Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Neohlížej se, jde za námi kůň! (1979) 

Kde jsou ty časy, kdy se nadšeně sbíral starý papír a vyhrávala se za něj motokára, anebo v tomto případě pěkný hřebec. Dva kluci snili o jízdě právě na takové motokáře, ale místo toho mají na dvoře koně. Co s ním? Před sousedy to stejně jednou praskne a věčně ho držet v takových podmínkách také nelze. Komedie pro celou rodinu, ale už tak nějak časem a věkem překonaná, přesto se v pravidelných intervalech stále vracející na televizní obrazovky. Klady: originální příběh, adekvátní herecké obsazení, řemeslně dobře natočeno. Zápory: film úplně mimo na dnešní dobu, příběh se nikam moc neposouvá a od poloviny stagnuje, jednotvárné prostředí, nezdolný soci(ální)alistický optimismus, co se starým papírem. Hodnocení: 40%

plakát

neohroŽENY (2012) (seriál) 

Pěti známým ženám vrazili do rukou kameru, aby se po určitou dobu denně natáčely v soukromí (nebojte nic choulostivého se nenatočilo). A divák se tak z jejich života dozvěděl to co ho vlastně ani nezajímalo. Jedna si stěžuje na svoji zpackanou hereckou kariéru a jak by ráda všechno ve svém životě změnila (Kořínková), druhá řeší plastiku svého poprsí (Slováková), třetí zase chvíli paří a pak se věnuje dítěti (Hanychová), čtvrtá chtěla být herečka (Kudláčková) a pátá byla jaksi do počtu. A to všechno pořád dokola v každém dílu. Samotný nápad by nebyl nejhorší kdyby se to ovšem omezilo pouze na jeden nebo dva díly. Pořad se však roztahal na Prima Love na několik pondělních pozdních večerů a mě "osobní zpovědi" tak vyčerpaly až jsem si už další díly odpustil. Klady: dobrý nápad. Zápory: pořad po dvou epizodách začal nudit, účinkující nebyly natolik zajímavé, aby se daly jejich osudy pravidelně sledovat, šlo jen o vlastní zviditelnění, nulový rozsah a obsah pro diváka, nezajímavě podáno. Mé hodnocení: 20%

plakát

Neon Demon (2016) 

Simča Krainová se po zhlédnutí filmu jen ušklíbne a letí se zrekreovat na Kanáry. Takhle fujtablově to přece v modelingu nechodí. Pravda tkví v rektu pana Refna. Ono už to spojení artyčokového masturbátora s modelingem je velký bizár. Tohle je taková Čachtická paní "porefnovsku". Stačí k tomu jedna škaredá panna, po které všichni z mnou nezjištěných důvodů šílí, a je krvavě vymalováno. Kanibalskou hostinu i úklid po ní zacvaká Refn. Hypnotický zážitek je na filmu tím hlavním faktorem. Dlouhé záběry beze slov samozřejmě nemohou chybět. Úchvatný vizuál coby přidaná hodnota. Nejhorším se ukázal výběr herečky do hlavní role. Elle Fanning je útlá a vyzáblá, určitě ne dostatečně hezká, aby z ní šel celý modelingový svět do kolen. Abbey Lee a Bella Heathcote předvedly na menším prostoru mnohem více. Do toho porno muziku tvrdila lesbicky orientovaná Jena Malone. Ta to měla vůbec "nejchutnější", musela vášnivě olizovat mrtvolu. Refn se rozhodně nikdy nespokojí jen s obyčejným filmovým řemeslem. Neodevzdává filmy, které se řídí předem danými vypravěčskými kodexy. Chce být provokatér, uvědomělý artový masturbant, neskonalý rozvraceč a bořič žánrových pravidel. Hororové prvky používá jen jako očistnou formu, nikdy nepřijde s hororem držícím se obvyklých kritérií. Tenhle jeho počin může působit na nepřipraveného diváka krásně ujetě, prázdně, sexuálně. S tou erotikou to mohl ještě vyladit. Neškodilo by přidat více nahoty, herečky ještě nejsou tak profláklé, takže mohly jít k nahotě velmi směle. Nedá se mu upřít úžasná kompozice záběrů, vizuální cítění a přebujelý mix žánrových forem. Nejsem jeho příznivcem, nejsem jeho odpůrcem. Prostě jsem jen viděl ultra bizarní a ultra (experi)mentální film. 7/10

plakát

Nepodceňuj blondýnky (2009) (pořad) odpad!

