Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Akční
  • Thriller

Recenze (641)

plakát

Zásnuby na dobu neurčitou (2012) 

Five-Year Engagement si kazí případně překvapivý děj už jen svým názvem, co jiného čekat od filmu s tilmhle jménem, než dvě hodiny trvající partnerskou krizi. Je fakt, že tahle předvídatelná (převážně) nuda, se mě osobně překousávala o trochu lépe a sněsitelněji kvůli oblíbené Emily, ovšem i navzdory těmto sympatiím se po první hodině neubráníte touze, aby se ústřední dvojice rozešla a pokud možno, už se nikdy nesetkala. Ale i tak se jedná o záležitost, která je ve finále koukatelná a díky spoustě vedlejších postav i místy vtipná, takže na konec to přece jenom je na ty tři hvězdy, ovšem rozhodně ne na víc. Jinak i když nejsem studentkou psychopogie a vlastně nevim nic víc, než co mi byla schopna dát střední škola (takže znám maximálně jména Freud, Jung a slovo psychoanalýza), můžu za sebe říct, že dokonce i mojí osobě přišlo nesmírně laciný zaměřit zjevně několikaleté studium a vlastně i kariéru hlavní ženské postavy na to, jací lidé dají přednost dostupnému okoralému pečivu před počkáním si na čerstvé, to byl skutečně výsměch všem divákům, natož pak studentům oboru.

plakát

Jako bych tam nebyla (2010) 

O málo slovech a zároveň mnoho vypovídající, to já ráda. Z takovýchto záležitostí by se v Hollywoodu mohli učit (ano, narážim na nějakou tu Angelinu, jelikož to se přímo vnucuje). Hodně intenzivní, nezapomenutelný filmový zážitek, který budete dlouho a marně vstřebávat, nicméně na pět hvězd mi k tomu chyběla větší propracovanost charakteru hlavní hrdinky, protože takhle mi dost dlouhou dobu trvalo, než jsem si k ní jako divačka vytvořila ono důležité pouto, které vás má přesvědčit, že se jedná o onu hrdinku zasluhující si vaše fandění. Právě nedostatečné vykreslení života Samiry mě osobně docela dlouho bránilo pocitu větší spjatosti s jejím osudem, s jejím jednání a zejména pak s její případnou proměnou. Je škoda, že se film, nezaměřuje i na část jejího života před odjezdem do hor, ze kterých je navíc ihned po příjezdu deportována. Mohlo se tak jednat o ještě možná silnější filmový zážitek, neboť takhle je divák hozen do situace a ani vlastně neví, s kým má tu čest další bez mála dvě hodiny prožívat ten brutální, zvrácený osud. Ale i tak, mě se to tady kritizuje, když nehledě na pidimouchy snímku, které vadí možná jen mě, věčné pesimistce, zase jednou hledám dolní čelist za neustálého připomínání vlastního svědomí: "hlavně tam napiš, že tohle by měl vidět každý!", a svědomí nekecá, tohle byste měli vidět.

plakát

La cara oculta (2011) 

Originální to určitě je, ovšem stejně se nemůžu zbavit pocitu, že z takový parádní zápletky toho šlo vytřískat daleko víc a klidně se mohlo vytřískávat i o něco dýl. Celkově to všechno působí jako předkrm pro něco velkého, pro hlavní chod, který to všechno vygraduje do nervy drásajících výšin, problém je, že já jsem dostala jenom ten předkrm, kterej trval 92 minut, vypadal sice pěkně, ale neni to něco, na co bych si jednou vzpomněla (akorát si možná podvědomě budu dávat víc bacha na svoje klíče). Jinak za sebe, jakožto za člověka, co se bál i u Pýchy a předsudku, mohu prohlásit, že jsem se u tohodle nebála, takže to je cokoli, jenom ne horor. Škoda, šlo by to určitě lépe.

plakát

Obchod s bílým masem (2005) (TV film) 

Dost drsné, akorát ten stereotyp si mohli amíci odpustit, jelikož to jste občas, jako diváci, byli nevyhnutelně naštvaní na ty nesprávný lidi a na americkej všeobecnej nezájem o jiné kultury mimo jejich vlastní, který z filmu čišel pravidelně ob jednu minutu. Je to škoda, jelikož mě osobně právě tohle podkopalo jinak docela dobrý dojem z filmu a měla jsem tak co dělat, abych tomu dala ty 4 hvězdy. Nicméně i přes ta kulturní a někdy i dějová faux pas, si snímek zaslouží pozornost rozhodně větší, než se mu doposud dostalo. Ale i tak mi asi bude chvíli trvat, než se z naštvanosti pramenící z té občasné americké demence dostanu, jelikož když už si někdo vezme na program tuhle seriózní tématiku, mohl si aspoň o určitých východních a středních částech Evropy něco málo zjistit a necucat si scénář z prstu zjevně velmi inspirován stereotypní mapou světa made in USA.

plakát

Resistance (2011) 

Na můj vkus moc rádoby poetické na úkor přirozenosti plynoucí ze vzniklé situace, která je nicméně velmi zajímavá. Mělo se jednat, a jedná se, o velmi komorní drama, které zjevně nemá potřebu příliš vysvětlovat chování (anti)hrdinů a vůbec situaci samotnou. Jako divák jsem se cítila vytržená z kotextu celé události, respektivé událostí, ale to by zas tak nevadilo, ba dokonce to i mohlo být příjemné, kdyby to nebylo tak trapně vykalkulované a ve finále o ničem a nic sdělující. Ono se skutečně těžko reguje na situace, u kterých nevíte jak k nim došlo a dlouhé pohledy do (nádherné) krajiny to fakt neobjasní, a tak vám nezbývá nic jiného než jen čekat a čekat, a nechápat a nechápat, a to až do samotného konce, jelikož ten kvazizlom na konci byl skutečně kvazi, a já jsem tak mohla nesnášet sebe za to, že jsem 92 minut trpělivě čekala na nic, stejně tak režiséra, scénáristy, autora a další zodpovědnou havěť, kteří z těch občasných noblesních keců, dobré kamery a zajímavé zápletky, nevytřískali zhola nic. Jinak uvádět zde Sheena, kvůli kterému jsem se na to naivně těšila, hned na prvním místě mezi obsazenými herci, je více než zavádějící, jelikož ten tam neměl skoro ani ten "štěk".

