sulimo

Výborně obsazená, neuvěřitelně bezchemická a vůbec neuvěřitelně neuvěřitelná romance, ve které se celkem pochopitelně mstí jeden ňujorskej Maďar v podání irského Farrella a velmi nepochopitelně pak jedna ňujorská Francouzka v podání islandsko-španělské Švédky Rapace. A natočil to Dán. Fakt nevim, proč jsem čekala, že tomu dá ona americká produkce nějakej smysl. Hodně blbě spatlaná kokotina s velmi nevhodným slzopudným hudebním doprovodem od Zaz.

“We don’t need to be friends. We’re family.”Naprosto božsky zvrhlá záležitost s tak primitivním příběhem, že na konci prostě nepochopíte, jak je možný, že vám to ten dech tak moc vzalo a že postrádáte dolní čelist. Jo a vzhledem k tomu, že hudbu složil Mansell, tak si k tomu všemu připočtěte intenzivní hudební orgasmus.

Takové "milé" nahlédnutí do problematiky AIDS v JAR, které ve vás kupodivu a bohužel prakticky nic nezanechá. Je škoda, že tvůrci ke skvělé kameře a celkem dobrým hereckým výkonům nepřidali ještě nějaký ten příběh, takhle po té hodině a půl máte pocit, že pro tu vleklost to trvalo nejméně hodiny čtyři. Stejně tak mě poněkud nepříjemně překvapilo to, jak málo ve finále dokázal film diváka vtáhnout do takovéto zásadní problematiky, jak málo dokázal informovat a přiblížit to, jaké to je umírat na vesnici bez lékařské pomoci na AIDS. Z tohodle se prostě dalo a rozhodně mělo vytřískat víc, takhle si na to bohužel těžko kdy vzpomenu. Je velká škoda, že po té hodině a půl můžu tuhle záležitost skutečně označit leda tak za takové "milé" povídání, které ve mě nedokázalo vyvolat takové emoce, které by takové téma vyvolávat mělo, těžko se mi tu teď přiznává, jak moc mi to všechno vlastně bylo u zadku, ale fakt bylo, což je prostě špatně. Škoda.

Za posledních deset let má Sodeberghovo dílo na mou osobu účinky už jen vedlejší, jelikož za posledních deset let se ani jednou nedostavil onen uspokojivý a hlavní účinek, pocit, že jsem se dívala na něco skutečně kvalitního a nemrhala časem. Nicméně nutno dodat, že tahle záležitost je pro ty tři hvězdy z mojí strany pravděpodobně jeho nejkvalitnější dílo za dost dlouhou dobu, což ovšem fakt není kompliment, a to mimo jiné i vzhledem k tomu, že největší dojem na mě udělala kvalita a barva vlasů Rooney Mara, nad čímž jsem dokázala přemýšlet většinu stopáže filmu (fakt jsem přemýšlela), což je prostě špatně.

Pět hvězd si to zaslouží už jen jako téma, pro svoji závažnost, které by za pozornost rozhodně stát mělo. Nicméně připouštim, že se mi těžko překousávaly komentáře autorky samotné, jelikož u takového dokumentu fakt nestojíte o výpověď nějaký ňujorčanky, byť se zajímavým osudem, ale o výpověďi konžských žen, které ten komentář fakt nepotřebují, jelikož jsou všeříkající a divák by si pak všechny ty šílený informace měl přebrat po svém. Je to škoda, jelikož takovéhle téma by si zasloužilo přece jen lepší zpracování o méně zbytečných kecech okolo.

Na tu "předkoloniální Afriku" se tam nosily fakt supr hadry, který byly tak supr, že jsem po celou dobu trvání filmu přemýšela, kde se tam vzaly, což je špatně. Jo a jinak to je strašná nuda, asi jediný, co stojí za to byla ta příroda, i když z ní divák viděl pouze to, kam dokázal doběhnout některý z hrdinů, a ono se tam zas tolik neběhalo. Zklamání prostě, a je mi líto, že to sem musim psát, fakt jsem se na to těšila.

Neskutečně nuceně slzopudná kokotina, která je nejtragičtější ve své zbytečné potřebě přibližovat hrůzy války skrze bezchemickou romanci a "problémy" jednoho nedomorodého páru, aby to cílový divák jménem "debilzezápadu" vůbec byl schopen pochopit, docenit a dokoukat.

Velmi povrchní sociální drama, které nic neřeší a vlastně nikam pořádně nesměřuje. Ono je totiž tak nějak k ničemu, když se snažíte pomocí celkem dobře napsaných charakterů sdělit cosi o životě puberťačky, jejím milostném životě a (asi) smutné sociální situaci, když k tomu zapomenete dodat příběh a vlastně tak nějak celkově vysvětlit, o co tu jde, proč se co děje a proč je ona puberťačka vlastně tak zvláštní, že je hodna toho, aby se o jejím životě nebo "příběhu" cokoli vyprávělo. Takhle pak čekáte do konce na jakýkoli zvrat, který by cokoli vysvětlil a dodal té unylosti bez děje nějaké tempo, ale k tomu nedojde. Nabízí se zde pak porovnání s Fish Tankem, který byl ovšem ve všech ohledech o sto procent lepší a propracovanější, tahle záležitost si se svou vehementní snahou o jakousi zvláštnost za každou cenu, u mě leda vysloužila absolutní nepochopení, zklamání a hlavně pocit velké ztráty času.

Asi jaktěživa nepochopim, jak tuhle plochou televizní kosočtvercovinu dokázal natočit někdo, kdy kdysi natočil božská Pravidla moštárny. Někdo holt dokáže klesnout skutečně hodně hluboko, až k odpadu s vykřičníkem.

V rozpacích dávám tři hvězdy a stejně pořád nevim, jestli jsem tomu neměla dát rovnou odpad. Bála jsem se u toho moc, první polovinu až moc, což je u hororu asi dobře. Ovšem když po první půlce zjistíte, že to strašidlo neni zas tak strašidelný s tim svym ksichtem a náturou, jakou mají roztomilé postavičky z filmů od Burtona, tak jde veškerá atmosféra do háje, jelikož pak chvílema nevíte, jestli se z toho nakonec nevyklube komedie, což je u hororu asi špatně. Je to škoda, s tou druhou, pro mě podělanou půlkou to absolutně ztratilo skvělou atmosféru a ten konec, ten mě skoro přesvědčil, že se na tu komedii fakt dívám. Jinak bych svoje hodnocení klidně pokrytecky zvedla, kdyby tam bylo více Nikolaje, jelikož kvůli němu jsem si ten film vlastně sháněla, ale vzhledem k tomu, že mi tvůrci permanentně do obrazu cpali blbě odbarvenou takřka čtyřicítku, co se snaží bejt dvacítka a předrsnělá rockerka k tomu, tak je mi líto, tohle mě krutě nebralo.