Tahle soutěž je typickým příkladem jak nemá vypadat soutěž. Moderátor Šimůnek se sice snaží tvářit hodně zůčastněně, ale myšlenkami je kdo ví kde a navíc pozuje jakoby rovnou vypadl z přehlídkového mola a ani bohaté zástupy blondýn všech možných profesí nezachrání tuhle vyloženě nezáživnou, trapnou a ve všech parametrech nepovedenou břečku, která by chtěla být show, ale to jí je odepřeno.

plakát

Nepohádky - Chapter 10: Forgiveness (2019) (epizoda) 

Tohle bych vrchol série? Dobrá, tak pěkně popořádku. Kevin Williamson si kdysi dávno úspěšně zavřískal s Vřískotem. Od té doby už ale odteklo hodně litrů krve, a jemu patrně odešly hlasivky a smekl se mu i papír ze stolu při psaní scénáře. Jaksi bloudí v kruhu průměrnosti a závěrečným rozpletením osudů této hororově zabarvené série svůj tvůrčí kredit nikterak nevylepšil. A patrně ani nezhoršil. Solidně vykreslil jednotlivé postavy, které se z větší části nedožijí závěrečných titulek. Becki Newton dominuje ve své sexy záporné roli, je hodně zapamatovatelná, Spencer Grammer se ve své duchařské kreaci stala nadbytečnou, Dobračky Dania Ramirez a Danielle Campbell žádnou radost nezkazí a mužských rolí je také potřeba, tudíž zde máme dobráka Jamese Wolka, pár mužů se zlým kukučem a je vymalováno. A do toho jednu obstarožní Kim Cattrall. S postavami tedy u mě nevyvstal problém. Obtížnější úkol představovalo všechny rozjeté dějové linie vygradovat a překvapivě/neotřele/originálně završit. A v podstatě na tohle už se nepamatovalo. Rozpitý inkoust a suchý brk je synonymem pro Williamsovu současnou scenáristickou tvorbu. Svůj předčasný tvůrčí vrchol už má dávno za sebou a loví diváky jen na zašlou slávu. A hlavně už je prakticky nedokáže v ničem (originálně) překvapit. 5/10

plakát

Nepohodlný (2005) 

To je typický příklad filmu, který se vyplatí vidět jen jednou a pak už si na něj ani nevzdechnete. Mám stále rostoucí antipatie k herectví Ralpha Fiennese, které se mně ani trochu nezamlouvá. V jeho roli bych si dovedl představit sto jiných herců a možná by film získal punc zajímavějšího filmu. Jenže to by se ještě muselo odbourat utahané tempo a vdechnout filmu atraktivní pojetí. Obojí citelně schází, ale fajnšmekr přes pomalé filmy a přemýšlivé dialogy, bude s výsledkem spokojenější. Mě to moc nepřesvědčilo. 50%

plakát

Nepolapitelní (2015) 