plakát

Vexed (2010) (seriál) 

Neuvěřitelná psina! jestli to takhle půjde dál i v nové sérii, tak se tomu nebudu bát dát pět hvězd. A jinak "ach, Toby Stephens", samozřejmě.

plakát

Tajemný muž (2012) 

Největším problémem filmu je fakt, že už tenhle nápad zpracoval před pěti lety jistý pan Affleck, kvůli kterému, ačkoli se mi to pro jeho prkenné herectví těžko přiznává, mi tehdy spadla čelist. Tahle záležitost, byť do jisté míry zajímavá svými zvraty, mi tak připadala jako o hodně horší deja vu, které je, asi nejvýstižněji řečeno - zbytečné. Nicméně, když už měl někdo, k mému nepochopení, tenhle průměr průměrů vůbec chuť natočit, možná se do toho nemusel tak snažit narvat všechny filmové žánry, jelikož jediné, co z toho výčtu žánru zde uváděných dokáže jakš takš fungovat, je při nejlepší možné vůli jen ten thriller. Na horor to nestačí zápletkou samotnou, na mysterióznost je to moc málo mysteriózní a na drama je to zase laciný a hlavně, aspoň pro mě, pěkně ohraný a od půlky (kvůli znalosti Affleckova díla) i předvídatelný (prostě jsem si dovolila hádat, a hle, ono to vyšlo). No nic, asi jsem si to zkazila sama, příště zkusim nepřemýšlet a třeba se mi to i bude líbit.

plakát

Henry ze zkumavky (2011) 

Po absolvování filmu budu už asi navždy prožívat zapalování svíček na narozeninovém dortu jako bungee jumping bez lana. První půlka skvělá, svěží a originální, ta druhá už byla ovšem průměrnost sama, až to na ten skvělej potenciál filmu dalo téměř zapomenout. Ty 4 hvězdy, co tomu teď uděluji jsou tak mimořádně "jentaktak" hvězdami, nicméně nemůžu zabránit pocitu, že tahle záležitost by si tady zasloužila barvu jasně červenou (teď to tu má 64%=modrá neni dobrá). Mimochodem, mimo občasné vytrhnutí válkou ve Vietnamu, bych přísahala, že se jedná o jednu z nejbritštějších komedií, jakou jsem kdy viděla, a to do takové míry, že i přes ty jasně americké reálie a prostředí, se mi i po těch 92 minutách těžko věřilo, že se jedná o záležitost made in USA. Vlastně tomu pořád nevěřim. Jinak Edward Sharpe & The Magnetic Zeros na konci mohou jenom potěšit.

plakát

LOL (2012) 

Vše to dobré, francouzské, čím disponovalo původní LOL, se zde obrátilo v totální a naprostý opak, takže místo pěti hvězd, které jsem tomu francouskému před časem dávala, mám tady co děla se svou zjevně slabou vůlí tomu dát odpad. Je mi strašně líto Američanů a jejich komplexu "my jsme pupek světa" který jim nedovolí koukat na cizojazyčný filmy, a radši si to vše za velký prachy rimejkujou do tý svý debilní řeči a s "herci" v čele s Cyrus, která svým podáním pubertální dcery s permanetně idiotskym šklebem a vychlastanym hlasem, asi chce přesvědčit svět, že někteří jedinci by se měli dobrovolně potratit. Děsná kosočtvercovina, kterou lze těžko kladně hodnotit i bez absolvování původního francouzského počinu, s jeho absolvováním pak jen zbývá rychle zapomenout a dát poslední sbohem všem americkejm pokusům cokoli rimejkovat.

plakát

Igby (2002) 

Mám ráda filmy o onom malém lidském vzdoru, který má podobu jednoho rádoby dospělého člověka, který nesnáší (docela pochopitelně) všechny a vše, kdo a co se mu objevilo v jeho nalinkovaném životě plném (anti)vzorů a zároveň nemá potuchy, co sám vlastně chce. Tohle je přesně ona "vzdorařská" záležitost, která je lehce napsaná, na nic si nehraje a ten, kdo v ní hraje, to hraje famózně, že chvíli budete postrádat dolní čelist. Už jen pro tuhle velkou roli tehdy ještě malého člověka a velkého herce Kierana Culkina, je mi teď líto, že nehraje v keždém druhém filmu, že ho kdysi neobsadili místo jeho staršího bratra do filmů o tom slavném osamělém chlapci, a že se jedná o asi ještě pěkně dlouho, ne-li navždy, o onu malou hvězdu, která by si zasloužila být tou největší a nejjasnější v zatuchlých vodách Hollywoodu. Film je to opravdu skvělý, chytrý a hlavně první půlku neuvěřitelně zábavný. Škoda jen, že v té druhé půlce to trochu ztrácí tempo a jakoby neví, co si se sebou počít, ovšem je to právě ta druhá půlka, u které si uvědomíte, na jak skvělého herce se díváte, neboť díky němu si snímek, i přes dějovou stagnaci, dokáže udržet nadprůměrnou kvalitu a hlavně - vaši pozornost. Jen víc takových filmů a zejména pak - jen víc Kierana Culkina.