemnou změnou bylo, že se natáčelo v exteriérech. Po všech těch studiových bakalářských povídkách se objevila řeka, kam se chodilo, dům vypadal také reálně. Kašírovaných kulis podstatně ubylo. Radost neměli majitelé televizí s vysokým rozlišením obrazu. Vetchý a rozplizlý obraz skutečně nic vizuálně zajímavého nepřinesl. Ono to nebylo nijak zvláště poutavé ani z příběhového hlediska. Zinnerová se moc scenáristicky nepředvedla, Hudeček režíroval příliš mechanicky, senzitivní dojem nezanechal vůbec žádný. Rozdíl oproti dnešku je nezměrný. Takže pamětníci zamáčknou pyje, dneska je šest dětí scifi. Teenageři se na to dívat nebudou. 40%

Hřebíky, kladivem a jedem k nesmrtelnosti. Vůdce náboženské sekty Nebeský závoj se nezdráhal za tímto účelem donutit své soukmenovce ke spáchání hromadné rituální sebevraždy. Akorát problém byl v tom, že už je nevzkřísil, jak jim sliboval, i když to evidentně uměl. Skupinka začínajících dokumentaristů se po čtvrt století od uplynutí tragédie vrací na zchátralý ranč i s dívkou, která je jedinou přeživší tragických událostí, aby podrobně zdokumentovali, co se tenkrát vlastně stalo. Duše zemřelých ale neřekly své poslední slovo. Nabízelo se, že film by se dal natočit dokumentární formou, k čemuž ale zkušený režisér Phil Joanou nesvolil, takže film nepůsobí sterilně a nezáživně. Horor láká na dvě známé herecké veličiny: Jessica Alba a Thomas Jane. Jessicu je příjemné vidět v žánru, který nijak v minulosti nereprezentovala, nejlepším a nejživějším aktérem byl ale Thomas Jane, jehož přehrávaný fanatismus hraničil až s parodií, přesto jsem se na sekvence s ním těšil. Bylo jich jednou tolik než s Jessicou, i když ta je v titulcích uvedená na prvním místě. Temný ráz dostal film až postupně, přidávalo se i na strašidelnějších scénách. Podobný film nemá širší zastoupení, ocenit se dá i určitá neotřelost, s jakou se k dané látce přistupovalo. Joanou nemá problém s gore, držel se ale poměrně zkrátka, přece jen to chtělo diváka vydusit. Téma na to bylo fakt dobré, ale sevřenou atmosféru se nepodařilo udržet. Vždycky se našlo něco rušivého, něco, co si žádalo i nějaké to vysvětlení. Většina filmu probíhá tak, že si filmový štáb pouští archivní pásky nalezené na ranči, na nichž jsou zachycené okultní praktiky fanatika Jima Jacobse, povalují se zde i ztrouchnivělá těla, která by za ta léta už dávno prošla hnilobným procesem, na což není brán zřetel. Když se dostavila napínavá sekvence, nemělo to dlouhé trvání. Technická stránka byla na dobré úrovni, režie poněkud tápala, jaký film chce z toho mít, směsice hororových subžánrů nebyla ideální volbou. Tenhle horůrek si k divákům určitě najde cestu přes atraktivní herecké obsazení, zážitek z něho je spíše průměrný. 60%

Režisér Inkvizitor, Jan Hus, znásilnění bez explicitností, dušení se smíchem a prudká debilita. To byly poznámky, které přistály na mém papíře během pondělního sledování epizody z fušerské krimi série Výmrdy 125. nadělení. Povím vám, že kdybych si nepěstoval přísnou image Bustera Keatona, muže bez smíchu, toho pondělního večera mohli expedovat můj smích šouklínům na pouť, kde by jej prodávali jako oblíbený Pytel smíchu. Už první scéna, v níž do výtahu za budoucí znásilněnou obětí vběhl pičus v teplákovce, byla otřesným režisérem a nepodařeným střihem na úrovni filmů s Les Charlots, zprzněna do parodie stylu na Wese Cravena. Z dokumentu o natáčení bych se jistě dozvěděl, že její realizace zabrala dva dny, a byla tak náročná, že se "znásilněná" Lenka Zahradnická zpotila až na genitáliích. Pak následovalo samotné vyšetřování. Případu se ujal Blažek, remcal něco o tom, že řeší vraždy (ten tedy jo) a sexuální zločiny jaksi nejsou jeho