MM11

Nevysílat tak často... Bořivoj Zeman pohádky uměl, Alena Vránová a Vladimír Ráž vstoupily těmito rolemi do dějin, ale mě už to věčné omílání klasickou pohádku pořádně znechutilo. Vytvořil se zde rychlý efekt nástupu televize. Díky nové formě vysílání některé filmy ožily a teprve po letech získaly punc kultovnosti (v USA Čaroděj ze země Oz nebo Občan Kane). Nebarevná verze navíc ztrácí atraktivitu až kýčovitě přebarevných pohádek stejné doby, které doslova září. Notorická citace a příjemné písničky, přidejte hvězdu, nějak zásadní děj a budovatelská mrkání, odečtěte hvězdu.

Úlet hodný nepochopeného génia, zde v podání DeVita. Nápad a obsazení se jeví skvostně, čekáte nával sarkastických narážek, co Vám utuží cynickou duši, ale... Po celý čas mi hlavou běžel pocit, že se ta pravá legrace teprve rozbýhá, že to "nemastné, neslané" se změní, jenže marná sláva. Smoochy patří do šuplíku průměrných komedií, které neurazí a na jedno podívání nenudí. Při tom složení mi to však přijde jako neodpustitelné zahození potenciálu.

Zajímalo by mě, co vedlo Juraje Herze k natočení takového filmu. Párkrát jsem se zasmál, to je sice pravda, ovšem po stránce patřící právě Herzovi to bylo horší. Režie je totiž pořádně prachbídná - zmatený střih a divné výkony odkazují k pozdějším příčinám masivního odchodu diváků, komediím Divoké pivo, Kanárská spojka atd. Jako pokus to beru, pokus zadrhnuvší se už v první fázi.

V silném tandemu pohádek padesátých let ta mírně slabší, režisér Josef Mach nikdy nebyl přílišný talent. Zaslouží si ale pozornost, i přes základnu složenou z kulis (obyčejně degradující vše kolem) je prostředí neodolatelně půvabné, možná paradoxně právě ty neosobní kulisy zde skvěle padnou. Bylo by asi velice "padnoucí" kritizovat rovnostářský děj, kde postavy záhadně mluví i ústy sociálními a náboženskými (což do pohádky nepatří), jenže já to nakonec beru jako malou daň za to, že pohádka vůbec spatřila světlo světa. Čert tentokrát příliš nepožadoval...

Ta prokletá nostalgie je snad tou největší mrchou na nám známém světě. A buďme za ní rádi. Člověk zkrátka nemůže zatratit ty dlouhé hodiny poslušného sledování, bláznění s vynechaného dílu a nedýchání ve chvílích, kdy na tom jsou podobně i věční hrdinové. Uznávám, asi by bylo bláhové předstírat, že si zaslouží plné hodnocení a tolik deka superlativů. Australská odpověď na pomádové ságy ze školních prostředí je vítaná změna v rámci žánru. Realisticky naznačené problémy a poměrně drsný scénář. Žádná velká limonáda, jde se nakonec vždycky dál. Že seriál koketuje i s atraktivním klipovým střihem a nebojí se špinavé reality je jedině bod k dobru. Že nepřekračuje stín produkce je logické. Pro mě nicméně platí, že zůstanu subjektivní a kazit si vzpomínky jakousi derniérou nehodlám. Jen ať scény posledního boje Nicka, tklivého zpěvu Jodie, slabých chvilek mrchy Kateriny, rozhodování Southgata, vzchopení se slabocha Charlieho, začleňování vyvrhela Drazica a další zůstanou tam, kde jim je nejlíp. V nostalgických vzpomínkách...

Neviděl bych to tak tragicky, ačkoliv díru do světa tím krimi u našich sousedů neudělá. Poněkud nedůvěryhodná trojice vyšetřovatelů, velice neinvenční případy se stejnou strukturou, televizní vizáž druhé cenové - to jsou hlavní neduhy. Úvodní znělka je chytlavá, ale na větší zapracování mozkových závitů bych to neviděl. Siska je pouze sympatický projekt, co se snaží o vše možné (i humor zkouší...), ale nakonec s houfu slabého průměru nevyleze.

Nesmlouvavý film s vynikajícími výkony. Sergio Leone šel vskutku až na krev a měl všechno dokonale pod drobnohledem, takže Vám rozsáhlá struktura bude v hlavě nabírat až epických rozměrů. Ukázka odvrácené strany napříč významnou částí dvacátého století je promyšlená a filmařsky umně provedená výpověď. Leone načrtne tolik linií, že mu ani čtyřhodinová stopáž vlastně nestačí a někde musí využít efekt zkratky. Je to impozantní dílo, ale Leone už vrchol zažil a v Americe to nebylo.

K současným pohádkám přistupuji se značnou nedůvěrou a o těch televizních ani nemluvě. O tento film bych nohou asi nezavadil, ale Olmer v říši za sedmero horami a sedmero lesy mě zajímal. Výsledek není nejhorší, režisér si odpustil využití trapných kulis a vituálně připravil slušné zázemí. Obsazení vypovídá o Olmerově renomé (které je slabé...). Ačkoli neuvidíte pohádkovou školu s nejlepších časů Olmer natočil příjemnou vsuvku naší veřejnoprávní televize, což je na něj dobrý.

Rozhodně to není snadné hodnotit. Na jednu stranu to nápadně připomíná ty Novácké "estrády", které z duše nenávidím. Když ale sledujeme s čistou hlavou, tak člověku dojde, že tenhle pořad si s podobných kulturních braků vlastně utahuje. Utahuje svým způsobem... Často přehnaně, více než často trapně nevtipně, zřídka trefně. Jenže je nefér hloupě negovat kvůli osobám nebo dokonce stanici odvážný pořad. Vytvořit podobný formát je obtížné a Tele Tele došlo (vyjma České sody) zřejmě nejdál, to je velké plus.

Trikově na solidní úrovni odvedený seriál si podkopává nohy do nebe volající vymydleností na postu scénáristy. Skutečná realita pro ultra-feministku Xenu neexistuje, stejně tak základní fyzikální zákony. Všechny díly pracují s křečovitou strukturou, kde logika chybí. Proč vzniklo v devadesátých letech tolik fantasy braků je otázka na místě, chtěli snad Američané utéct od reality do fikce? Každopádně seriál pro ty, co u obrazovky obdivují výrazně odlišní kvality než ty filmového rázu.