Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Akční
  • Dokumentární

Recenze (315)

plakát

Pád do tmy (2005) 

Asi bych se měla začít dívat na horory. Je to občas vskutku adrenalinový zážitek. Za celý svůj život jsem viděla přesně čtyři (Moucha 1, Moucha 2, Kruh a Záhada Blair Witch). S Pádem do tmy tedy už rovných pět. Není vůbec na škodu někdy zhasnout všechna světla v domě a jen tak se dobrovolně bát. V případě Pádu do tmy sdílet pocity klaustrofobie, děsu, bezmocnosti, paniky a hrůzy. Lekačka jak vyšitá. Já osobně jsem měla opravdu velké potíže při jedné ze scén. Stalo se vám někdy, že jste nemohli normálně dýchat, jak jste se lekli? Že jste seděli, srdce vám bušilo a mohli jste všechno, jen ne se pořádně nadechnout, to všechno znásobeno tak 100x, včetně pocitu na omdlení? Infarktový zážitek, skutečně. Doporučuji všem astmatikům mít v pohotovosti inhalátor a všem budoucím divákům nezůstávat pak večer doma sám, protože kdykoli a kdekoli zavřete oči, vybaví se vám to, co už si opravdu nepřejete znovu prožívat a dlouho se toho nebudete moci zbavit. Uklidnit vás však můžu, s ránem je to pak trochu lepší ;).

plakát

Temná zákoutí (2000) 

Tak já nevím, co si mám myslet, hodnocení tady v tento den je jen 176 a jen pár lidí má stejný názor jako já v počtu *****. V těch pár komentářích co tu jsou je vidět jen velké zklamání a znechucení. Nějak to nedokážu pobrat. U Temných zákoutí se mi nechtělo spát ani omylem, byla jsem vtažena do děje, několikrát překvapena, jednou solidně vyděšena a celkově velmi spokojena s tímto filmem v "kmotrovském" stylu. Také mi to nedá a musím reagovat na jeden komentář zde (kingik). Je přece úplně jedno jaký účes má Charlize Theron na hlavě, i kdyby měla třeba vyholenou lebku, nedívám se přece na film kvůli její hezké tvářičce. To by třeba nikdo nemohl vidět "Zrůdu", ve které jasně potvrdila své herecké schopnosti. Možná už výše jmenovaný uživatel neměl jiné nápady, protože Theron má ve svých oblíbených herečkách, stejně jako "Zrůdu" v oblíbených filmech. Vyzrazení osudu její postavy v tomto filmu mi také nepřijde zrovna originální, protože zrovna tahle skutečnost byla pro mě jako pro diváka velkým překvapením. Mně to také někdy ujede, a když už si nemůžu pomoct, alespoň předtím varuji slovem "spoiler". Jediná vada na kráse u tohoto filmu jsou opravdu nepovedené české titulky plné gramatických chyb :(.

plakát

Alpha Dog (2006) 

Na obalu dvd by si místo Timberlakea, Stoneové a Willise zasloužili spíše mít svá jména Hirsh, Yelchin a Foster. Dvě ** za všechny, obzvlášť ty dojemné scény s Antonem Yelchinem, jinak mě tento film nijakým výrazným způsobem nezasáhl. Vadí mi skoro u každého filmu, když je z části tvořen rozhovory s "reportérem". Jediné, kde jsem tuto formu jakž takž snesla byla "Gia" a "Pornografický vztah". A Justina mám mnohem raději, když zpívá a tančí ;).

plakát

Mezi mužem a ženou (2005) 

Upřímně, rozdělení obrazu na dvě poloviny mě u tohoto filmu moc nepotěšilo, bolela mě z toho tak akorát hlava. I když mě příběh obou hlavních postav tak trochu iritoval a problémy, které spolu řešili a situace, které probírali mi nebyly cizí, nejde říct, že mě film zklamal. Ano, trochu tady jde o rozdílné pohledy muže a ženy, ale také o to, kdo je ochoten se něčeho pro někoho vzdát a kdo ne. Jak Helena Bonham Carter, tak Aaron Eckhart odvedli výbornou práci. Tohle dílko mě hodně rozhodilo. Proč lidé, kteří se milovali a stále milují mají potřebu své city tajit, nejsou spolu a zatahují do svých životů jiné lidi, kteří, i když to s nimi myslí jakkoli vážně, stejně od nich dostanou akorát na p...l? Film k zamyšlení o tom, že někdy, i když se ve vztahu rozkrájíte a odevzdáte, stejně tady bude stín někoho, kdo je pro toho druhého důležitější a tohoto pocitu se nezbaví ani za nějakých devět let, natož pak pro celý život.

