Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Nebe a dudy (1941) odpad!

Mně se film vůbec nelíbil. Mám se rozplývat nad nudou, nad Plachtem s Marvanem o nichž je známo, že hrát umí anebo nad jakým dalším kritériem filmu?! Mě totiž nic dalšího v souvislostí s tímto šumícím zázrakem nenapadá. Maximálně se dá u toho dobře usnout a film nechat jako podkres, ale nekvalitní dobové mikrofony nedovolí ani ten spánek. Nejlepší je to rovnou vypnout. Jako soráč, ale nežiju v roce vzniku filmu. Jsem současný divák a mám taky určité nároky na film. Tenhle nesplnil žádný z nich. Blockbuster dostane sotva tři * a tomuhle napálíte plný počet. Fakt nechápu. Se proberte laskavě. Vždyt je to hrůza to hodnocení tady. Za zásluhy, z nostalgie a tak dále. Tenhle film hovoří jako příklad za všechny. Sledovanost v poledne na Nově 110 babiček a dědečků max. 0%

plakát

Přednosta stanice (1941) 

Král komiků Vlasta Burian opět, jak je u něho zvykem, exceluje v této známé komedii, kde se musí vydávat za falešného přednostu stanice, a aby toho nebylo málo, na běžnou inspekci přijíždí generální inspektor drah Jaroslav Marvan. A pak už je to herecký koncert Vlasty Buriana a je jasné, že se nejelo úplně podle pevného scénáře, ale hustě se improvizovalo. Burianovi geniální etudy jsou právě dílem těchto improvizací. Jaroslav Marvan měl určitě nelehký úkol s ním udržet krok a je až s podivem, že svou roli takto bravurně ustál. Ostatní herci jim dělají jen křoví, ale nutno podotknout, že i oni se neztratili, ale v konečném výsledku je to hlavně Burian s Marvanem, kteří tuhle komedii s řídkým dějem a prostinkou zápletkou obohatili a učinili z ní nesmrtelnou klasiku, u které se baví a budou bavit celé generace.

plakát

Babička (1940) 

Literární předloha je zabijákem sexuálních představ, film šel ještě dál a semenné váčky mně rázem prudce vyschly. Coby špatný hospodář opravdu neskáču pro každé pírko skrz výlohu venkovské Jednoty, dokonce nezametám ani dvorek, nauka o hospodářských zvířatech mě fakt nikdy plně nepohltila a kynologem kvůli Sultánovi a Tyrlovi jsem se také nikdy nestal. Babičku jsem kdysi vlastnil v salátovém vydání, pár stránek chybělo, některé dokonce padly za oběť bujarému období, kdy jsem nad ránem neopouštěl toaletu po následcích míchaných nápojů. Ovšem Božka Němcová to své proslulé dílo sepsala barvitě, což se do téhle verze nepřeneslo. Mechanický sled scének mě těžce iritoval, tudíž rozhodně více ocením pozdější Moskalykovo režijní uchopení. Tuhle černobílou nudu nebylo tak těžké překonat. Moskalyk do toho vložil cit, dramatický falus i zdatné herecké představitele. Brzková s Tánskou jsou až moc ve svém hereckém projevu svázané a zatížené proslulým knižním fasciklem, což se pozdější barevné verzi podařilo odbourat. Čáp je ve své režii neskutečně (dokumentaristicky) popisný. Raději si dám odlehčenou verzi s Líbou Šafránkovou, tahle mě (sexuálně a divácky) neuspokojila. 4/10

plakát

Cesta do hlubin študákovy duše (1939) 

Vždy se mně to pletlo a bude se mně to plést s velmi podobným filmem Škola základ života. Jako připomenutí školství za první republiky tahle komedie funguje velmi obstojně, protože septimáni jsou naštěstí zábavní a kantoři jsou vyobrazeni, až na malé výjimky, s naivními charaktery. Nikdo asi už neřeší, že Pešek a spol. byli výrazně starší než žáci, které hráli, a kantoři byli zase výrazně mladší než jejich ztvárněné postavy. Zábava už velmi klasická. Je to přesně ten druh filmu, co rozveselí mysl. 70%

plakát

Eva tropí hlouposti (1939) 

Na téhle klasice českého filmu se dá ocenit moderní režijní přístup. Martin Frič totiž objevil zcela nové možnosti crazy komedie. Dostal se do prostor, kam se jiný režisér před ním nepustil. Z Nataši Gollové udělal sex symbol tehdejší doby a pomohl jí naplno se prosadit v elitní ženské herecké lize tím, že ji obsadil do hlavní role, která byla pro ní stěžejní. Navíc ukázal, že i komik v sukních může být pro diváka velmi dobrou variantou. V té době totiž nebylo běžné obsazovat ženy do ryze bláznivých komediálních poloh. Gollová nastavila laťku hodně vysoko. Ve své podstatě poměrně nedostižně. V jejích šlépějích se vydalo několik dalších hereček té doby, nejvýrazněji asi Ferbasová, ale už to bylo takové pitvořivé. Předloha Fan Vavřincové je stavěna spíše situačně než přímo filmově. Na filmu je to dost často znát. Zvláště druhá polovina trpí svojí teatrální "divadelností" a sváděla k nedisciplinovanému přehrávání. Právě druhá polovina filmu je pro mě posunem k horšímu. Neproběhl v ní žádný velký vývoj. Děj se zarazil a přišla situační tma, předěl, který sice film nijak nezpomalil, ale dějově to nebylo nikterak bohaté. Herecká sestava už přestala být tak uvolněně vtipná. Teatrálnost ji zahnala do kouta. On ten scénář se tak trochu pral s režií. Frič byl nadčasový režisér, který uměl dá do svých filmů kreativní pojetí. Svoji nadčasovost měl i scénář, ale nebyl pojat filmovým způsobem. První polovina je svižná a obsahuje novátorský typ gagů. S druhou polovinou se nedostavil kýžený divácký efekt. Gagy už neměly takovou osvěžující sílu jako zpočátku. Film mně postupem času, zvláště jeho zápletka, připadal natahovaný. Jde taky o to, jak se stavíte ke klasice. Pro někoho Gollová a spol. může představovat špičku v žánru klasické komedie. Také se moc často nestávalo, že by nějaká herečka učinila z Oldřicha Nového pouhého přihrávače, jako k tomu došlo tady. Někdy je však neodbouraná divadelnost spíše rušivým elementem, i přes kvalitní řemeslnou režii. Zvláště když se jedná o film. Ne až tak typický film klasické doby. 60%