Nová (fyzická) výzva pro Taylora Lautnera. Hraní mu pořád nejde, fyzicky je solidně disponovaný. A dobré fyzické kondice je tentokrát třeba, protože hraje parkouristu. Čili hopsá po střechách, skáče přes překážky jako jelen a čumí u toho jako sůva z nudlí. Scenárista Matt Johnson umí napsat akční scénář, ale tentokrát pokukoval, co by opsal od svých kolegů. Vyšel mu z toho takový přijatelný mix nesoucí v sobě vzdálenou reminiscenci na "Doupě" s Paulem Walkerem a "Expresní zásilku" s Josephem-Gordonem Levittem, plus asi dalších deset filmů. Někdy to kopírování vadí, protože predikujete, co bude následovat, a někdy film chce působit kreativně, v čemž je lepší než v tom opisování. Máme tedy tady hodného a sympatického mladíka Cama, který je nejdříve kurýrem rozvážejícím v husté dopravě na kole zásilky. Posléze je mu jeho kolo nešťastnou náhodou zdecimováno sličnou parkouristkou Nikki, která je kopií tenistky Any Ivanovič, Cam se do ní zakouká a oblíbí si parkour, aby se mohl vetřít do skupiny pouličních parkouristů, kteří balancují na hraně zločinu. Mladík je zadlužený až po uši. náramně se mu tedy hodí vydělat si peníze na splacení dluhů lichvářům, od kterých si před časem půjčil. Bandě šéfuje podezíravý a nedůvěryhodně působící maník, který zbytku skupiny připravuje kšefty. Jít s ním do akce znamená zadělat si na potíže. Film se často odklonil jiným směrem, než jakým se ubíral, ale zajímavá zápletka vázla a mnoho napínavého nenabídla. Napětí se dostavilo až ve druhé polovině, kdy se konečně šlo do akce. I když film neměl nijak zásadní potíže s tempem, v tu chvíli nasadil až zběsilé tempo, a byl příjemně neovladatelný až nevyzpytatelný po dějové stránce. Dostavilo se jedno zásadní odhalení ohledně jedné z hlavních postav a vytratila se čitelnost i schematičnost, kterou film v převážné míře vládl. Přesto je dojem z filmu spíše průměrný, ale je fajn, že se tvůrci nepustili do komediální nadsázky a příběh nějakým způsobem udrželi v dramatické, i když méně nápadité rovině. Bez scenáristických kiksů se to neobešlo. Cam složitá parkourová prostná zvládne během pár dní, slečna najde spolehlivě ve velkém městě adresu mladíkova pracoviště, kam mu spolehlivě zašle náhradu za zničené kolo, při přestřelce na tři metry kulky (téměř) neomylně minou cíl aj. Film nebyl úplně maximálně přehledně natočen, ale to není zase takový div, neboť režisér Daniel Benmayor se vrátil k tvorbě po delší odmlce, ale ani předtím nepatřil k extra režisérům. Je zázrak, že film zvládl natočit na úrovni vzhledem k jeho nepříliš bohaté režijní filmografii. Někdo může mít hlavní problém s hlavním hereckým představitelem, jehož herectví diváky rozděluje na dvě skupiny. Jedni mu zazlívají, že je totálně netalentovaný, druzí v něm vidí současný plakátový idol. Tentokrát zaujme, jak si většinu náročných skoků ve filmu absolvoval sám. Pokud se využil kaskadér, nebylo to poznat. I tak filmu chybí akční scény, ve kterých by se rubal a nešermoval jen svým pérem na atraktivní herečku Marie Avgeropoulos, která je také jedním z taháků filmu, pro mnohé bude objevem. Zbytek herecké osádky tvoří málo známí herci. Konec nebyl příliš uspokojivě pořešen. Hodil by se nějaký vypjatější vzhledem k průběhu děje od druhé poloviny filmu. Film měl smůlu i v tom, že téma parkouru i kurýrů už tady bylo v nějaké podobě před ním. Tenhle nepřichází s ničím objevným, ale své kvality má. Pokud právě nenávidíte Taylora Lautnera, je to film více než snesitelný. Uvažovalo se i nějakou dobu o jeho nasazení do našich kin. Distributor od tohoto záměru nakonec upustil. 60%

plakát

Nepolíbená (1999) 

Podivínská a neatraktivní Jossie nemá štěstí v lásce. Je to v podstatě dost smutné, ale popravdě si za to může sama. Tak dlouho se soustředila na školu a úspěch ve své novinářské profesi, až propásla, co mohla. Především v milostných vztazích je úplně mimo. Proto se jí úkol, který právě dostala v redakci, jeví jako velká šance. Má totiž pořídit otevřenou a šokující reportáž ze střední školy. Milá a ambicí prostá komedie s Drew Barrymore nepřijde s ničím mimořádným, co by stálo za zapamatování, ale účel příjemně pobavit plní kvalitně. Klady: pestré herecké obsazení + poměrně originální námět + film si jede vlastní cestou a netlačí se do horních pater "nesmrtelných" komedií + hlášky Davida Arquetta si lze zapamatovat asi nejvíce. Zápory: až moc nenápadná komedie - neurčitý věk Drew Barrymore - klidně by mohl být film kratší - kontroverzní náběh se v průběhu filmu úplně ztratí - vyzrálé pojetí občas bere za své. Mé hodnocení: 60%

plakát

Neporazitelný: Vykoupení (2010) 

