Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Pohádka

Recenze (1 038)

plakát

Milosrdné lži (2010) 

Herecké obsazení výtečné - sešla se zde elita současné francouzské kinematografie. Ovšem jak vidno, bohužel to nestačí. Dialogy postav jsou nesnesitelné a šustí papírem. Ždímání emocí a slz je příliš okaté. Příběh kamarádů je natolik vyumělkovaný a peripetie vycházejí z klišoidních jednání. Je to škoda, s takovým hereckým obsazením se mohlo udělat hodně, ale neudělalo. Z některých scén je divákovi až stydno, jak jsou čitelné a předvídatelné. Závěrem nutno dodat, že stopáž byla opravdu přepálená, zbytečně..

plakát

Bílý ráj (1924) 

Jsem velmi mile překvapený poměrně civilním herectvím (na období němého filmu vskutku ojedinělý jev), zajímavou dějovou linkou, skvělou Anny Ondrákovou a Karlem Lamačem a zejména pak opravdu luxusní kamerou Otty Hellera, který některé scény snímá na svou dobu až experimentálně (zdvojené expozice, pohledy z okna interiéru na děj v exteriéru). Velmi mě rovněž nadchla myšlenka zfilmovaných metafor (např. Stavění vzdušných zámků). Navíc zasněžená krajina filmu velmi sluší.... Dlouho jsem už v českých luzích a hájích neobjevil takovýto skvost.

plakát

25 lat niewinności (2020) 

Uff. Tak to je masakr, z toho se budu dostávat ještě hodně dlouho. Jak to ti Poláci sakra dělají, že v každém roce vytvoří několik filmů nejvyšší jakosti? Proč to nejde u nás?

plakát

Německo v roce nula (1948) 

Dokumentární hodnota je velmi silná, ovšem nutno poznamenat že film strašně zestárnul a dnes nenabízí prakticky nic průkopnického. Přesto je velmi důležité, že vzniknul. Ještě lépe by však bylo, kdyby si tento film Němci natočili sami.

plakát

Bláznivý Petříček (1965) 

Belmondo i Karina jsou zde nádherní, svěží, na vrcholu mládí a rozpuku a velmi krásně se na ně dívá. Pozoruhodné jsou na šedesátá léta v celku průkopnické pohledy do kamery ve scéně jedoucím autě. Ovšem to vše nestačí, aby se film mohl zapsat ke klenotům francouzské kinematografie. V šedesátkách Francouzi stvořili mnohem větší klenoty.

plakát

Procitnutí Mottiho Wolkenbrucha (2018) 

Zábavné. A mohlo to být víc než to, kdyby se režisér v půli filmu nerozhodl totálně změnit žánru filmu z příjemné židovské komedie na existenciální drama s humornými prvky. To filmu bohužel vůbec neprospělo. Přesto se mi toto dílko trefilo do nálady.

plakát

Jako v bavlnce (2020) 

Omlouvám se, musím zcela souhlasit s Enšpíglem - nepamatuji si, zda jsem si někdy od první minuty filmu přál, aby hlavní hrdinka co nejdříve zhebla. Taková chladná a odtažitá píča, protože jinak se to opravdu nedá nazvat, se jen tak nevidí. Rosamund Pike má snad Oscara jasnýho, protože to co doufám pouze hraje, dělá s naprostou grácií a umem. Ostatní postavy ji pouze sekundovaly. A ve výsledku to vlastně končí happyendem. :)

plakát

Láska (2012) 

Kult mládí, krásy a těla byl dán absolutně do pozadí. Láska není totiž éros, láska je totiž něco, co je absolutně čisté a pokorné, kdy ten druhý pro vás znamená vše. Společné stáří je pak jediným důkazem lásky. Se vším trpením a hořkostí, které přináší. Všechny ty ostatní zamilované filmy, kde je slovo "láska" v názvu, jsou absolutně pokřiveným zrcadlem. Tam totiž lásku nenajdeme. Haneke ukázal lásku v posledním tažení, ale pravdivou. Bez příkras. Se všemi svými šedinami, svraštělou kůží, žvatláním a hrdelními skřeky. Minimalismus a absence hudby dělají z filmu ještě více bolestné dílo. Veliké hvězdy francouzského filmu Trintignant a Riva ukazují na pomíjivost mládí a krásy, ale nepomíjivost talentu, pokud jím je jedinec obdařen. Viva cinema!

Reklama

Reklama