kingik

Tomáš Mašín na mě působí jako inteligentní režisér. Proč se zahodil s touhle nevtipnou podivností, ví jen on sám. Odněkud byl vyštrachán soubor povídek ne moc známého spisovatele, které mají údajně zcela odlišný ráz, než jaký prezentuje film, v němž Macháček na amerického detektiva mluví až moc kvalitní češtinou, ke všemu jeho ztvárnění vyšetřovatele tajemných vražd není nikterak zábavné. O zbytku hereckého ansámblu to platí dvojnásob. Dyk jde proti svému typu, ale nic z toho nevytěží, Pauhofová už je moc okoukaná a herecky mě nebaví. Film se zcela utopil ve své absurditě, která se považuje za mistrovskou. Městečko, dnešní Bratislava, zcela vážně usiluje o nezávislost, následně jde ještě dál a zcela vážně se chce stát oficiálním státem USA! Do toho vraždy s absurdním rozuzlením a další mini příběhové linie, které mnohdy působí nadbytečným dojmem, zvláště když má divák potíž vstřebat ty dvě kravské dějové linky. Ono se řekne PARODIE, ta pojme všechno. Ale musí se umět s ní zacházet. Ani příliš neobstojí argument, že po revoluci se do tohoto žánru pustila jen hrstka tvůrců, tudíž tady tenhle žánr již dekádu nemá pokračovatele. Mašín určitě není zdatným nástupcem Lipského, co do řemeslného zpracování, je technicky zručnější, než třeba Marhoulova práce na Mazaném Filipovi, ale dohromady dal vzniknout solidnímu utrejchu, nad kterým se divák nemůže bavit. Hlášky strojené, detektiv Food nemá kladný přístup k lidem, i když jeho rasistické, šovinistické i jiné poznámky mají ráz stylizace, tudíž nedají se brát vážně, přesto nejsou prezentovány noblesně a sympaticky, nýbrž zhýrale a trapně. Trapné pojetí je výstižným synonymem pro tenhle film. Na filmu je znát, že rozhodně nebyl levný. Pěkné kostýmy, snímání kamery, stylizovaná výprava, výtvarné řešení, to vše je přepychové. Uniká mně podstata tohoto díla. Není jasné, co se vlastně paroduje. Možná filmy, v nichž do zapadákova přijíždí špičkový detektiv, aby rozlouskl záhadu zamčeného pokoje, v tomto případě vražd. Silně ale pochybuji, že mám pravdu. Tvůrci byli tak absurdně bezradní, nebo možná bezradně absurdní, že sami ztratili nosnou myšlenku celého projektu. Nezbylo jim nic jiného než dvě hodiny v kině šaškovat, tajtrlíkovat a ještě si za to nechat platit od diváků, kteří měli v úmyslu jít na kvalitní film. Ne na abnormální spletenec krejzy kravin. Wilsonov bych přejmenoval na Kocourkov. I když se možná "kocourkovští" obyvatelé cítí tímto dotčeni. Divák přesto pocítí určitou satisfakci z nekorektního přístupu i humoru, který v českém filmu má jen minimální zastoupení, respektive žádné. 40%

Dvě hárající feny v příznačně "jahůdkovém" Mustangu dráždí zaměstnance odtahové služby. I na silnici "to" mohou ženy dostat. Pak jen paranoidně vyšilují, že je někdo pronásleduje a usiluje jim o život. A to jim chtěl ten vzorný pracovník měsíce jen vrátit balík vložek, který si zapomněly na odpočívadle. A protože skrýval svoji tvář, dívky se nemohly orientovat při výběru sexuálního partnera, zpanikařily a vlezlo jim to na mozek. Situace se ale vyhrotí, když je jedna z dívek unesena. Jo, s čerty nejsou žerty. A podle satanských symbolů v kabině řidiče, to nevypadalo, že by si man(ia)ík z odtahovky chtěl povídáním ukrátit dlouhou chvíli na nekonečných pouštních