kingik

Národnostní směsice přeživších vojenských činovníků na záchranném člunu se na konci druhé světové války na oceánu nalodí na opuštěnou nacistickou loď. Ta je, jak už to tak v podobných filmech bývá, opuštěná jen zdánlivě. Vyskytuje se zde malá upíří holčička a párek silných upírů z Rumunska, kteří čekají na své vzkříšení. Místo a doba zasazení děje nehraje ani tak podstatnou roli. Klidně se film po drobných úpravách mohl odehrávat ve vesmírné lodi nebo i na lodi Kryštofa Columbuse. A bylo by to naprosto jedno. Režisér Justin Dix polovinu filmu věnoval různorodé posádce a nikoliv upírům. Než se k něčemu hororovějšímu odhodlal, trvalo to až přespříliš dlouho. Herecká osádka nebyla sice z rodu hereckých zoufalců, ale bohatě stačila tak dvacetiminutová expozice, abychom v ní měli nějaký ten přehled. A poté už se mohlo jít do akce. Mezi účastníky nejvíce vynikala sošná Alyssa Sutherland, kterou režiséři doposud využívali jen sporadicky a diváci ji ocení v nové hororové verzi Smrtelné zlo: Probuzení. Maskéři se ve velkém nepředvedli. Masky upírů nevypadají nikterak nepovedeně, ovšem jsou z nich cítit omezené finanční prostředky (znatelně gumový design) a zůstávají tak na úrovni filmů z nižší kategorie. Prostředí lodi a její zákoutí jsou zpočátku využity příjemně tajuplně, pátrání po okolnostech záhadného vymření nacistické posádky mělo ucházející ráz, jenže režisér příchod upírů značně oddaloval, takže je to v podstatě to jediné, co film převážně nabízí. Abychom nejásali, že to nejlepší přijde ve filmu postupně, tak čekal jsem, že se to následně rozpoutá patřičně dynamicky a strhujícím způsobem. Nějaké potenciálně dobré scény pak přijdou na řadu, režisér ovšem nedisponoval velkými hororově - akčními dispozicemi. Většina filmu má ve výsledku průměrný ráz, najdou se ale i náznaky, kdy má film náběh do roviny krvavé podívané. Nikdy do toho nejde patřičně naplno a s potřebnou vervou. Nedostatečné finanční prostředky způsobily opatrný průběh, kdy zamýšlená hlavní atrakce filmu, v tomto případě upíři, nastoupí na scénu až za dlouhou dobu, Alyssa Sutherland je nepřehlédnutelná a divák v ponurých útrobách lodi bude muset k ukojení hororových nároků hledat i jiné strašidelné propriety. Ale pochybuji, že je najde. 6/10

Strážkyně parku, jedna mrtvola na pokraji rozkladu, nalezená při kontrolní pochůzce, hojnost přírodních krás, podezřelý turista, který má eminentní zájem mrtvolu ohledat, a taky jeden rozdováděný medvěd a halucinace. To jsou vesměs hlavní aktéři thrilleru s hororovými a mysteriozními prvky, které si do parády vzala režisérka Roxanne Benjamin. Mám ji za zajímavou tvůrkyni, ovšem tentokrát vsadila na hodně minimalistickou režijní formu, která postrádá větší vzruch. Ano, mrtvola vypadá dobře, přírodní krásy jsou také oku lahodící, podivný náhodný turista je rovněž zajímavý prvek, no a medvěd není výtvorem specialistů na digitální triky, což je vlastně na pochvalu. Tím horším už je fakt, že námět by se spíše hodil smrsknout do krátké povídky, bezmála devadesát minut působí tak nějak rozvlekle. A nejhorší je strávit společný časový úsek s herečkou Karinou Fontes, která je nesympatická a škaredá. Od mrtvoly se nesmí hnout, její poloha není přesně známa, musí tudíž podle pokynů z vysílačky zajistit potenciální místo činu, než dorazí záchranný tým, takže prosluněný den s modrou oblohou vystřídá vypjatější noc. A k tomu se dostaví psychedelické scény, u kterých se divák může dohadovat, co je způsobilo. Mnozí diváci budou jistě sledovat, zda se mrtvola pohne, či dokonce nakonec vstane. Ano, jistě, čeká nás v závěru překvapení, které se tak úplně odhadnout nedá, jen si nemyslím, že se jednalo o nejsmysluplnější odhalení všech béčkových dob. Pobyt v přírodě je ovšem zdraví prospěšný, navíc doplněný i o nějaké to mrazení v zádech může přivodit standardní divácký zážitek. 6/10