plakát

Sněhurka a sedm trpaslíků (1937) 

Nejsem moc na kreslené filmy, ale tohle je nádhera. Animace po těch letech stále fantastická. Kdo ještě neviděl, měl by se podívat na příběh, na kterém se zub času nijak výrazně nepodepsal. Kreslené filmy sice nijak a nikdy prožívat nebudu, ale přesto film je kvalitně zpracovaný. 80%

plakát

Nezlobte dědečka (1934) 

Burian opět neskutečný. Jeho angličtina nemá chybu. Zbytek celkem nuda. Nikdo mu herecky nestačí.

plakát

King Kong (1933) 

Musím uznat, že to mělo grády i na to, že je to pořádně stařičký snímek. Srovnávat megalomanský remake Petera Jacksona s tímto, je ale takřka nemožné. Jako vítěz by vyšel Jacksonův King Kong. Nicméně, i zde je laťka položena vysoko. Mnoho věcí je zde působivých. Od úvodního vyplutí na tajemný ostrov, kde sídlí ještě tajemnější monstrum jménem Kong, kterého nikdo neviděl, přes krásné souboje Konga s pravěkými ještěry či pterodaktylem až po super Kongovo vybití domorodé vesnice. Vůbec scény na ostrově jsou daleko lepší než ty ve městě. Tam jako by se pomaloučku působivost vytrácela. Scéna s dvojplošníky a Kongem na Empire State Building, která měla být vrcholem filmu, je naopak jeho největší slabinou. A i samotný Kong nepůsobí tak obřím dojmem, jako v jiných verzích filmu, ale rozhodně snímek ani po letech neztratil nic na své působivosti. 60%

plakát

Upír Nosferatu (1922) 

Asi nejsem hororový klasik. To už se tak sejde, že mě najednou herec Max Schreck nechává chladným ve svých kreacích, kdy se mu zřejmě přebytek semena tlačí na pytel, a proto ty divné pohyby a divná koordinace těla, a vůbec to vypadalo, jak když chce srát a nemůže. No ano, tušíte správně, začal mě ten pičus srát. Mně přijde přes 90. minut šumícího filmu kvality 144p opravdu až moc. Vám ne?! Ještě by mě zajímalo, co se tak může na tomhe veledíle někomu líbit. S filmem mě pojí více než podivná historka. Sedím v hospodě 11. cenové skupiny a rázem se ke mně přitočí chlápek podivného vzezření dotazující se, co jsem poslední dobou viděl za filmy. Znáte to, najednou si nemůžete ani za živýho Karla Zemana a ještě stále žijícího Tomáše Magnuska vzpomenout, co jste viděli. Pátrám, v hlavě mám filmoprázdno a napadají mě zprávy na Barrandově, Velkolepé století a Počátky, ale s tím se chlubit nechci. Nevybaví se mně jediný film a najednou, ejhle, záchranou je mně maník s pařáty a fakt zlým pohledem. Jenže, film s ním má tak blbý název, že si vybavím jen toho upíra, ale odkud byl, to už ne. Vím, že mně název odkud pocházel připomínal značku kapek do nosu, nebo tak něco. Zkrátka chlápkovi odpovím, že jsem viděl film o takovým upírovi, ale název asi nedám. Chlápek má překvapivě celkem přehled ve filmech a projevuje zájem, že ten název společně objevíme a dáme dohromady. Jde od něj příšernej puch, jak z posranýho hajzlu a asi nevydržím dlouho s ním objevovat názvy napříč spektrem filmů s upíry. Načež vytahuje starý mobil Nokia z roku 2001 s tím, že on si filmy, které viděl, zapisuje do mobilu. Projíždíme dlouhý seznam a skutečně narážíme na film, který hledáme - "UPÍR Z NOSFERATU. Bingo! To je ono, vítězoslavně jsem zvolal. Chlápek se na mě tajemně zadívá a praví, že ten film viděl jako dítě v den premiéry. Odhadem vypadá tak na 30 let. To není možné, vyhrknu. On na to, že je, neboť je taky upír. A pak že upíři neexistují. Najdete je na místech, na kterých byste je nikdy nehledali. Tenhle tedy výrazně smrděl, Max Schreck byl pěkně namaskovaný. 20%