Paldini

Vzhledem ke jménu autora předlohy a producenta Clivea Barkera a vzhledem k povídce samotné jsem čekal větší splatterovou jízdu, která v současné době v horrorové produkci, alespoň mně, hodně chybí. Krvavosti a rozmašírovaných hlav jsem se dočkal, přesto musím napsat, že Kitamura má hodně velké rezervy a mohl klidně ještě přitlačit na pilu a to doslovně. Potenciál na to má, odvahu zdá se ne. I tak považuji Midnight Meat Train za nadprůměr mezi současnými horrory.

Adéla ještě nevečeřela po Australsku a Americku.

Paldini nepochopil a ani se nesnažil.

Podle mě zbytečný film nestoudně kopírující Mad Maxe 2. Dokonce bych řekl, že některé záběry jsou úplně stejné. Zábavné na filmu mně akorát přišlo sledovat stále se kupící nesmysly proti logice. A ten střih je opravdu nepřehledný a v bitkách jsem jen hádal, kdo koho vůbec bije. Samozřejmě, že je tím opět umně kamuflována pohybová neschopnost účastníků pochybných šarvátek.

Existují mnohem lepší pocty horrorům z osmdesátých let. Teda jestli měl být tento film takto zamýšlen. Mně to připadalo jako pokus přiblížit se takovému House of 1000 Corpses, ale bez závěrečného ultrabrutálního tahu na branku a celkové zábavnosti. Goldmann chtěl evidentně do svého filmu nacpat všechno, co má rád, vidlácký exploitation, zombie a porno. Vidláci a zombie (ghůlové) jsou typově vynikající, ale jejich krásnou vizáž shazuje splácaný scénář, který nedovoluje žádné postavě nebo scénce vyniknout a je to vlastně jen sled scének, které v mnoha případech těžce nelogicky a neumětelsky na sebe navazují. Docela nechápu, proč se Goldmann bojí ukázat prsa hereček, když už obsadil docela žhavé krásky a proč při scénách z natáčení porna a "milostných" scénách mají herci na sobě spodní prádlo a souloží přes trenýrky. To je fakt ta nejkrutější podívaná.

Mám jen takový neblahý pocit, že si chtěl Argento na stará kolena natočit svou verzi Harryho Pottera (no on ji v podstatě natočit, scénář je jednoduše kopie dospělejší verze malého kouzelnického učedníka) se zlými čarodějkami, které vypadají jako z nepovedených Troškových pohádek a jednou velice trapnou lekačkou. Naštěstí s atmosférou nám Dario ještě nezapomněl pracovat a sem tam přihodil nějaký barevný filtr jako za starých dobrých časů, takže těch 50 % dám. No kdyby se čarodějky nesvlékaly, ale raději oblékly dresy a čutli famfrfál tak možná jedno ne-li dvě procenta přidám.

Drsnější a syrovější než veškerá horrorová produkce.

Emocionální nářez, který v divákovi postupně vyvolává celou škálu pocitů, od úvodní trpkosti až bolesti, po uklidnění a smíření s osudem až po geniálně vypointovaný závěr plný štěstí a radosti. Maximální hodnocení.

Slasher, ve kterém má pošahaný vraždící maniak tu smůlu, že si jako své oběti vybral zrovna partičku ještě pošahanějších magorů.

Studie rozkladu osobnosti a iracionálního jednání rodičů uneseného chlapce, kteří jsou pod nesnesitelným psychickým terorem a vydíráním únosce. Únosci ještě více nahrává tápající policie a divák se jen bezmocně dívá na bezmocné počínání všech zúčastněných a na konci mu zůstane jen nepříjemný pocit v duši z toho, co zrovna viděl.