obor, ale šlo už o jedenáctou napadenou oběť v jedné lokalitě, takže vyšetřování nesneslo odklad. Vytvořil tedy profil pachatele, ve hře byla i verze, že pachatelů je víc, nicméně pracovalo se s tím, že sexuální deviant bude fakt jen jeden. No a teď, jak se dopracoval k těm faktům o pachateli. To bylo něco úděsného, co tam předváděli. Pachatel byl rozhodně trestaný, jak na toto došli, pičo, to zůstává větší záhadou než levitace Chrise Angela. Pak následovaly další durchy. Nějakým záhadným způsobem se došlo na to, že to bude čerstvě propuštěný recidivista. Jo, super, beru, akorát nevím, jak ho tak rychle v tom značném počtu identifikovali. Blažek se jen zadíval na monitor s profilovými fotkami možných násilníků a bum bác, ten jeho byl hned jasný. Pak zase nic, vesměs trapno a nuda. Zdevastovaný touto úžasně příšerně natočenou a nenapínavou pičovinou, jsem očekával konec. Ten byl hodně (ú)levný. Dopadli maníka, co ho měli vytipovaného, ten se doznal ke dvěma deliktům, ale co zbytek. Tak ho chytili na jeho malé péro, nebo za jeho malé péro. to je fuk. Maník se doznal. Blažek a spol. diváka spolehlivě upálili. Ještě bych dodal, že proces vyšetřování hatila jakási tv stanice, jejíž zpravodajství připomínalo parodii na zpravodajství. Tyto sekvence patřily vůbec k tomu nejhoršímu v dějinách českých krimi seriálů. Režisérovi Wlodarczykovi bych nedovolil ani osahat si kameru a filmový matroš. To, co předvedl s herci a solidním materiálem podle skutečných událostí, nebylo úplně normální. Tentokrát ovšem pochopení pro bizár nemám. 0%

Černý a černější. Dalo by se napsat i vtipný a vtipnější, a to i přesto, že jsem jaksi nedokázal ve filmu objevit nějaké super gagy. Humoru je zde pořádná porce. Policejní detektiv a dobrácký bručoun s tvrdou slupkou James Payton (Ice Cube) nikdy žádného parťáka nepotřeboval, o to méně postrádá při výkonu své náročné práce po svém boku potrhlého Bena (Kevin Hart), jehož nemá v lásce, ale jemuž bude možná jednou budoucím švagrem. Ben totiž chodí s jeho sestrou Angelou (Tika Sumpter). A aby to nebylo málo, byl přijat na policejní akademii. Zapálený fanoušek akčních počítačových her dostane jedinečnou možnost konfrontovat se se skutečným zločinem, který se od toho virtuálního podstatně liší. James ho vezme k sobě do služby, udělí mu lekci, ale sám pozná, že se bez spolehlivého parťáka přece jen neobejde. Nesourodá dvojka bude na honu na extrémně nebezpečného zločince Omara, jehož skutečnou identitu nikdo nezná. Ice Cube se v rolích úsporně mluvících detektivů usádlil, kdežto Kevin Hart po celý film nezavře klapačku. Film v podstatě staví na jejich slovních přestřelkách. Mutace Eddieho Murphyho a Martina Lawrence, kterou Kevin Hart připomíná, se do našich kin s touhle komedií nepodívala, i když už se film dočkal pokračování "Poldův švagr", kterého postihl stejný osud. Je tedy fakt, že tahle komedie s přívlastkem akční, akcí zrovna nepřetéká a s přístupným ratingem je okleštěna od brutality i vulgarismů. A tak se vlastně v největší míře spoléhá na ukecaného Harta, který si mluvidla promazal opravdu kvalitním slovním olejem. Ale přibližně jen jedna pětina se dá označit za skutečně vtipnou. Množství scén má komický potenciál, ten se ale převážně nepodařilo naplnit. Je záhadou, proč se na film, který semlel už mnohokrát viděný obsah, angažoval kvartet scenáristů. Filmu vlastně chybí mnohé. Není zde nějaký zásadní vrchol, komika je trapnějšího rázu, akčních scén je jen hrstka, obskurní zločinec nedostál své zabijácké pověsti, děj nepřináší příliš objevných a originálních pasáží. Ale právě ta spolehlivá ohranost, která žánr buddy movies poslední dobou provází, je vlastně to hlavní, nad čím může divák plesat. Kevin Hart, Ice Cube a černá kočka Tika Sumpter si s režisérem černé pleti Timem Story natočili negerský biják, který nabízí vděčnou a nenáročnou odpočinkovou zábavu, která si neklade sebemenší ambice. Její jedinou možnou ambicí je (černým stylem humoru) pobavit (bělochy). 50%