Průměrná až podprůměrná bitevní vřava za císaře pána, zprostředkovaná lotyšskou armádou. A právě exotika v podobě vzácně vídaných vojenských stejnokrojů značky Lotyšsko je na filmu tím nejzajímavějším. Celkový dojem z filmu je ale vyloženě záporný. Snímek postrádá nějakou vrcholnou scénu. Za dvě hodiny si nevytvoří nic unikátního. Bitvy jsou povětšinou jalově natočené, nejde z nich žádné napětí ani energie, v úžasu jsem z nich rozhodně nezůstal.  Navíc lotyšská armáda není žádný pluk, nýbrž sestává z pár vojáků, co čítají tak maximálně rotu. V popředí dějství stojí extrémně nesympatický sedmnáctiletý mladík, který je měkkota (klišé č. 1) a nerad zabíjí protivníky (klišé č. 2). Narukoval po násilné smrti své matky (klišé č. 3), načež spolu s ním do armády vstoupil i jeho postarší otec - válečný veterán (hovadina úděsná). Působilo to směšně. Mladíka ztvárnil otřesný typ jménem Oto Brantevics, který má v repertoáru jednu grimasu, víc nepředvedl. Je znát, že režisér Dzintars Dreibergs absolvoval na poli hraného filmu svoji premiéru. Předtím točil jen samé dokumenty, jistě záslužná práce, ovšem hraný film má zcela jiná kritéria, které režisér plně pomíjí. Absolutně se mu v prvé řadě nedaří diváka zaujmout. Klidně mohl z extrémních situací na bojišti, kterých se jistě mohla naskytnout hojnost, vytěžit stěžejní adrenalinový bod svého vyprávění. A neděje se tak. Mimo bojiště je film ryze skvoucí tragédie, rozplizlé vyprávěnky mimo bojové zákopy a valy jsou těžce nezvládnuté, naprosto vše působí nudně a prázdně. Ke všemu se na obzoru rýsuje rušivá a nadbytečná romantická linka s místní děvečkou. Na bojišti se divák občasně umaže od nečistot a krevního průtoku, jenže je toho poskrovnu. Dvě hodiny se vlečou. Závěr to sice nevytrhl maximálně, ale i tak se v něm stačí sejít to nejlepší. Poprava vojáků má rysy drastické podívané, náhled na ústřední  postavu nabral cosi méně šablonovitého, jenže režisér s tím stejně přišel pozdě a s novým rozměrem svého hrdiny neuměl až tak dokonale pracovat. Vždy bude platit, že filmy z 1. světové války většinou souboj o atraktivitu s filmy z 2. světové války prohrávají.  Najdou se výjimky, třeba 1917 bylo poutavé a svěže natočené, Tohle drama prostě v ničem (technicky nebo emočně) nezapůsobilo. 4/10

Sympatická superhrdinka, co v budoucnu bude kopat za Avengers, musí ještě sundat plenky, odevzdat pilotní průkaz, objasnit svůj původ, nalézt svoji identitu a nasoukat se do latexového kostýmu, kterým zpečetí své (svůdné) schopnosti. Můžu směle napsat, že taková scenáristická a režijní jízda, jakou disponují Avengers, to rozhodně není, ovšem nejistá režijní prognóza se naštěstí tak úplně nenaplnila. Určitě přijatelnému hodnocení nahrála Brie Larson, která film spolehlivě utáhne na vzhled i herecké (oscarové) zkušenosti, na spřátelenou výpomoc ještě přispěchá Samuel L.Jackson coby známý agent Fury, v o něco mladším vydání, v té době má ještě zrak v pořádku, avšak dozvíme se, kterak o své levé oko přišel. Další velkou hereckou položkou je Jude Law /SPOILER/nějakou dobu má jeho postava mentora kladné vystupování, posléze se z něj vyklube pěkný hajzlík/KONEC SPOILERU/. Obsadit