kingik

Dobré akční scény a vyzrálá režie Petera Berga se zrovna nepotkaly s nejlepším příběhem, ale pokud dělají v džungli průvodce Dwayne The Rock Johnson a živelný Seann William Scott, je o zábavu a akci postaráno.

Kombinace bizarních vražd a pokus o temnou atmosféru selhává na režisérovi William Maloneovi, který se spíše orientuje na televizní tvorbu, a podle toho film vypadá. K ruce měl více než dobré herecké obsazení, nad kterým dominoval nejlépe hrající Geoffrey Rush, ale přesto se tento horor nedokáže zbavit určité televizní lacinosti, která ho celou dobu provází. S první vraždou se sice snímek solidně rozjede, ale bez pořádného napětí a hororové lehkosti mohl sotva vzniknout nadprůměrný horor. Vypadá to tak, že nebýt slušného hereckého ansámblu, tak by sotva někdo o tento film zavadil. Jenže, tento horor vyhlížel dost ambiciozně a své ambice v čistě "béčkovém" zpracování nenaplnil.

Wesley Strick je zkušený scenárista a režisér, který se s přehledem umí orientovat v žánru thrilleru. Příběh dvou nelítostných psychopatů bojujících o své dítě, které bylo po jejich zatčení svěřeno do péče spořádaného manželského páru, natočil přehledně a napínavě. Do hlavních rolí si vybral drsného Keitha Carradina a doslova šílenou psychopatku Daryl Hannah, která je absolutně tím nejlepším, co film nabízí. Jejich absolutní protipóly Vincent Spano a Moira Kelly nejsou oproti nim příliš zajímaví. Ale ostatní aspekty nejsou k zahození a poctivý napínavý thriller se scénářem nevnášejícím do daného žánru nic moc nového, mě na 90. minut spolehlivě zabavil.

Průměr a možná trochu nezajímavý průměr, protože herečky Goldie Hawn a Susan Sarandon mají stokrát navíc než na slabší komediální drama ze života stárnoucích rockerek. Podle mě to byly dost prázdné role a film může děkovat oběma, že ve svých rolích byly tak dobré a bez nich by film neměl co nabídnout a zabředl by do velké nudy i když tam zabředl i tak.

Kritikou strhaný film, ale mě docela zaujal. Více zasloužil vyželit po scénáristické stránce, protože když už obsadili kvalitní herce jako je Ellen Barkin a Laurence Fishburne měl se scénář držet sevřenější atmosféry a jejich postavy mohli být propracovanější, ale na druhé straně napětí nescházelo. Líbilo se mě, že to nebylo odhadnutelné nejen na konci, ale také, že nebylo jisté, která postava je ve filmu kladná a která záporná, protože scénář v tomhle jasno neměl a byl dost zamotaný, ale na konci se to klubko rozmotalo v pěkném sugestivním tragickém závěru.

Tohle je jeden z těch nepodařených westernů, který narazil na divácký nezájem, ale já se něj těšil, ale stravitelných je pouze úvodních 20. minut. Právě jen začátek snese přísnější metr, pak to všechno zabředne do podivného patvaru a vzniklý slepenec povětšinou nudných a zbytečných, nenápaditých flashbackových scén nepůsobí přesvědčivě a nedrží pohromadě. Základní potíž nastává s postavou samotného Divokého Billa, která trpí směšným vzhledem jakési karikatury a nikoliv muže, který si na Divokém západě uměl sjednat respekt. Jeff Bridges ji ani herecky nepodpořil a neobdařil ji ani charismatem, ani dobrým hereckým ztvárněním. Zkrátka to byl šašek. O ostatních hercích je škoda psát. Ellen Barkin, David Arquette, Diane Lane jsou tak špatní, že nad tím rozum zůstává stát. Nejhorší je skutečnost, že to všechno zrežíroval tak ostřílený veterán žánru Walter Hill, který sice těch pár řídkých akčních scén natočil kvalitně, ale svoji rutinní režií film velmi pohřbil. Dost promarněná šance po všech stránkách natočit důstojný film o pistolnické legendě.

Tohle byla komediální bída. Tak slibný námět v tak mizerném provedení se jen tak nevidí. Ani jednou jsem se nezasmál. Ellen Barkin se mohla přetrhnout, ale mně na jejím věčně překvapeném výrazu, který měla ve filmu až do konce, kdy toho osudného rána na ranní toaletě zjistila, že má mezi nohama něco jiného než předtím, nepřišlo zhola nic směšného. V jejím pitvoření ji za dlouhých nudných 100 minut nepodpořil žádný z vedlejšch herců a ani režisér Blake Edwards, kterému to asi přišlo maximálně vtipné, ale mně to přišlo maximálně nudné a slabé. A přitom se z toho námětu dal vytěžit kopec vtipných scén a gagů. Komedie Proměna není ten případ.