silnicích vedoucích do Palm Springs. Koneckonců, režisér Michael Bafaro o tom natočil film, který by chtěl současně s totožností maniaka také maskovat svůj nízký rozpočet, ne vždy se to ale daří. Při psaní scénáře se příliš nepředřel. Inspirující látky z obdobného ranku měl solidní množství. S terorem na silnici už přišel kdysi v dávnověku Steven Spielberg. Nespustil tím úplně řetězec filmů, které by ho chtěly napodobovat, ale čas od času se mihl snímek s ďábelským řidičem, který svoji pronásledovanou kořist umí pěkně uondat. A na mě to nikdy nepůsobilo moc ohraně. Bafarovi v podstatě stačilo vzít něco z Duelu, Jízdy do pekel a Stopaře a nějak to záživně a napínavě pospojovat. A povedlo se. Tentokrát se zaměřil na mladé ženy za volantem. Thriller, v němž dvě atraktivní ženy čelí výpadům psychouše z kabiny tahače, to je poměrně novinka v dané oblasti. Takže i když film nemusí na diváka působit nijak objevně, jsou zde jisté prvky, jež se dají označit za osvěžující. Samozřejmě film počítá, že mu divák vyjde vstříc. Nemělo by mu tedy v takovém případě vadit, že v dané oblasti nefungují telefony, dívky se nemají na koho obrátit s žádostí o pomoc, a když už se objeví naděje na vybřednutí ze šlamastyky, není to scenáristicky vystavěno tak, aby to bylo relevantní a účinné. Dívky jsou v tom prostě samotné a hotovo. Film má kratší, umírněnou stopáž (cca 80. min.), nezaobírá se tedy nijak zdlouhavým rozjezdem a jde rovnou na věc. V podobně laděných trash filmech paradoxně není příliš prostoru pro drastické scény. Tenhle snímek není výjimkou. Gore vystřídaly honičky, hraní si myšáka se sexy kočičkami. Větší prostor z dvojice kamarádek dostala nadějná Anna Hutchison. Její Emily je dostatečně sympatická mrdna, o kterou si lačný divák bude dělat starosti, jestli jí její sexappeal vydrží až do konce. Její kolegyně Dréa Whitburn poněkud zůstala v jejím stínu. No ale účastnice silničního provozu to nebyly nijak vzorné, měly u sebe alkohol i lehké drogy, takže příklad si z nich nelze brát. Možná tohle byl důvod k tomu, že muž z tahače nedal kamarádkám dýchat. Patrně se angažoval v prevenci bezpečného silničního provozu, neb důvod jeho pronásledování nebude rozkryt. K tomuhle filmu patří i noční sekvence, úsporné dialogy, spád a závěrečné povinné "zmrtvýchvstání" maniaka. Něco z toho mně přišlo zbytečné, na některých sekvencích se dalo zapracovat, někdy chybělo patřičné napětí. Přesto se jedná o sympatický až zábavný počin, který jistě způsobí řidičům dilema, zda napříště při poruše vozu volat odtahovou službu. 80%

Tahle písnička nemá v podstatě žádný vrchol, vrcholem Je Selina Gomez. Díky ní tahle taneční záležitost nezapadne. Klip trefně odráží naturel písně. Selina na diskotéce. To je přece věc! Pánové na ní mohou oči nechat, dámy žárlí a Selina čtyři minuty s nasazením řádí jako v transu v hudebním rytmu na parketě, aniž by si všimla nějakého povyku kolem sebe. Povinná šlechtírna před zrcadlem a není co řešit. Je královnou diskoték a párty songů. A ke všemu jí to zpívá dobře. Mně se líbí, že její hlas má příjemně poslouchatelný ráz, není v něm nucený afekt a Selča chce být inovativní interpretkou. Paktování se Zeddem by mohla občas praktikovat i nadále. Výsledkem jistě bude určitě nějaký solidně dynamický