legendární Annette Bening se moc nepovedlo, její herectví do comicsových filmů příliš nezapadá, její vědkyně mně prostě přišla trapná, spíše působila jako paleontologický nález, jehož výskyt nikdo neocení. Globálně vzato jsme v podstatě na začátku comicsových dějin, píší se devadesátá léta, hrdinka postupně odkrývá svou minulost, uzříme ji tedy i v její civilní podobě coby pilotku Carol Danvers, příběh je i určitým klasickým hledáním odpovědí na vynořivší se otázky z minulosti, například se ale spolehlivě nedozvíme, zda superhrdinové vyměšují, nicméně jak Marvel ke svému názvu přišel, to už je zde vyřešeno. Akční nástup má film skvělý, nějakou dobu to vypadá, že to bude jedna nepřetržitá akční jízda, ale není tomu tak. Po rozběhu děj náhle zpomalí, akce se utlumí, prostředek je celkově ukecanější, určitě se ale ještě nedá mluvit přímo o nudě, přece jen více akce by celku jen prospělo. Brie Larson zvládá všechny polohy, ne, nejde o ty sexuální, film je celkově nepřisprostlý, jde o její herecké polohy, určitě lepší je ta latexová než ta civilní, která není v ději opomenuta. Konflikt mimozemských ras mně přišel jak z levného scifi seriálu. Režijní duo Anna Boden a Ryan Fleck nedosahuje kvalit dua Russových z Avengers, má za sebou minulost plnou levné filmové produkce, tudíž je i celkem zázrak, že jejich první áčkový počin má fazonu, ovšem film je rozumné brát jako předkrm před pořádným vyvrcholením v Avengers: Endgame, kam latexová slečna (i podle titulkové scény) rovněž zavítá. 8/10

Temný polda a hodný polda. Léty prověřený i provařený formát. První má zkušenosti na rozdávání, o zločinu v nočních losangelských ulicích ví hodně a je školicím důstojníkem toho druhého, který je zelenáč, co má před sebou premiéru na noční službě, doma má těhotnou manželku a čeká ho perná noc, kdy zločin nespí. Život oběma mužům v uniformách komplikuje sled závažných i méně závažných událostí. I tak jim zbude prostor i čas na policejní filosofii, kterou má ten služebně starší policista v malíčku. Joel Souza zřejmě miluje nepříliš bezpečný noční život a policejní deníky L.A., tudíž se rozhodl, že početnou rodinu thrillerů obdobného zaměření rozšíří ještě o jeden duchaplný vlastní počin. Na jednu noční (pro)hlídku města naverboval policejní dvojku Thomas Jane a Luke Kleintank, která svoji okružní jízdu zvládá s absolutním hereckým přehledem a působí dojmem, že jsou s policejní uniformou tu inkriminovanou noc dokonale srostlí. Jejich službu z filmového hlediska kazí vlastně jen celkově tmavý vizuál a absence většího finálního třesku. Do rajonu jim vlezou různá šílená individua, včetně dvojice silně neoblíbených kolegů z konkurenčního okrsku, kteří si libují v násilí a svoji agresivitu dávají náležitě najevo. Vykutálená dvojka ve složení Josh Hopkins a David Krumholtz si říkají rovnou o spin off. Není ale ani nouze o paničku Scottie Thompson v rozhaleném županu i zle vypadající Bridget Moynahan na drogách. Film asi celkově moc vývojem děje a zobrazovanými událostmi příliš nepřekvapí. Mnohé už v různých variantách bylo k vidění v obdobně laděných filmech. Charaktery obou hlavních představitelů jsou jasně čitelné a předvídatelné. Režisér si vytyčil zřejmý cíl, kdy chce dokázat, že v realistickém obrazu tmavých ulic vyniká jeho um, tudíž uznávám jeho tvůrčí zápal. A postup z téměř céčkové ligy do horních pater béčkové pracující s áčkovými prostředky zahájil s nasazením a odhodláním točit solidní filmy/thrillery. 8/10

