pantoddman

Tak tento dokument umí pr**l nakopat velice dobře. Pouhými otázkami nutí věřící k zamyšlení nad věcmi, které slepě nebo pod tlakem těžkostí života přijali. A oni nenachází odpověď a nebo přijdou s takovou, která je velice neuspokojivá. Copak při přijímání víry fungovalo u těchto lidí jen srdce? Celou dobu jsem se velmi dobře bavil, ale konec dokumentu mě velice zklamal. Hlavně pasáž, kdy chce autor naznačit, že znečištění a destruktivní chování lidstva je způsobeno akceptováním biblického konce a všem je tedy všechno u zádi. Jako by autor sám ztratil racionální pohled na věc díky své zapálenosti a víře.

Škoda.. škoda, že si malé dítě nevybírá, kde bude žít.

Čekal jsem dlouho a nakonec jsem se zdárně dočkal. Občas má člověk období, kdy jej žádný film příliš nezaujme, i když se dívá na dobré kousky. Bývá to hodně i o štěstí. Teď mohu s klidem říci, že jsem měl neskutečné štěstí, když jsem se rozhodl na tento skvost podívat. Už odjakživa mě fascinovala krajina pouště a teď jsem ji měl naservírovanou tak, že jsem se ocitl z obývacího pokoje rovnou v poušti. Ani nevím, jak je možné, že film trval přes tři hodiny a mně přitom připadl tak krátký.

Nevím, původně jsem od filmu čekal mnohem víc. Pro mě zaplul do široké palety filmů řešících rozvrácené psychiky vojáků vracejících se z války, kteří se snaží zaplout zpět do idylického amerického života. Musím říct, že mě většinou nebaví filmy, které už mají jasně stanovenou lajnu od začátku do konce a tento film mě tedy ničím po této stránce nepřekvapil. Je ale naopak zase pravdou, která tady už byla mnohokrát zmiňována, že po citové stránce byl film na vysoké úrovni.

Americká verze příběhu inspirovaného skutečností z Japonska. Film se pro mě stal velice emotivní záležitostí. První polovina nebo třetina filmu byla úvodem nebo spíše předehrou na polovinu druhou, která z vás bude ždímat emoce. Je až s podivem jak je možné natočit film a o strádání zvířete, který člověka zasáhne více než film o strádání a utrpení člověka. Malou výtku mám pro americkou "dokonalost" okolního prostředí, ve kterém se Richard pohyboval. Ostatně film celkově je mnou hodnocen velice pozitivně.

Jeden z nejlepších filmů, které jsem měl možnost vidět od počátku roku a jistě svede zajímavou bitvu s těmi, které ještě přijdou. Film jsem sledoval v autobuse při delší cestě a určitě jsem musel svým častým smíchem rušit ostatní spolucestující (vůbec jsem na ně nebral ohled). Svým smíchem jsem skládal obdiv tvůrci dialogů a skvěle zahraných hlavních postav. Jasných five stars *****.

Na začátku neotesaná skála v podobě holohlavého člověka. Od začátku bylo viselo ve vzduchu, jak film skončí. Nicméně samotný proces přeměny nevěřící skály a idiota ve věřícího a klidného člověka už vytušit nešel. Konec filmu jasný, ale než jsme se k němu dopracovali, tak před námi probíhaly nečekané zvraty a fantasmagorické scény, které filmu dodaly pořádný ráz. Ať žije jablkový koláč.

Film dokázal vykouzlit příjemnou atmosféru a to díky příběhu o laskavém muži žijícím skromným rutinním životem, do kterého zasáhne mladý černošský imigrant. Velice příjemný film s trefnými hláškami dodávajícími filmu dávku tragikomičnosti. Pohodové vykreslení maloměstské pospolitosti s intenzivními vztahy jaké snad v naší zemi nenajdete. Nejvíce jsem byl překvapen skvělou propracovaností charakterů postav.