song, který sice nezbourá brány hudební invence, svoji taneční sílu ale mít bude. Mladá zpěvačka jde moderní hudební cestou, na které může svým fanouškům připravit různé polohy své pěvecké realizace. Po tomhle svištivém hudebním nárazu si lze jen těžko představit, že by přišla s nějakým pomalým songem. Dobrá souhra klipu s písní je důležitá a zde se to daří. Dobrý hudební počin, který se hraje v éterech rádií a hudebních televizí o něco méně, než by si zasloužil. Ale je to vlastně dobře, hned se to neoposlouchá. 80%

Nadržený černoch a běloch se svými radioaktivními penisy obtěžují lepou bělošku. A ta jednomu z nich dá...najíst, napít a pocit živočišného tepla. Trojlístek Margot Robbie, Chiwetel Ejiofor a Chris Pine jsou hlavní devízou jednotvárně laděného filmu, kterému chybí nějaký zásadní režijní vrchol, případně nadstandardně natočená scéna. Zajímavý režisér Craig Zobel diváky situuje do údolí, které jako zázrakem přežilo ničivý dopad nukleární války a dá se v něm bez problému vegetovat, i když všude kolem je radiace. Mladá ženština, patrně poslední svého druhu na Zemi, vlastní farmu, co oplývá mlékem, slepičkami a úrodnou vegetací. A když se jednoho dne dostaví dva chlapáci, tak její vaginální vibrace určí, který se jí podívá hned příští noc do kalhotek. Všichni tvůrčí účastníci s největší pravděpodobností nevěřili ve velkou výnosnost tohoto filmového projektu a ani podle scénáře Nissara Modi se film neprofiloval do úchvatnosti. Takže všechno ve filmu působí průměrně, nedostaví se ani žádná závratná finální část a nikdo nenutil Margotku se opětovně svlékat, což by film jistě pozvedlo. O celé katastrofické události kolují filmem jen kusé informace. Postapokalyptický dojem se nemá z čeho dostavit. Krajina je zalitá sluncem, flora vesele bují, ani fauna nezůstává pozadu. Nikdo si nedal ani nejmenší práci zdevastovanými scenériemi navodit depresivní dojmy. Nějaký přilehlý vyrabovaný obchod a benzínka opravdu nic neřeší. A tak na režisérovi bylo, aby nám předvedl vztahové a romantické peripetie ústředního trojúhelníku. Víc nic. S takovou hvězdnou hereckou sestavou bylo jistě zaděláno na dost fajnový biják. Vzešel z toho průměr, kdy se o plnohodnotné ingredience proklamovaného sci-fi a thrilleru nezavadilo. 5/10

Záměr autora zůstane zřejmě navždy nepochopený. Ode mě určitě. Sledujeme tři navzájem propojené/provázané příběhové linie, chcete-li tři různé reality. Emma na zakázku vyrábí sex figuríny, jejichž atraktivnosti se chce vyrovnat svým vzhledem, za tímto účelem si nechá udělat silikonové poprsí, ve volném čase tvoří comics, Edward je arogantní režisér, který právě pracuje na svém nejnovějším filmu, jehož tvůrčí záměr nekoresponduje s představou produkce, ve volném čase "ojede" i dopravní značku (tato linie je výhradně animovaná), Michelle je modelka se spisovatelskými ambicemi, odcestovala do Brazílie, kde počíná psát svůj román. A teď k hlavní podstatě filmu. Edward a jeho svět se objevuje na stránkách Emmina comicsu, Michellin příběh je Edwardovým filmem, Emmin příběh je Michelliným románem. Pátrat proč tomu tak je, není třeba. Nic se ve filmu nevysvětlí. Zmatek ve vyprávění je úmyslný, dá se filmu přisoudit i určitá experimentální forma, u mě ale hraje vždy hlavní roli prožitek z filmu, ten