Imbecilní vánoční čas, ve kterém se produkující Jason Blum přežral dobrot, zalil to navrch punčem a už nestačil tenhle hororový kousek překontrolovat, než jej poslal do kin. A do kin přišlo něco zcela nevídaného, co vyhlíží extrémně lacině a nechtěně směšně, když přijde na hororovou složku. Na studentské koleji se vyskytuje neskutečná parta hereckých motovidel, kterou vede zkušená Imogen Poots, co je na studentku už poněkud věkově přestárlá, je jí ve skutečnosti 30 let, a mladistvý vzhled dohání tím, že je dokonale ohyzdná, tedy minimum líčidel a zástřih, jak když jde ráno na popravu a mají jí setnout hlavu. Mezi jejími kamarádkami se najde pár slibných ksichtíků (Lily Donoghue, Brittany O´Grady, Madeleine Adams), vesměs se ale jedná o málo známé kolegyně. A tahle dívčí parta neboli sesterstvo kravek zůstane o vánočních prázdninách na kampusu, to chci vidět studenty, co tráví vánoční svátky na koleji, a tím na sebe nalákají maskované individuum v pršiplášti a kápi, načež po pár podprůměrně inscenovaných zabití mimo záběr divák nabere dojmu, že se jedná o slasher. Ovšem záhy je vše úplně jinak, koncept slasheru nabere zcela nový směr a naprosto stupidní. Počne se rýsovat neadekvátní feminizující výtok. Výsledná pointa je taková, že se ukáže, že na koleji také přebývají stvoření s varlaty a pyji, přičemž jeden takový nemravný pyj způsobil před časem trauma hlavní hrdince. A ta je ve svém poševním rozladění vydatně podporována svými vrstevnicemi. A ke všemu se studentíci s pyji poněkud obsedantně upnuli na dávného zakladatele univerzitních prostor, čímž vás nechci o to nejhorší, co z filmu vyleze, připravit neohleduplným spoilerováním, ovšem spolehlivě se nad rozuzlením zasmějete. A světě div se, druhá polovina, jakkoliv je legračně natočená, je paradoxně tím nejúchvatnějším na celém tomhle rafinovaně blbém počinu. Film nabere tempo, které už nepoleví, ovšem na místech, která měla být napínavá a vážně míněná, nastupuje mizerná řemeslná realizace. Režisérka Sophia Takal si osvojila amatérské zpracování většiny hororové přísady. Její předchozí režijní počin nepůsobil takhle trapně. Jisté je, že tahle dáma by už neměla točit pro kina, v zásadě je špatnou režisérkou. Blume, dej jí padáka. A třeba někdo ocení jisté náznaky originality a neokoukanost hereckého osazenstva, načež uděluji průměrné hodnocení. 5/10

Drogy, prostopášný život a Laurence Fishburne. Leckdo se může podivit, že na úvod zmiňuji jiného herce než Nicolase Cage, který by měl hrát hlavní roli. Režisér a scenárista Jason Cabell hlavní hvězdu poněkud upozadil a něco zajímavého se s ní začne dít až v poslední třetině filmu. Do té doby jsou na scéně zajímavější akvizice. Po Fishburneovi, který propadl fetu, zaujme i jeho kumpán Adam Goldberg, v pěstírě kokainu navštívíme Cliftona Collinse a Natalii Reyes, v "pracovně" nás přivítá Barry Pepper, horkou stopu drog bude s buldočí zarputilostí sledovat dvojice uvědomělých federálních agentů Leslie Bibb a Peter Facinelli a občas se scénou mihne také Cole Hauser. To je na jeden film až moc kvalitních hvězd nižší svítivosti. A z tohoto hlediska je film i atraktivní. Stopáž je umírněná, ději vyloženě prospívá, že to nemá přes dvě natahované hodiny, tudíž se stále něco děje v rychlém sledu, herecké řady postupně řídnou nevybíravými úmrtími a režisér absolutně nemá ambici dělat z filmu realisticky pojednanou podívanou. Jeho snažení shledávám dynamicky zábavným, je protkané scénami drsnějšího rázu a Nick Cage si to svoje herecké umění urve až ve finální části, kdy už si prostě vydupal větší prostor na scéně. Tyhle balíčky kokainu se značkou ďábla jsou sice nefalšovaným béčkovým zbožím a diváci, co holdují filmům, které rychle utečou, nemusí litovat své časové investice. 9/10