Na Gremlins je znát, že si je pod svá producentská křídla vzal Steven Spielberg. S režisérem Joe Dantem mají společný podobně hravý režisérský styl. Gizmo je zpočátku roztomilý, stačí porušit pravidla a namnoží se z něj takový menší gang zlých Gremlins, ale i tak to má do pořádného hororu hodně daleko, protože se jede ve stylu obstojné hororové komedie určené pro všechny věkové kategorie, na tehdejší dobu se solidními triky. Jenže dneska už je větší, hororovější a vyzrálejší konkurence.

Dost dobrý horor, který mě jednoznačně od začátku až do konce překvapoval, ale on to vlastně (možná) až tak smyšlený horor nebyl. Ostatním se asi nelíbil jen proto, že sadisticky nastavoval zrcadlo (sadistické) realitě. Podle mě příběh o dokonale promyšlené pomstě šikanovaných spolužáků, nebyl až tak vzdálený realitě. Šikanovat se nemá, a hlavně nelze to dělat do nekonečna, a tak se parta týraných slabochů rozhodla pomstít se ve stylu pozvat tyrany na večírek, zdrogovat, svázat a mučit za léta příkoří. A pořádně si na nich zchladit žáhu nebo eventualně raněnou duši. A tady se ukazuje, že každý namachrovaný tyran je vlastně slaboch, zbabělec a velká nula, když jde do tuhého. Pošramocené ego šikanovaných spolehlivě spraví pár ustřižených prstů nebo kvalitní akupunktura prováděná zaživa. A mučit se budou, jak kluci, tak i holky.A navíc, bylo to vystavěné tak, že nebylo komu fandit, a aby divák měl potíže, na kterou stranu se přiklonit. Byl jsem překvapen, že režisér Joey Stewart vlastně dohromady nic nenatočil, a hned si troufl na takový film, ve kterém si dali dostaveníčko vesměs neznámí mladí herci, solidní hororová hudba, temná atmosféra, drsné scény, chatka, zlověstný les a nepolevující napětí. A rozhodně jsem si nevšiml, že by se na scéně objevily oživlé postavy, které v předešlé scéně zemřely, jak uvádějí některé komentáře. Nevšiml jsem si ničeho takového, a to jsem film sledoval s maximální pozorností, aby mně nic neuniklo. Byl to skvělý horor s originálním námětem, který v sobě nesl prvky kruté reality.

Jsou 50 léta a Cillian Murphy má schizofrenii (tedy jen v tomto filmu). Po smrti své přísné a divné matky se do ní personifikoval, ale jeho nic netušící okolí považuje neznámou ženu, která se objevila v jeho domě, za jeho manželku. On se v ženských šatech a paruce pohybuje po domě a v okolí velmi přirozeně a se stejnou lehkostí zastává ženské práce, péči o domácnost a ještě si píše sám sobě vzkazy a dokáže být hodný a laskavý ke všem lidem, ačkoliv když vystupuje jako John Skylpe okolí ho vnímá jinak. Právě tíha dvojrole ležela na bedrech Cilliana Murphyho a on je v ní tak dokonale přesvědčivý, že jsem postupně nabíral pocit, že ve filmu vystupují dva různí herci a nikoliv jeden herec hrající dvě osoby. Nesympatického Johna a laskavou Emmu dokázal Murphy od sebe mistrovsky odlišit, ačkoliv bylo mírně zarážející, že byl v mžiku perfektně nalíčený a upravený, když zrovna potřeboval vystupovat jako žena. Stejně bylo zarážející, že ho v převleku nikdo ani z jeho blízkých přátel nepoznal, protože přece jen zůstaly zachované jeho mužské rysy a hlas měl jako transexuál. Filmem se právě line takové zvláštní napětí spojené s tím, zda hlavní postava bude, nebo nebude odhalena. Rozhodně je však chybou řadit tento film mezi horory, protože až na jednu vraždu se v něm nic hororového neděje a film bych zařadil mezi psychologická dramata s mírně ponurou atmosférou znásobenou ponurým interiérem domu s věčně zataženými závěsy. V nenápadném snímku se sešla hvězdná herecká sestava (Sarandon, Page, Lucas), která ovšem proti výborně hrajícímu Murphymu neměla nejmenší šanci zaujmout. Debutující Michael Lander tedy nakonec natočil drama o životě jednoho schizofrenika, kterému chyběly výrazné dramatické momenty a poutavější dramatická linka, s výborným hercem v hlavní roli.