zde absentoval. Do svého reálně/comicsového světa mě to nevtáhlo, kreativnost filmu neupírám, však na ní málo známý brazilský režisér Pedro Morelli dělal celých pět let. Alison Pill coby obrýlená "nerdka" s budoucími "airbagy", souložící v práci se svým kolegou, je fajn, Gael García Bernal je po celou dobu animovaný, a i když zažívá trampoty se zmenšeným penisem a řadu sexuálních radovánek, explicitnost v animované podobě je dysfunkční, Mariana Ximenes jako Michelle má úplně nudnou příběhovou linii, kde je osvěžením jen lesbický románek a herecky vzkříšený Jason Priestley. Film je žánrově zcela nezařaditelný. Není vhodný pro děti, nese comicsové, erotické, dramatické i komediální žánrové prvky a ještě celou řadu dalších, přičemž se celkem dovedně vzpírá být spolehlivě jedním z nich. Možná nechybělo mnoho a mohlo se jednat o provokativní dílo. V této podobě mě příliš nezaujal. Ačkoliv je zpracován opravdu atypickou formou. A na brazilsko/kanadskou produkci je to v podstatě nevídaný počin. Ty vrtochy filmu, složitá a zamotaná strukturalizace filmu ale prostě není pro každého. 5/10

Kopta ok, uváděl neokoukaně a normálně. Porota nenadchla, neuměla vnést jiskru napětí do těch soubojů tří rodin, které vyznívaly sterilně a bez náboje. Tréma s účinkujícími samozřejmě udělala své. Trefit tón byl najednou problém, intonace se rázem stala úhlavním nepřítelem a dobře nacvičená písnička najednou nechtěla poslouchat. Důležité je, že se nikdo neposral. Zpívalo se česky. Pořad o angličtinu ani nezavadil a zůstal věrný své tradici, tedy že budeme hrdí na svůj barvitý jazyk. A právě zazpívat písničku v češtině je těžší a hned se odhalí technické nedokonalosti v hlase, což tady dominovalo. Porota nudná, lehce namistrovaná (Baláž, Debbie, Hejma, Vondráčková), scéna by ještě potřebovala notně doladit, chyběla bojovnost, příliš to nevtáhlo. Obnovování televizních tradic nese sebou úskalí. Navázat po letech na pořad, co se vysílal v jiné době a měl jiné priority, bylo vskutku odvážné. Je mnoho pamětníků, kteří si pamatují, jak Vladimír Dvořák a spol. sloužili socialistické vlasti pěknou písní, jež se stala předmětem soutěžení a rodinné klany představovaly tehdejší rodinné hodnoty. Dnešní podoba soutěžního pořadu je pochopitelně modernější, ale už nemá příliš mnoho co nabídnout. Přece jen posun doby je značný a nesrovnatelný, ale jistě se najde nějaký ten rodinný klan čítající amatérské zpěváky, kteří se přihlásí. Jestli dojde v budoucnu k nějakému dalšímu televiznímu zápolení, chtělo by to záživnější pojetí, výrazovější porotu, napětí, ale samozřejmě nic moc se nezmění. Pokud tedy zůstane vše tak, jak jsem viděl, bude to sterilní nuda. Soutěžním kláním zpívajících rodin, zdá se, odzvonilo. Přechod ze socialismu do kapitalismu nebyl zvládnutý optimálně. Jedna velká křeč, dalo by se napsat. Alespoň ty mladé holky, a celkově styling účinkujících, vypadaly k světu. 40%

