selfesteem

Vyšší hodnocení jako já dají tomuto filmu jedinci, které také překvapil z ničeho nic v pozdních večerních hodinách na ČT. Ospale jsem to zapla bez toho, aniž bych postřehla počáteční titulky a nevěřila jsem vlastním očím. Nachytali mě, parchanti. A to strašlivě. Říkala jsem si, že celý svět jde do pryč, že už vážně neznáme hranic, že se už se lidé nedokáží bavit jinak než sledováním stupidního se vyvražďování navzájem. Chtělo se mi řvát zoufalstvím. Fakt mě dostali. Kdybych si to půjčila jako film, byla bych na to připravená, a asi by mě to jen přivedlo ke střízlivému zamyšlení. Když to ale na vás vybafne v televizi nebo vám to někdo pustí jako novou americkou reality show, tak to je skutečně šílený a šokující zážitek.

Opravdu jsem se bála sladkobolného romantického blábolu s tancem a spoustou přeslazených písniček. Dočkala jsem se srdceryvného skorodramatu s úžasnou hudbou a skvělým koncem. Je to film s přítomností lásky, plný barev, pulsující hudby a vzpomínek na život. I když divák tak nějak tuší, jak film dopadne, po celou dobu je napnutý, jakže se příběh bude vyvíjet dál, jestli se u další z životních epizod Jamala Malika bude mít potřebu smát nebo zavírat oči nebo utírat slzy. Od režiséra mé milované Pláže to je další úspěch, a tentokrát narozdíl od ráje u Bangkoku oceněný více než by si vůbec kdo mohl přát.

Jen jednou jsem kdysi v minulosti viděla tento televizní film na ČT2 a dodnes mě při vzpomínce na něj zamrazí. Sledovat beznaděj uvězněných lidí v neznámé místnosti starobylého hradu a jejich pomalu mizící naději na záchranu, kterou v nich úmyslně a zákeřně podporuje nebývale psychopatický Rudolf Hrušínský st. v roli jejich průvodce je skutečně totální masakr. Opakovat! A to co nejdříve!

Filmů s námětem města Paříže je spousta, a pokud se nějaký takový naskytne v mé blízkosti okamžitě jdu do něj. Paříž se povedla. Trochu delší na můj vkus, ale když se na to člověk dívá od 2:00 do 4:00, tak by asi neměl kritizovat. Jako příběh jednoho Pařížana bych tento film neuvedla, předně proto, že pokud by to měl být skutečně příběh ústřední postavy, která sleduje dění kolem, chybí tomu kontakt opravdu se všemi, kteří ve filmu vystupují. Je to příběh spousty Pařížanů, kteří remcají na svůj život a přitom ho mají vlastně takový rádi. Je to příběh spousty nešťastných mužů a trochu šťastnějších žen. Příběh hledání sebe sama, odvahy a lásky. Vše v nezaměnitelné atmosféře upovídaného, uspěchaného a otevřeného města, ve kterém jsem ještě nebyla, ale díky filmům jako byl třeba tento jsem mu zase o krůček blíž.

Už jsem měla trochu dojem že je Ivana Trojana všude plno, a tak jsem shlédnutí tohoto filmu odkládala docela dlouho. Když mi jej ale asi po desáté doporučil další z mých kamarádů, neodolala jsem a dokonce jsem si ho i hned koupila. Pro mě, jako milovníka divadla, jsou Karamazovi, díky opravdu věrným výkonům všech hlavních aktérů, neobvyklým a velmi působivým dílem. Přechody z reality do hraní divadelního představení jsou tak plynulé a nenásilné, že když herci hovoří ústy svých postav zapomínáte, že sedíte doma v křesle a sledujete film na dvd. Opravdu kvalitní podívaná, která ve vás zanechá ještě dlouho spoustu otázek, a která místy skutečně dokáže navodit pocit, že jste v divadle. Plus jedna neviditelná hvězdička za loutkové představení ;).

Asi bych se měla začít dívat na horory. Je to občas vskutku adrenalinový zážitek. Za celý svůj život jsem viděla přesně čtyři (Moucha 1, Moucha 2, Kruh a Záhada Blair Witch). S Pádem do tmy tedy už rovných pět. Není vůbec na škodu někdy zhasnout všechna světla v domě a jen tak se dobrovolně bát. V případě Pádu do tmy sdílet pocity klaustrofobie, děsu, bezmocnosti, paniky a hrůzy. Lekačka jak vyšitá. Já osobně jsem měla opravdu velké potíže při jedné ze scén. Stalo se vám někdy, že jste nemohli normálně dýchat, jak jste se lekli? Že jste seděli, srdce vám bušilo a mohli jste všechno, jen ne se pořádně nadechnout, to všechno znásobeno tak 100x, včetně pocitu na omdlení? Infarktový zážitek, skutečně. Doporučuji všem astmatikům mít v pohotovosti inhalátor a všem budoucím divákům nezůstávat pak večer doma sám, protože kdykoli a kdekoli zavřete oči, vybaví se vám to, co už si opravdu nepřejete znovu prožívat a dlouho se toho nebudete moci zbavit. Uklidnit vás však můžu, s ránem je to pak trochu lepší ;).

