MM11

Velice nešťastný pomník... Ospalý životopis ikonické postavy nebyl úspěšnou hrou na hrdost Američanů ani ve své době a plynoucí čas mu rozhodně nepřidává. Natočeno to je bez špetky jiskry, Griffithovi byl zvuk očividně čert dlužen. Omezuje ho v jízdách, pověstných momentech "v poslední sekundě" i v klasické konverzaci, kde ani neovládá protizáběr. Aby toho nebylo málo, tak scénář je proložen značně nepřesvědčivými frázemi obecného charakteru ("Splním, pane prezidente" "Říkejte mi Lincoln") a nahlédnout pod povrch postavy moc nemůže. O to zajímavější je Hustonův pozoruhodný obraz, který Lincolna líčí v jistých momentech jako div ne zlomeného muže plného ztracených iluzí. Griffith naneštěstí odbývá zásadní momenty doslova v minutě a hodně se zaobírá Lincolnovým mládím (první třetina), které vzrušivého popravdě až tolik nepřináší. Můžeme tu naleznout několik přímých scén inscenovaných dle Zrození národa (tatáž tématika) a s konfrontace vychází zvuková verze vždy jako ta statičtější a ospalejší. Korunuje to "šílený revolucionář" Booth, jehož hlášky a výraz je parodií na každého zločince. Nechci, aby to vyznělo, že je všechno špatně, mnohé nepochybně solidně zpracované je (předvolební mítink). Navíc je příliš snadné ten film odpálit, jak dokazují určité pochybné ankety. Kolik takových průměrných děl navždy zapadlo, jen protože se na nich nepodílel zásadní autor?

Adéla ještě nevečeřela (ty názvy...) je jedním z našich klenotů, ale taškařice ze stejného roku a od stejného režiséra Ať žijí duchové je infantilní podivnost (můj osobní dojem, neberte to vážně). Příjemná je role Ladislava Peška nebo Martina Růžka, ale tím hlavním je Michal Dočolomanský, pro něhož je to bez diskuse životní role. V nejideovějším období normalizace vznikaly mnohé perfektní filmy, jenom ty dlouhé názvy....

Naprosto neuvěřitelná hovadina, kterou má pod palcem Martin Lawrence, jehož od tohoto okamžiku skutečně nesnáším. Nejenom že kostra filmu je vlastně vykrádačka, jak mnozí říkáte Mrs.Doubtfire, (ten film mimochodem taky nemám moc v lásce) ale z celého námětu si Agent v sukni vybírá ty nejnechutnější a nejtrapnější scény. Za co vlastně dávám tu hvězdu? Raja Gosnell mohl udělat dobrou komedii, ale okolnosti mu zlámaly vaz...

Zbytečná ztráta času, k nesnesení pitomý film. Snaha pochopit logiku děje omrzí po první snaze o humor a zbytková rutina režiséra kdysi výborného Excaliburu je arogantně povýšená a zároveň prázdná. Fušerský scénář osciluje od žánru k žánru aby ke konci zabloudil do uličky. Prostě mnoho jmen a snaha zamaskovat, že vlastně nic nemáte. Lepší jít o dům dál....

"Musí to přece jít i nějak jinak" si asi řekli producenti a do původně dobrého námětu, který však zásluhou naprostého opakování začínal měknout naverbovali tvrdší třídu. Žádná letuška, kdepak svalovec, letadlo přece může zachránit rovnou ten nejpovolanější - Prezident. Podle toho to vypadá - samozřejmě, že Harrison Ford je až podivně chytrý a pastem uniká s neskonalou lehkostí. Naštěstí Petersen obsadil do vedlejších rolí vhodné herce, což potvrzují jména jako Gary Oldman nebo Glenn Close a výsledek tak příliš neurazí.

Dnes s odstupem času už se dají snadněji monitorovat zásadní milníky, které po příchodu Akta X nastaly. Tenhle duchařsky seriál podle mě znamenal příchod nové éry televizní zábavy. A snad se schodneme, že důstojné éry. Problém charismatických vyšetřovatelů paranormálních jevů je postupná okoukanost. Bylo by však krajně nespravedlivé kvůli pár "z vody vařícím" epizodám zaříznout celý seriál, to zcela jistě ne. Poznávací znamení seriálu, inteligentní scénář a všudypřítomná atmosféra se v zásadě držela až do konce.