plakát

Play Strindberg (1996) (TV film) 

Další z filmů, který hodně pobaví trefnými dialogy a kde oceníte herecký koncert dvojice Šafránková Abrhám. Upřímně jsem se bavila při sledování každodenní stejné debaty staršího, dlouhodobým společným soužitím unaveného manželského páru, který žije v majáku, stranou od všech lidí a nemá daleko do "Války Roseových". Rozesmály mě scény ve kterých A. tupě zírá do prostoru a nevnímá a Š. těhle chvil využívá k tomu, aby mu vyjmenovala všechno co jí vadí a nazvala jej nedomrlým bojarem. Nebo situace, kdy A. začne sám rozebírat téma, které ani jemu ani nikomu jinému není příjemné, a na konci rozhovoru velmi rázně pronese větu: "Nemluvme už o tom!" Celkově ale pochmurná televizní inscenace se spoustou náznaků hořkosti, která Vás překvapí neočekávaným průběhem poté, co se tento starší pár rozhodne navštívit jejich příbuzný.

plakát

Neodolatelný (2006) 

Podobně jako MI-380 jsem celý film přemýšlela o tom, kdo je zde neodolatelný. Ani omylem manžel Suzan Sarandon. Možná měl název znamenat Neodolatelný instinkt, pud. Jediné, co mě na tomto filmu potěšilo byla Emily Blunt (tahle ženská je skvělá a rozhodně je neodolatelná) a snad i mizivá předvídatelnost filmu s překvapivým koncem.

plakát

Sex ve městě (1998) (seriál) 

Vyjádřit se o tomto seriálu jednou větou, šlo by možná říct: "Dejte si pozor, abyste z toho všeho nezačaly(i) kvokat!" Mé pětihvězdičkové hodnocení tohoto seriálu vychází z té skutečnosti, že řadu věcí, které tam holky řeší, se mi stala také - týká se to však převážně vztahových záležitostí. Někdy jen tak zírám, a přijde mi, že sama na sebe. Tohle u filmů miluju, a proto je mi seriál tak blízký. Mínusem je vlastně tak trochu nepoměr mezi názvem seriálu a tím, o co v něm jde. Překvapivě, pokud jde o otázky v oblasti sexu, hlavní hrdinky se mnohdy neprojevují příliš liberálně. Vadí jim věci, které myslím pro řadu lidí k sexu normálně patří a ve většině debat o sexu v kavárnách a restauracích zhnuseně odsunují své talíře s jídlem, jakmile se probírá nějaká naprosto normální sexuální záležitost (a někdy dokonce i Samantha, což už je hodně co říct). Také si neuvědomují, že svou atraktivitu značně ztrácejí mluvením s plnými ústy, viď Carrie a Mirando? Každopádně, abych pořád jen nekritizovala, holkám to vždycky děsně sluší a sledovat je je pro mě něco jako duševní potrava, a čím víc se blížím k jejich věku, tím více jsou mi blízké. Myslím, že pro řadu žen v jejich situaci je tento seriál balzámem na duši a zaslouží si proto patřičně ocenit. Naprosto souhlasím s komentářem uživatele Luswani o tom, že tento seriál má hloubku, jakkoli povrchně se navenek tváří. A tím, že je třeba vnímat tento seriál jako celek.

plakát

Columbo (1971) (seriál) 