Přišel si vybojovat symbolickou svobodu do gruzinského vězení s maximální ostrahou. Mezi provazy v ringu se postupně utká s odsouzenými vrahy na nelegálním mezinárodním turnaji vězeňských zápasníků. Ruský bijec Jurij Boyka je sice rovněž vrahem prvního stupně a v soubojích bude navíc limitován poškozeným kolenem, ale se záviděníhodnou fyzičkou a dokonalou bojovou technikou není pochyb, kdo z turnaje vzejde jako vítěz. Přímočaře jednoduché, jako dobře mířený kop, je tohle akční drama zavánějící zastaralou patinou osmdesátek. Nejvybroušenější je v ringu se špičkovou choreografií zápasů, ale ani mimo něj to není nezajímavé. S vězni je zacházeno až nelidsky nebo jsou případně po prohraném zápase popravováni. Jako slabina se ukázala v podstatě zbytečná snaha o polidšťování hlavního hrdiny, který musí ukázat, že má charakter a naváže ve vězení přátelství s Američanem, aby vztahy mezi velmocemi nebyly vyhrocené a hlavnímu bijci se dalo fandit a nepůsobil tak negativně. Scott Adkins nedopustí, aby film sklouzl do nudy a má na to utáhnout ho, i když jeho postava není žádný mluvka působící stroze. Film by se dal shrnout jako přehlídka hordy svalů, zpocených těl, drsných výrazů v obličejích bijců a především nonstop akce v kvalitním režijním provedení. Přesto se film až tak nevyhnul schematičnosti, tolik příznačné pro podobné akční opusy. To však pro tentokrát odpouštím. Nerad bych, aby si to Adkins se mnou přišel vyříkat osobně. Bojím, bojím... 90%

plakát

Neposlušnost (2017) 

V žáru zakázané lesbické lásky. Když ortodoxní židovskou komunitu opustí na věčnost významný rabi, je třeba vyhnat pavouky z dámských klínů a uspořádat po letech pořádný vaginální šábes. Produkčně zainteresovaná Rachel Weisz si s kolegyní Rachel McAdams posteskla, že se jim tak nějak poslední dobou nedostává erotických rolí. I nelenily a pustily se do příprav na natáčení, kterým podřídily veškerý svůj sexuální život. Měsíční sexuální půst a vynechaná menstruace, u Rachel už patrně definitivně ukončená, to celé způsobilo, že obě herečky v každém záběru vyhlížejí nadrženě. A co teprve ta stěžejní sex scéna, která následuje uprostřed filmu po letmém ocicmávání. Inkriminovaná scéna probíhala asi takhle: Rejžo, zapomeň na to, že bychom se svlékly, budeme oblečené a divákům musí stačit naše jazyky, a hlavním nápadem je, že já pustím McAdams sliny do pusy. McAdams protestuje, je mokrá až za ušima, ale přesto žádá Weisz, aby si dala mentolku. A po téhle žhavé scéně už film klidně můžete ukončit. Vše intenzivní náhle opadne, už se až do konce nic podstatného neodehraje. Film sice mohl být mnohem lepším než je, nicméně kontroverze jej určitě nemine. Román, z něhož vychází, patrně u nás neměl velkou čtenářskou odezvu, byl-li intenzivnějším než film, nelze určit. Zajímavá změna v repertoáru dvou hvězdných hereček je určitě zajímavá a vítaná. Film je stižen monotonním průběhem, který se nepodařilo odstranit. A samozřejmě nechybí přemíra židovských motivů a židovského smýšlení. To občas koncepčně bylo funkční vzhledem k pohoršující sexualitě mezi stejným pohlavím, občas ta jejich víra ale lezla na nervy. Vzniklo minoritní a poměrně komorní dílo. Výsledek je uspokojivý. 6/10