Někomu možná přijde blbý hrát si na agenty, každou chvíli měnit převleky a tvářit se, že jde o svět. Jeho chyba, přichází tak o špičkový seriál. Jak už bylo řečeno, klišé podobných projektů je základním východiskem Aliasu. Šmírování velkých ryb a cestování do těch nejvýsostnějších (Francie) i nejzapadlejších (Uzbekistán) destinací se dá ale dělat různě. A tvůrci seriálu Alias těží z námětu naprosté maximum. Špičkový scénář a míra nečekaných odboček kulminuje ve druhé a třetí sérii natolik, že tyto epizody strkají do kapsy kompletní výsledky Lost i Heroes dohromady. Obsazení je velice přesvědčivé. Platí, že Jennifer Garner nikdy nebude nejkrásnější ani nejschopnější herečkou na Hollywoodském nebi. Ale to není podstatné, do role se položila a vytvořila si v ní svůj pomník, který už jen tak nepřekoná. Utajovaný klenot americké seriálové nadprodukce stál u zrodu filmařsky vybroušených seriálů s jednotící linkou. Nevítězí originalitou obsahu, ale mistrným zpracováním.

Ten film odhaluje mnoho pravd a je v určitých chvílích až nepříjemně realistický. Pozitivní je, že s postav necítíte (s výjimkou Krise Kristoffersona) žádnou příznačnou superhrdinskost, typický otisk amerických filmů. Dokonce bych řekl, že postava Ellen Burstyn krom sympatií a soucitu v divákovi nahlodá i silné nepochopení. A to je další plus. Přes to všechno mě tohle citlivé vyprávění od mistra jiných oborů Martina Scorseseho nechytlo až do takové míry. Film se mi smrsknul do silně působících jednotlivin, které vždy po chvilce odezněly a jelo se po podobných kolejích dál. Snad to tak má být a snad je to odpozorované s reálného života, ale mě spíš baví fígly aneb Čardoěj ze země Oz, případně ostré dialogy ve scénáři. A ke konci jich ubývalo s příchodem Kristoffersona. On má zřetelně charakterizovat jisté upřímné lano pro Alice. Jenže na konci filmu a po všech těch peripetiích jsem už skoro jako ona. Tomu kovbojovi se zdráhám uvěřit... P.S - Jodie Foster jede jako nikdy.

Steven Seagal je v první řadě na nic se neptající mlátička, nehodlá sám sebe prohánět na festivalech. Že má ale i výrazný názor na životní prostředí je v ranku akčního bouchání minimálně zajímavé. V Aljašce v plamenech to s ekologickou reklamou zkouší skutenčně natvrdo, proto si sehnal i režisérskou stoličku. Rozhodně se nedá říct, že by potopil ten film právě on. Troufá si s dobře znějícím obsazením bouchat do systému jako celku, což je však hlavní problém. Seagal archetypálního akčního fandu uspí přemírou diagnostických keců o kousavých naftařích, zatímco ten náročnější divák se bude bavit spíš na účet pana Aktivisty. Já bych v tom neviděl jen zápory (ač jich je dost) a mám rád snahu. Jestli něco s tohohle filmu ční jako totem, tak je to právě snaha. Takže za tři.

Připomnělo mi to podobně antiutopistický Godardův segment s povídkového filmu Rogopag, kde si autor prozkoušel, jaké to je pouze popisovat, naznačovat, na plné obrátky rozproudit diváckou fantazii... - a nakonec neukázat vůbec nic. V případě Alphaville sice vidíme o něco více, ale stejně se vkrádá nepříjemný pocit, že nám je cosi zatajováno. Agent Lemmy Caution zkrátka není tím nejlepším průvodcem a rozhodně všechno neví. Nemůžu si pomoct, ale právě ten zmatek a nejistota mě na tomto Godardově filmu tak pozitivně dráždí. Permanentní pocit, že někde za rámem nebo mimo interiér se děje cosi důležitého, podněcuje fantazii neobyčejně dobře. Asi by bylo poněkud laciné si stěžovat na autorské hry (škodolibé podivnosti), tu zábavné, tu méně. Hlavní je však Godardova dravost prvních let, zde v dokonalé syntéze s vlivy, které tehdy ještě přiznaně obdivoval. Inu, krásná doba, zasloužila by zredukovat na současnost...