TV Barrandov se snaží doplnit si mezery ve svém programovém harmonogramu, ale mouchy stále ne(vy)chytal. Ulovil však jednu Žanetu Muchovou. Copak o to, holčina je to mrdatelná, ale svlažit péro v její podvečerní talkshow se mně nechce. Stanice zařadila svoji "pecku" na poměrně netradiční čas. Proti Žandě jdou atraktivní konkurenti, a tak holka musí sahat k zajímavým tématům, které však působí unyle, uhlazeně a polovičatě. Zaměření na kontroverzní témata, respektive látku, která nemá na obrazovkách zastoupení, to mohl být dobrý nápad, kdyby se však realizoval poněkud méně přihlouple, což není žádné velké překvapení, vzhledem k denní programové barrandovské skladbě, která mele samé odpadní sračky, které už snad nechtěli ani na minoritních tv stanicích, včetně těch s náboženským, "šlágrovským" a jiným zaměřením. Hned po zapnutí, krátce po 19. hod., do vás udeří tzv. odpadní dojem. Najednou máte pocit, že na vás vyskočil jakýsi hybrid Tv Joj, který byl za dvě koruny české licenčně prodán maníkům z Barrandova. Ti dostali jasný pokyn od programového ředitele, aby hledali v kalendářích vhodné ženské jméno, které poslouží jako hlavní název talkshow. Vedení trvalo na tom, že moderátorem pořadu bude žena, neboť navrhované "Kvído Show" nebo "Evžen Show" nenaplní cíl ve sledovanosti. Z původní "Aranka Show" se ve finální fázi přešlo na sofistikovanější Žaneta Show. Programový ředitel po nezbytném vyprstění moderátorky usoudil, že si useknout prsty nemusí, na rozdíl od kofolové Aranky, na kterou ani Savo nestačilo. Název tedy máme a co dál? Architekt se s vymýšlením scény moc nepředřel. Máme tady lacinou variantu interiérů tv stanic, na které se nikdo nedívá. Studio je nevzhledné, témata asi nikoho neohromí, protože je to ještě ke všemu podáváno typicky nevzrušivou formou a moderátorka má komunikační přednosti, ale přesto není nijak osobitá. Ve výsledku se jedná o zbytečný pořad, který si pár svých příznivců, respektive hrstku, najde, ale to bude (možná) zásluhou sympatické průvodkyně, nikoliv formou ani obsahem. 20%

Český film postrádá dobrodružnou spektakulárnost. Režisér Milan Cieslar se rozhodl pro to něco udělat. Natočil akční komedii, v níž se obyčejná realita všedního dne prolíná s bujnými představami jednoho policejního poručíka. Tím je Franta Sýkora, který velí menšímu policejnímu sboru, doma zase mírně despoticky velí svým třem dcerám a opotřebované manželce, která si nejvíc "erotiky" užije při doručování pošty v práci, a s níž má sice náš hrdina relativně hezký vztah, ale jeho usedlému způsobu života chybí náboj a milostná jiskra. Už vůbec není nadšen z role dědečka, která mu bude příslušet poté, co jeho nejmladší, teprve šestnáctiletá dcera přišla do jiného stavu s nějakou pochybnou náhodnou známostí. Nezbývá než tajemného dredaře vypátrat. A tak jsme svědky, kdy se z pupkatého a prošedivělého Franty stává uhlazený, neohrožený a atleticky disponovaný agent Frank mladšího vzhledu, kterému neodolá žádná žena. Franta se totiž s oblibou ponořuje do svých dobrodružných představ, jež má vášnivě načtené z dobrodružné literatury, a v nichž je možné absolutně všechno. V jeho fantaziích figurují snad všechny postavy z jeho okolí. Jeho aktuální mise spočívá v dopadení muže jménem Sperminátor, jenž stojí za oplodněním jeho dcery, ale také vlivného bosse, který má v úmyslu odloudit mu ženu. V reálném životě totiž jeho citově vyprahlá manželka nesměle nadbíhá neurotickému spisovateli, který hraje v jeho představách zákeřného bosse. I Franta to zkouší u jiné. Zakoukal se do nové a podstatně mladší kolegyně z práce, která bude akční partnerkou na jeho