Středně propečený a méně krvavý steak, co po sobě zanechal Zodiac. Zapadákov Texarkana by byl jen dalším bezvýznamným zapadákovem kdesi na texasko-arizonské hranici, kdyby se zde ve čtyřicátých letech minulého století nepromenádoval maskovaný zabiják Fantom, který po setmění vraždil milenecké páry. Jeho totožnost nikdy nebyla odhalena, vrah nikdy nebyl dopaden a usvědčen, ale se svojí řezničinou posléze praštil. Až v roce 2013 udeřil znovu. Jeho útok přežila mladá dívka, budoucí žurnalistka, aby pak diváka mohla po zbytek filmu otravovat svým nepříliš sympatickým projevem. Nový Fantom striktně dodržuje posloupnost vražd, jaké jsou k vidění v béčkovém hororu, který byl natočen v sedmdesátých letech. Aby se na Fantoma a jeho napáchané bestiální činy tak úplně nezapomnělo, v městečku se každoročně promítá legendární slasher o něm. Na tomhle hororu je zvláštní, že je inspirován málo známým hororem ze sedmdesátých let, pojednávajícím o maskovaném zabijákovi. Je zde zmínka o režisérovi tohoto filmu, nechybí autentické prostřihy do minulosti, nicméně divák je naladěn na brutální řádění maniaka a celkem sere na propojení těchto dvou filmů. Maniak ve vraždění nepředvede nic extra krvavého, pozoruhodná je vražda pozónem, ovšem detaily většiny vražd jsou málo explicitní. Nad nižším počtem zabití převyšuje koncept, ve kterém přeživší oběť pátrá po detailech z minulosti i současnosti, souběžně s ní se do pátrání pouští i policejní sbor vedený černým rangerem Anthony Andersonem. Pátrání nebylo nijak zajímavě vedeno, o něco záživnější mohlo být odhalování vraha divákem. I méně zdatní Herkuláci Poirotové asi po deseti minutách filmu budou mít jasno, kdo je onen maskovaný maniak. Ovšem pozor, film na konci přijde s překvapením, takže zklamání z průhlednosti identity vraha nebude tak velké. Je nutno také zmínit, že podobného zvratu, s jakým se přijde v závěru, nebylo ve filmové oblasti užito poprvé. Film nemá zrovna výstavní herce. Addison Timlin jak je protivná, je i stejně protivně nadabovaná, zbytek herců se dal vydržet, ale nikdo nepřijde s ničím výrazně zapamatovatelným. Režisér Alfonso Gomez-Rejon si teprve osahával krvavý terén, přechod ze seriálové tvorby k té filmové mohl probíhat kladením výraznějšího režijního rukopisu, mohla se i definitivně odbourat inklinace k televiznímu stylu natáčení. Určitě je dobrou zprávou, že film se postupně zlepšoval, finální zúčtování s sebou přineslo to lepší, co film nabídl a celkově se jedná o hororový počin, který nezanechá na divákovi známky poškození centrální nervové soustavy. Zabiják nějaké to charisma má. 60%

Popeláři popelářům. A cenu za nejlepší svoz popelnic získává Béda Vonásek, který byl ve své kategorii nominován ještě se čtyřmi stejně vynikajícími kolegy, ale cenu může získat jen jeden. Máme zde letos i jednu speciální cenu: Cenu za nejmenší smrad v ulici. Tu z rukou bezdomovce s patnáct let propadlou občankou přichází převzít Bronislav Cimprle, v jehož rodině se popelařina dědí z generace na generaci. Letos máme i oblíbenou Cenu kritiků pro nejčistěji umyté ruce po dobře vykonané práci. Loňské vítězství neobhájí Otmar Kabanos, poté, co paradoxně zemřel na nemoc špinavých rukou. Cenu získává favorit Rudolf Utřinos. Lucie Výborná si v kontejneru nacvičila výborný scénář. Ten večer byla nervóznější a neklidnější než starý Brůna. Velice potěšil vítězný snímek "Z kundy mně lezou užovky". Neviděl jsem tento vskutku bravurní počin, který už jen z traileru vypadá fantasticky (blbě). Večer si opět zachoval svoji noblesní pokleslost v duchu všech popelářských tradic. Lev si zařval, Výborná koza zůstala celá, jen diváci páchali umělecké rituální sebevraždy, aby už nemuseli absolvovat další nočníky této nebetyčné pičoviny. Zdar Oskarům! 0%