Humanoid z Tbilisi. Odlehlá farma, kterou lemuje kukuřičné pole, je dějištěm příspěvku nízkorozpočtového filmaře Padraiga Reynoldse. Tohle místo si za svoje vybralo jakési podivné stvoření, které má spadeno na děti, z nichž pro sebe vysává životadárnou energii. Sympatická mladá mamina Annie (Jessica Madsen) má jedno takové menší dítko, holčičku Emily (Opal Littleton), která je ideální "potravou" pro záhadný druh tvora. A její únos je na programu dne. Jsem docela rád, že Reynolds se nespokojil s jednoduchým a už notně ohraným nápadem, že půjde o mimozemského tvora, jak by se jistě nabízelo, i vzhledem k danému prostředí. Prostě si dal práci přijít s něčím méně vídaným, do toho přihodil posedlého konspiračního teoretika (Gerald Tyler), nesmlouvavou šerifku (Kristina Clifford) a rozpadlou rodinku, co si dali dostaveníčko v intenzívním a nepolevujícím hororu, který má příjemně sevřenou atmosféru, rukodělnou příšeru a kameramansky a režijně se drží na patřičné úrovni. Režisér zřejmě ani v dalších svých projektech nehoví přebujelému finančnímu rozpočtu, kvalitní recenze sklízí za svůj slasher Open 24 Hours a i tímhle dílkem dokazuje, ze v něm třímá talent. Umí navodit napětí i pěkně vyhrocenou atmosféru, svoji málo známou hereckou osádku umí vést a Jessica Madsen by mohla zaskórovat i u konkurence, herecký talent i její blond zjev z ní dělá křehkou a sympatickou ženštinu, která solidně zapadne do hororové tvorby. Triková část patří k tomu nejslabšímu. Netvor je rozhodně pusobivější, když divák nemá jistotu, z jakého prostoru právě na svoji oběť vyskočí. Až se ukáže v plné kráse, tak už tolik nenadchne. Oproti tomu je zcela zjevné, že při jeho vzniku sehrála podstatnou roli inspirace starými nízkorozpočtovými hororovými "béčký". Diskutabilní je také gore. Největší prostor dostávají krvácející nosy. Ovšem režisérovi se podařilo vyšetřit drobné na havárii vězeňské dodávky a ještě větší pozornost upoutá působivý podzemní komplex, který si tvor vybudoval pro vydržování svých dětských obětí. To působilo originálně. Hlavní devizou zůstává, že tento počin má nepolevující tempo, pořád se něco děje a gruzinský venkov i čaj se tady příliš okatě neprezentuje, ač se štáb do těchto končin za účelem natáčení uchýlil. A místní klima mu svědčí. 10/10

O lesní babizně s death metalovou vizáží, co pase po dětech, jejich opatrovníkům maže vzpomínky na ně, cizopasí pod kůží, prezentuje se (téměř) vaginální symbolikou a pohádkám z mechu a kapradí dává nový rozměr. V prvé řadě by chtělo tenhle počin od hororových bratrů triku lépe produkčně ošetřit, když už má putovat do kin. Přece jen celková úroveň zpracování inklinuje k velmi levným béčkovým produkcím, což v tomto případě působí rušivě, zvláště když je zaděláno na působivého a skutečně strašidelného démona. Babizna vypadá vizuálně nadmíru skvěle a většinu skromného rozpočtu spolkly technicky velmi obstojně vyvedené speciální efekty, kdy se z pod kůže klube na svět, případně svým cizopasením působí chátrání tělesné schránky hostitele. Film ovšem nemá nikterak závratné tempo, docela trvá, než se vyjeví typické hororové dusno. Na scéně pobývá mladík, co pobývá dočasně u táty, který už brousí čoko šťabajznu, neb rozvodové papíry na stole a nerasistické smýšlení mu to umožňuje. Kluk střídavě vypomáhá