lucascus

12

Tohle dílko je opravdu podařené, a můžeme pouze litovat, že se nedostalo nejen do české distribuce, ale ani do té světové (kvůli nevyřešeným autorským právům). Proběhlo pouze několik neoficiálních festivalových přehlídek (v Česku jediné dvě projekce - ve Vsetíně a letos na LFŠ). Vladyka je zde ve své životní roli, děj má spád a prostě s nadšení koukáte až do konce. Je to milé, přestože se většina filmu odehrává v nočním klubu. Na letošní filmovce jsem pro sebe objevil Grliče a jsem mile překvapený.

Mnohem pravdivější a realističtější výpověď o mladé generaci než mírně vyumělkované (ale přesto dobrý) český film Banger. Zásadní je pak pozastavení se nad problematikou cizorodého prvku v zatuchlé vesnické společnosti - Arabové s kebab-bistrem.

Poměrně dlouho jsem se rozhodoval, zda na ten film (v rámci festivalu "Kino na granicy") zajít. Bál jsem se, že dostanu nějakou selanku z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Byl jsem nadmíru a příjemně překvapený. Přestože by se dalo film označit za feministický (ne náhodou se režie a a hlavních postav chopily ženy), ženská linka ve filmu byla příjemná a zcela dobře uchopená. Homoerotická rovina pak pouze nenásilným způsobem poukazuje na přátelství a souznění dvou duší, které na konci na začátku 20. století nemělo šanci uspět. Mužské postavy nedostaly příliš prostoru, a když už, tak pouze v karikované a nepřirozené poloze, ovšem tento fakt lze vnímat i tak, že muž, jako vůdce patriarchální společnosti vytěsnil ženu do zcela podřízené role (žena nemohla svobodně rozhodovat o ničem, dokonce ani v případě svých tělesných žádostivostí, dokonce i sex byl pro ženu pouhou manželskou povinností). Zároveň zcela nenásilnou formou se před divákem odvíjí historické události, kdy končí jedno období (R-U císařství) a začíná nová a moderní etapa dějin (což však nemusí vždy znamenat obrat k lepšímu - národnostní třenice a druhá válka vše dosvědčují). Je nutno ocenit herecký výkon všech hlavních představitelek (dokonce ani Kerekes zde nepřehrávala), Mauréry i Geislerová předvedly svůj standardní výkon, a velmi mile překvapily Drogová a Caldová. Mužské herecké výkony hodnotit nebudu, byly opravdu okrajové.

Ach, ta kamera. Nádherný, polozapomenutý skvost a perla sovětské kinematografie. Čtyři mladí lidé na výpravě za diamanty v nevyzpytatelné Sibiři - poetická pomalost a nadhled kamery souzní s rychlou zběsilostí krajiny plné bažiny, ale i větru, ohně, deště, mrazu a sněhu. Herecky rovněž dokonalé. Nutno vidět!

Přetvářka a pozlátko západní společnosti, moderní doby a blahobytu proti všednosti, nádeničení a každodennosti - mění se prostředí, role se obracejí, charaktery přetvářejí a hnacím motorem je vždy touha být u vesla (či alespoň chuť přežít).

Velké drama o absurdnosti a zbytečnosti války. Předchozí adaptace jsem neviděl, román jsem nečetl, takže nemám možnost porovnávat. Ale vnímám jako záslužné to, že se tvůrci vyvarovali patosu, film pojali věcně až dokumentárně, dali stranou zbytečné milostné linky, a do popředí postavili válečnou zákopovou vřavu. Bez jakéhokoliv soucitu se kteroukoliv postavou...

Točit fetišistické filmy o filmech, hercích, hollywoodském pozlátku mi mnohdy prostě přijde jako zhůvěřilost. To co jsem právě viděl, je film o rozmluvě duše s tělem. Kamera ukazuje momentální stavy MM, třese se při kopulaci, rozmlžuje se při alkoholovém či drogovém opojení, ukazuje jasné barvy v nemnohých chvílích radosti, ukazuje černobílé výjevy během duševní i tělesné samoty. Není to film o Marilyn, ale o ženě, která toužila nalézt štěstí, ale našla ho až za hranicí svého pozemského života. Labilita zděděná po matce zesílí nezvládnutou slávou, a jedinou rolí Normy Jeans je vlastně MM, a tu zahrála na jedničku. Pět je asi moc, ale nějak mám potřebu zvýšit zdejší hodnocení.

Velký ruský epos o nekonečnosti absurdity, byť ukryté v horečnatém přeludu, roztříštěné fabuli do několika vrstev, která se však až nebezpečně cyklicky propojí v závěru. Ze všech těch karikatur/postav však prosvítá paradoxně emoce a cit, touha žít, byť mnohdy však nenaplněná dle vysněných představ. Děda Mráz volá svou Sněhurku, ta je však pod nablýskaným kostýmem niterně prázdná, Petrovov se zase zacyklil v nekonečné smyčce, a nedokáže přinést dokonalý život svému synovi, jelikož opakuje totožné chyby, kterých se na něj dopouštěli rodiče v dětství. A tak zbývá pouze snaha a víra v to, že se vše jednou změní...

8