Tak já nevím, co si mám myslet, hodnocení tady v tento den je jen 176 a jen pár lidí má stejný názor jako já v počtu *****. V těch pár komentářích co tu jsou je vidět jen velké zklamání a znechucení. Nějak to nedokážu pobrat. U Temných zákoutí se mi nechtělo spát ani omylem, byla jsem vtažena do děje, několikrát překvapena, jednou solidně vyděšena a celkově velmi spokojena s tímto filmem v "kmotrovském" stylu. Také mi to nedá a musím reagovat na jeden komentář zde (kingik). Je přece úplně jedno jaký účes má Charlize Theron na hlavě, i kdyby měla třeba vyholenou lebku, nedívám se přece na film kvůli její hezké tvářičce. To by třeba nikdo nemohl vidět "Zrůdu", ve které jasně potvrdila své herecké schopnosti. Možná už výše jmenovaný uživatel neměl jiné nápady, protože Theron má ve svých oblíbených herečkách, stejně jako "Zrůdu" v oblíbených filmech. Vyzrazení osudu její postavy v tomto filmu mi také nepřijde zrovna originální, protože zrovna tahle skutečnost byla pro mě jako pro diváka velkým překvapením. Mně to také někdy ujede, a když už si nemůžu pomoct, alespoň předtím varuji slovem "spoiler". Jediná vada na kráse u tohoto filmu jsou opravdu nepovedené české titulky plné gramatických chyb :(.

Na obalu dvd by si místo Timberlakea, Stoneové a Willise zasloužili spíše mít svá jména Hirsh, Yelchin a Foster. Dvě ** za všechny, obzvlášť ty dojemné scény s Antonem Yelchinem, jinak mě tento film nijakým výrazným způsobem nezasáhl. Vadí mi skoro u každého filmu, když je z části tvořen rozhovory s "reportérem". Jediné, kde jsem tuto formu jakž takž snesla byla "Gia" a "Pornografický vztah". A Justina mám mnohem raději, když zpívá a tančí ;).

Upřímně, rozdělení obrazu na dvě poloviny mě u tohoto filmu moc nepotěšilo, bolela mě z toho tak akorát hlava. I když mě příběh obou hlavních postav tak trochu iritoval a problémy, které spolu řešili a situace, které probírali mi nebyly cizí, nejde říct, že mě film zklamal. Ano, trochu tady jde o rozdílné pohledy muže a ženy, ale také o to, kdo je ochoten se něčeho pro někoho vzdát a kdo ne. Jak Helena Bonham Carter, tak Aaron Eckhart odvedli výbornou práci. Tohle dílko mě hodně rozhodilo. Proč lidé, kteří se milovali a stále milují mají potřebu své city tajit, nejsou spolu a zatahují do svých životů jiné lidi, kteří, i když to s nimi myslí jakkoli vážně, stejně od nich dostanou akorát na p...l? Film k zamyšlení o tom, že někdy, i když se ve vztahu rozkrájíte a odevzdáte, stejně tady bude stín někoho, kdo je pro toho druhého důležitější a tohoto pocitu se nezbaví ani za nějakých devět let, natož pak pro celý život.

Další z filmů, který hodně pobaví trefnými dialogy a kde oceníte herecký koncert dvojice Šafránková Abrhám. Upřímně jsem se bavila při sledování každodenní stejné debaty staršího, dlouhodobým společným soužitím unaveného manželského páru, který žije v majáku, stranou od všech lidí a nemá daleko do "Války Roseových". Rozesmály mě scény ve kterých A. tupě zírá do prostoru a nevnímá a Š. těhle chvil využívá k tomu, aby mu vyjmenovala všechno co jí vadí a nazvala jej nedomrlým bojarem. Nebo situace, kdy A. začne sám rozebírat téma, které ani jemu ani nikomu jinému není příjemné, a na konci rozhovoru velmi rázně pronese větu: "Nemluvme už o tom!" Celkově ale pochmurná televizní inscenace se spoustou náznaků hořkosti, která Vás překvapí neočekávaným průběhem poté, co se tento starší pár rozhodne navštívit jejich příbuzný.