V zajetí a(b)no(r)málních tvůrců. Afroamerický režisér Noel Clarke si chtěl vyzkoušet akční scifi. Jde o nečekaný tah v jeho nepříliš početné a spíše usedlé filmografii. Najal si pramálo osvědčeného scenáristu Simona Lewise a sám se obsadil do hlavní role. Výsledek se podobá pilotu k nějakému nerealizovanému scifi seriálu. Scenárista použil výraznou dikci televizních seriálů, režisér dodal tempo, (slow-motion) bitky a solidní mišmaš. Divákovi bude dlouhou dobu trvat, než se v ději nějakým způsobem zorientuje. A nezorientuje se úplně dokonale. Ne všechno je totiž úplně k pochopení, ne všechno baví tak, jak tvůrci zamýšleli. Valná většina filmu se odehrává tak, že hrdina Ryan je nekontrolovatelně teleportován na nejrůznější místa, na kterých se ocitá pod různými identitami, ale občas je mu zachována jeho vlastní identita, ale bližší souvislosti samozřejmě nezná. Ryan chce samozřejmě zjistit, co za tím vězí. Vždyť má na krku únos chlapce, v zádech cizojazyčnou mafii, přátelí se s tak trochu tajemnou kráskou, vždy se v (ne)pravou chvíli objevuje tajemný muž, narazí i na duo jakýchsi agentů majících v oblibě waterboarding. A to není vše. Ryan trpí výpadky paměti. Stopa vede do vědeckého ústavu, v němž kontroverzní vědec vyvinul virus na ovládání myšlenek. Převyprávět děj, aby alespoň trochu dával smysl, je také tak trochu scifi. Děj filmu totiž převážně přeskakuje, takže divák polovinu filmu ví hovno, o co jde. Než se děj začne rýsovat, musí vzít zavděk alespoň četnými bitkami, zběsilým tempem a velmi úspornými vizuálními efekty. Největší inovací jsou střelné zbraně fungující jen na kód. Tenhle technologický zlepšovák mně přišel dost slabý vzhledem k tomu, že se film odehrává v budoucnosti. Filmu hlavně stačilo, že přišel s revolučním ovládáním myšlenek. Idea to mohla být zajímavá, to by se ovšem režisér i scenárista museli činit lépe než tak, jak se předvedli. Herci slabému režijnímu vedení příliš nepomohli. Ian Somerhalder je ve své záporné kreaci totálně herecky směšný, Alexis Knapp plní funkci krásky, zajímavý Luke Hemsworth měl málo hereckého prostoru a Noel Clarke měl hlavně štěstí, že do svého filmu nastrčil svoji fyzičku. Bitky, i když nejsou nijak choreograficky převratné, docela baví, film nepolevuje v tempu a nepůsobí tolik rozvláčně. Režie, v níž převažují postupy televizního režírování, dost hatí ambice na zajímavý a originální počin. Pár minut po zhlédnutí se tenhle film vypaří z vašich myšlenek. A ani se nebudete zabývat, proč tomu tak je, na rozdíl od hrdiny příběhu, který si na paměť nechtěl nechat sahat. 40%

Krásná a posedlá. Kam až moje filmy posedlá paměť sahá, nevybavím si horor, který by pojednával o muži (teď nemyslím nějaké dítě mužského pohlaví), který by byl posedlý Satanem. U ženských to zřejmě funguje lépe. Asi nemá smysl se nějak obšírně zaobírat starším spřízněným snímkem "Haunting of Molly Hartley", na nějž tenhle do jisté míry navazuje. Herečku z původního filmu vystřídala jiná, změnil se i režisér, došlo také k výraznému zlepšení technické stránky filmu. Den po svých 24. narozeninách je Molly Hartley obviněna, že v nepříčetnosti u sebe doma zabila dva mladé lidi. Je umístěna do církevního psychiatrického ústavu Clovesdale, kam byl před časem hospitalizován i mladý kněz Barrow, který při exorcismu selhal a padlo na něj