tátovi v přístavu, až jednoho dne se v sousedství začnou dít nezvyklé věci. Kupodivu tvůrci nevsadili na lepost nějaké menstruační pipiny, takže v hlavní roli je buk jménem John-Paul Howard, je překvapivě heterosexuálně orientován, neb vydatně začne kamarádit s opačným pohlavím jménem Piper Curda, které zrovna příliš velkých půvabů nepobralo. Vůbec většina žen v tomto filmu se nedá zařadit do kolonky krasavice, sice jsou zde k vidění dva pěkně tvarované a víceméně spoře zahalené zadečky, nicméně ta přitažlivost vázla. Průběh byl zpočátku pomalejší, postupně události nabíraly spád a od finálového střetu jsem si sliboval nejvíc. Závěrečná fáze obsahuje jeden menší finální dějový zvrat, lesní finále nebylo rozhodně tak třeskuté, jak jsem předpokládal. Utnout to v nejlepším rozjetí, co mělo originální rozměr, docela naštvalo, podezřívám, že možná na vině bylo předčasné vyčerpání finančních zdrojů. Takže mínusem je pro mě pomalejší rozjezd, na kino produkci je to levné až běda, neučaroval střih, škaredé herečky, urychlené finále a závěrečná béčková scéna, kdy Zlo ještě vegetuje. Druhý celovečerní režijní počin bratrů Piercových jim dává šanci, že jejich případný třetí hororový výlet bude už produkčně po všech potřebných stránkách lépe zvládnutý. Talentem a nápady disponují, tak hlavně neusnout na vavřínech. 7/10

Kdysi perverzní a mimicky dokonalá panenka dostala robotický design, kdoví proč se pojmenovala Chucky a přišla si postěžovat, že její značka už v roce 2019 tolik (do kin) netáhne. A stalo se, že Buddi/Chucky vypadá o sto procent hůře než jeho sedminásobní předchůdci, dokonce i televizní verze mu výtvarně a animačně dávají na frak. Ano, nový Chucky vypadá dementně a vůbec nebudí respekt. Určitě tohle "vzkříšení" nelze označit za remake, jak se mu často přisuzuje, styčných bodů má zanedbatelné minimum a celkově film nijak významně svůj originál a scény z něj (otrocky) nekopíruje. Chucky se dostává k novému majiteli, je jím už panenkám na hraní odrostlý klučina, co má atraktivní mámu, čímž se nabízela možnost, že Aubrey Plaza skončí s Chuckym ve víru milostných hrátek, kdyby ovšem tvůrci neměli obavu z kauzy harašení, která by případně zvedla vlnu nevole, načež panenku raději moc nepolidštili a vybavili ji ryze psychopatickým manévrováním. A to je na filmu ta nejzábavněji a nejzručněji vyvedená část, jelikož mordy jsou krvavěji vyvedené, protkané černým humorem. Takže když je kamarád Andy v úzkých, vždy ho podrží Chucky, který ho nejdříve zbaví nepřizpůsobivých rodinných příslušníků, zaskočí si i za postarší černošskou sousedkou, aby jí dal lekci z automobilové jízdy, a když zbude čas na velký finální třesk, tak poškádlí i nakupující v obchodě s elektronikou. Nejhůře stravitelným byl nápad, že (robotická) panenka sériové výroby je technologickým výkřikem, po kterém šílí davy. Působilo to značně nevěrohodně, už jen to, jak neatraktivně tento produkt vyhlížel. A k tomu se přidal vážně míněný scenáristický tah, že jejímu kouzlu podlehnou i teenageři. Tuhle nepřístojnost film dohání solidním spádem, invenční ráz má také své zastoupení a Gabriel Bateman a spol. z toho vycházejí vesměs pozitivně. Od verze, co jde do kin, jsem ale přece jen čekal vytříbenější stylové uchopení a progresivnější režii. Lars Klevberg a spol. Chuckyho pokolení uchopili poněkud svérázně a to se promítlo na rozhořčených recenzích i nízkých tržbách. V úvahu však připadá především (s)prostá možnost, že Chucky co měl, to už krvavě (ode)vzdal v jiných filmech. 8/10