misi. Ženská i mužská plodnost a neplodnost v tomhle filmu sehraje svou nemalou roli. A svůj prostor pochopitelně dostanou i ostatní dvě dcery a jejich životní peripetie. Nikdo si tedy nemohl stěžovat, že by ve filmu nedostal dostatečný prostor. Prolínání reality s fantazií není ve světě filmu nic tak nového a objevného. V českém filmu je to ale vzácný úkaz. Milan Cieslar, který má na kontě i spolupráci na scénáři, se pustil do neprověřených filmových vod a měl i kus odvahy, když z komerčního hlediska jeho počin nepředstavoval žádnou jistotu. Ondřej Vetchý ve stěžejní dvojroli prokázal svůj zjevný komediální talent. Jeho Franta coby hlava rodiny je ale mnohem vtipnější než agent Frank, jehož postava je poměrně seriózně pojata. Vetchý je v mnoha scénách začtený do románů o Jamesi Bondovi, jen jednou je k vidění, jak třímá v rukou dobrodružnou knihu o pirátech, což se ve výsledku promítne do jeho představy, kdy se na palubě pirátské lodi ocitne se svojí atraktivní kolegyní z práce, kterou sympaticky ztvárnila populární slovenská zpěvačka Kristína Peláková. Chybou bylo akorát jen to, že se těžko mohla objevit v jeho představách, když ji v té době ještě ani neznal(!). Takových těch drobných nedůsledností i nepřesností je ve filmu poměrně nemalý počet. Někdy je to rušivé, do očí bijící, někdy se to dá tolerovat. Proč se záporák Sperminátor z představ nesmyslně objeví v reálu na svatbě jedné z jeho dcer jako fotograf? Proč jeho nejmladší dcera neustále mlží, s kým souložila. Co chtěla docílit Františkova manželka tím, že se sblíží se spisovatelem se sebevražednými sklony? Proč je Franta rázem se všemi rodinnými problémy tak smířený, když předtím nekontrolovatelně vyšiloval? A tak bych mohl pokračovat. Motivace postav byly mnohdy málo zřejmé, dost často i nešikovně posazené. V představách taky panoval menší zmatek, ale ten byl i celkem přípustný. Kolikrát se v nich odehrálo něco, co vlastně ani nebylo moc zajímavé, ani příliš smysluplné a odvázané tak akorát. Nebyly moc dobře zvládnuty přechody mezi realitou a snovými sekvencemi. Když film setrvával v realitě, byl komediálně dobře zvládnutý, snové sekvence byly poměrně trapné. Akce ve filmu tolik nedominovala, jak by asi měla. Asi si umíte představit, jak čeští filmaři zvládají akci. Po řemeslné stránce nic moc. Otřesně ovšem dopadly postsynchrony. Dva méně známí herci byli špatně předabováni Štěpničkem a Sypalem. A občas se stávalo, že některým hercům nebylo dost dobře rozumět, značně totiž haproval zvuk i artikulace. Ani okatě nastrčenému product placementu se film neubránil. Zasmát se u této na české poměry netradiční komedie dalo. Originálních vtipů se vyrojilo dost. Herecké obsazení to odehrálo v pohodě. Casting si dával záležet na výběru atraktivních mladých slečen. Globálně u mě převažují pozitivní dojmy. Mělo se zapracovat hlavně na detailech. Ale takový už je život filmových hrdinů. 60%