podezření, že zapříčinil smrt posedlé ženy. Přesto je jediným, kdo může zastavit příchod Satana. V polstrované cele svede litý boj s rohatým. Z filmografie režiséra Steva Monroea za pozornost stojí hlavně jeho přínos pro exploit subžánr v podobě dvou pokračování Plivnu na váš hrob. Často střídá celkem snesitelné filmy s podřadným šunty. Tenhle jeho další subžánrový počin, který sahá až ke kořenům "Vymítače kundy", je příjemným zpestřením. Film střídá své nálady, uzme si něco málo z erotiky, však na to má patřičně atraktivní herečky, uprostřed dojde na obřad vymítání, který nebyl ani tak napínavý, jako spíše úžasně hravý, do závěrečné třetiny spadá výrazný dějový zvrat a zbytečně béčkový dojezd s povinným závěrečným záběrem, který už prostě k hororům tak nějak patří, a ani Monroe jej nevymýtil. Když Monroe natrefí na dobré produkční zázemí, mají jeho filmy pěkný vizuál a kvalitní technickou stránku. Tenhle je jedním z nich. Přísná kritéria snesou masky, gore je méně, ale také vypadá zdařile. Záporem byl pro mě dějový zvrat, který odhaluje vůdce satanistického kultu. Od toho okamžiku film silně spadne do standardně béčkového pojetí, ze kterého se už nevymaní. Ovšem pozor, z větší části tenhle horor šlape, nenudí, baví. Casting si dal záležet na obsazení. K vidění jsou velice píchatelné herečky. Ta hlavní, Sarah Lind, hraje sice postavu o dekádu mladší, ale není to znát, je neokoukaná a zajímavá tím, jakou hereckou proměnou prošla. Ve scénách, kdy je normální a neposedlá, hraje blbě, ve scénách, kdy s ní lomcuje Babiš, je dokonalá. V roli kněze odněkud vyštrachali Devona Sawu, jehož všechny filmy po Nezvratném osudu většina diváků spolehlivě ignorovala. Jeho herecké vzkříšení proběhlo zdárně. U hororů se tak nějak nehledí na super propracovaný scénář, tentokrát postačilo, že to ostatní mělo správný (ďábelský) poměr. 90%

Mistře zvukaři, ty jsi myš(ák)! Tak takovou závěrečnou pointu neměl ani Šestý smysl! Dietl je u mě český Shyamalan. Tohle bylo tak propracované a neodhadnutelné, že jsem si dlouho myslel, že v posteli neleží Martin Štěpánek, ale Kevin Spacey, který si snad odskočil zopakovat úspěch z filmu Obvyklí podezřelí. A mně to pořád nedalo a stále jsem si říkal, koho mně ta Obermaierka tak připomíná. No jasně, to byla Nicol Kidman z Ti druzí! Do téhle povídky se zažerete, až se v závěru úplně položíte z toho rozuzlení. Ponechme stranou úvahy, proč mají spokojení manželé oddělené lože. V závěru totiž zjistíte, že to byl od scenáristy překvapivý tah. Každou noc Obermaierka slyší v pokoji, kde spí se svým mužem, podezřelé zvuky. Po manželově probuzení ale zvuky vždy zmizí. Nejsou to prdy, není to chrápání, není to vřískot u honění, podobá se to spíše zvukům, jaké vydává hlodavec, když se chce někam prokousat. Manželka si vezme do hlavy, že mají v pokoji myš. Manžel jí to samozřejmě neustále vyvrací, jedná se přece o byt v paneláku, kde by se tam vzala myš, ale celé záhadě se prostě jednoho dne musí přijít na Kloub(kovou). A tak manželka slídí, až se divák v této mysteriozní povídce přistihne, že byl ošálen scenáristou. Pointa je vskutku šokující. Nejlepší práci na povídce odvedl zvukař. Dostat ten záhadný zvuk do repráků, to chtělo repráky "hír". Já bych to rovnou nominoval na Oskara za zvuk in memoriam. Kam se hrabe zvuk v Mad Maxovi. Tohle je mistrovský zvuk, panečku. Takový mix a ostrost zvuku nemůže zůstat bez ocenění. A samozřejmě další ceny by měly následovat. Po mega pointách v Lůžku a Pytli se tzv. point trilogie završila supermegaultra pointou v Myši. Je moudré, že i přes obrovské výdělky v kinech a obrovské tantiémy, už tvůrci dál nepokračovali. Další pointu by totiž divák jen těžce rozdýchával. 20%