Poslední dobou ty komnaty nestojí za nic. Hruškovský měl depky a zaháněl je jablonskovicí. Nebo to bylo naopak? Zkrátka, potřeboval mít svoje ambice posunuté jinam, než se počátečně vyvíjely. Prodavačem být nechtěl, bavičem a imitátorem ano. Skok z okna v důsledku chlastačky si nakonec rozmyslel. Zavřel okno, otevřel hlasivky a jal se imitovat, parodovat a mrdat. Mrdal tak dlouho, až s jeho hlasem otěhotněli Zeman, Klaus a spol. Všechny, které nedostal do "jináče", tak naprcá v příštím kvartále pohroužen do svých myšlenek řešíc dilema, jestli prcat Sámera Hnisu nebo Ewu Marnou. A to Jablonský zvládá mužské i ženské hlasy dokonale. Nicméně, výše jmenovaní umělci jsou pro něj výzvou, neboť Sámer je rád za každou pozornost, která je mu věnována a obdaruje kolegiálně svého imitátora balíčkem prášku, nikoliv však pracího ani do pečiva, a pak oba už z toho okna svorně skočí. Ewa pak z toho zděšení zazpívá "Měl´s mě vůbec rád, Hruškovský" a je to. Nemohl dál. Hlas Ewy se ani po velkém úsilí, a felaci jejího přítele kytaristy, nedal napodobit. To je nejhorší, co se může imitátorovi stát. 20%

Jsem si říkal, co tak hrozného Svatopluk Matyáš provedl, že vlezl se svojí zpovědí do nijak zvláště koncipovaného pořadu, a on nám někdejší idol našich maminek bumbal, a to trochu víc než je zdrávo. Dopadlo to tak, že se kdysi vytížený herec vytratil z filmů a seriálů, ale nebylo už tak zřejmé, jestli za to mohl pan Nasávač, anebo jestli se na něj režiséři jen vysrali, že přestal být populární, nebo že začal být pro práci před kamerou nespolehlivý, nepoužitelný, no zkrátka, že si ožral držku, nebo tak něco. Od každého trochu, dalo by se napsat. O soukromí herce se příliš nevědělo, docela si ho strážil, rozhovory neposkytoval, ale na protivu zrovna nevypadal, když se před kamerou rozhovořil o svých nejslavnějších rolích, o alkoholovém prokletí a o současném životě, který tráví na hereckém "vejminku" ve svém domečku se zahradou, kde stále vitální herec i v požehnaném věku zastane řadu prací. A to jeho vyprávění bylo vkusné, poutavé, ale překvapilo mě, že taková hvězda neměla ve svém pořadu příliš hereckých kolegů, kteří by se na jeho adresu vyjádřili. V pořadu vystoupila jen nepříliš známá, dnes již zapomenutá herečka Jana Gýrová a Dalimil Klapka, jehož předností je práce v dabingu. Bylo přece jen znát, že jeho soukromí bylo tabu. Když přišla řeč na jeho (zesnulou) manželku i dceru, už byl poněkud zdrženlivější. Mnohem raději povídal o své práci, o svých zásadních rolích, k nimž neopomenul dát nějakou tu zajímavou perličku k dobru. Nevím proč, ale osobně si ho vybavím ze dvou rolí, a sice jeho sympatického inženýra z "Nepřátel Zeleného údolí" a druhou spojitost mám s filmem "Setkání v červenci", kde ztvárnil nepříliš sympatického otčíma, který vystavuje na odiv svoji opálenou hruď. I když se samozřejmě do povědomí tehdejší divácké generace zapsal i hlavními rolemi, kterých byla také celá řada. V dokumentu pochopitelně přišla řeč na některé z nich. Mezi ty nejlepší jeho filmy určitě patřilo válečné drama "Nebeští jezdci" a také, podle jeho vlastních slov, i první česká scifárna "Akce Bororo". Jenže, kdo si dnes vybaví tohoto ve své době charismatického herce. Určitě je řada pamětníků, kteří si ho rádii připomenou. Současný divák už s ním, potažmo s jeho herectvím, tolik konfrontován nebude. Naposledy si na něho vzpomněl režisér Magnusek, když ho obsadil do jedné z epizod svého polodementního sérošu "Stopy tvůrčí smrti", pardon, "Stopy života". A to jak jistě uznáte, není zrovna důstojná připomínka jeho hereckého umění. Tenhle díl z dokumentárního cyklu patří k těm lepším. 60%