Jako malá holka jsem Columbovi nemohla přijít na chuť, byl pomalej, nudnej a všechno se to hrozně vleklo. Po několika letech jsem ale k němu našla cestu a můj vztah k němu se změnil. Dokonce jsem dva a půl roku netrpělivě vyčkávala u trafik, abych konečně měla dalšího Columba do sbírky. Teď už ho mám komplet! Zajímavé je, že v tomhle seriálu skoro nikdy neuvidíte krev nebo nějaké drsné výjevy vražd a zkoumání mrtvol. On sám pan Ted (křestní jméno odvozuji z jedné jediné episody, byl to díl s názvem "Dvojexpozice") Columbo vlastně krev nemůže ani vidět a zbraň v životě nepoužil. Skutečnost, že hned od začátku sledujete práci vraha a tím jste jaksi ochuzeni o to velké překvapení, kdo je tedy tím padouchem, nic nemění na tom, že vše je vám vynahrazeno geniální hrou poručíka Columba s jeho již od začátku hlavním podezřelým. Zdržuje, otravuje, zajímá se, vrací se a přemýšlí a má "věčné problémy s hlášením svému šéfovi". Když občas odloží svůj ošoupaný baloňák a oblékne se do smokingu nebo jednou i do nového kabátu, skoro byste ho nepoznali. Ale to dělá opravdu málokdy. Baloňák neodkládá, dobře se mu v něm přemýšlí, kouří své levné doutníky, obědvá chilli, konverzuje se svým Psem nebo hovoří o své úžasné ženě paní Columbové. Spolu s ním se podíváte na velmi zajímavá místa a setkáte se s rozmanitými profesemi potenciálních vrahů, z nichž s některými budete i sami sympatizovat (ovšem ne proto, proč se stali dotyční vrahy, ale proto, jací byli jako lidé), stejně jako občas i sám poručík Columbo. Mé oblíbené episody: Vražda, kouř a stíny (best of the best!), To je vražda, řeklo portské, Nebezpečná hra, Vražda jako autoportrét, Vrah zavolá v deset, Sex a ženatý detektiv, Za úsvitu, Zločinný steh, Není čas na umírání, Smrt ve sklence vína, Odpočívejte v pokoji, paní Columbová, Labutí píseň, Rozbouřené vody, Rekviem pro padající hvězdu, Obrácený negativ, Semínko pochyb, Columbo v přestrojení, Columbo na univerzitě, Vražda podle knihy a Smrt v aréně.

plakát

Podvodníci (2000) (pořad) 

Nestárnoucí komentátor pan Joey Greco nasazuje vážný výraz, protože tady jde o vážnou věc, přátelé! Ve státech to "nevěrníci" nemají zrovna snadné. Pokud máte pocit, že je vám přítel/přítelkyně, manžel/manželka nevěrný/á, stačí zavolat na hotline reality show "Cheaters" a vaše pochybnosti budou za pár dní spolehlivě potvrzeny. Skryté kamery nejen venku, ale i v bytech nic netušících podvodníků, automobilové honičky, sledování pomocí helikoptéry, lži, výmluvy, rvačky, výčitky a mnohdy velmi zajímavá zjištění, jako v životě. A tohle je bohužel u některých nešťastníků sám život. Občas to celé působilo hodně depresivně a mně se z toho otvírala kudla v kapse. "Miláčku, strašně mi chybíš, nudím se a tak se jen pojedu chvilku někam projet." "Za chvíli jsem doma, miluju tě." A přitom záběry skrytých kamer mluví za vše ...

plakát

Kdo přežije (2000) (pořad) 

Jednoznačně má nejoblíbenější reality show. Dodnes jí sleduju na AXN. V odpoledních hodinách fandím z plných plic, nadávám a raduju se spolu se soutěžícími. Nejraději mám soutěže o imunitu jednotlivců a pak o odměny, kde jsou výhry v podobě jídla nebo sprchy - je to radost sledovat lidi, kteří jsou šťastní jako blechy. Survivor Borneo mě ze začátku příšerně nudil, musela jsem se hodně přemáhat, abych se dívala dál, ale jako vždy po sloučení kmenů a poté, co už každý hraje sám za sebe, hra nabrala řádný spád a já moc přála výhru svému/své oblíbenci/oblíbenkyni, který/která mě zaujal/a už na začátku. V podstatě je vítěz/vítězka této řady vzorem pro ostatní, kteří se této soutěže později zůčastnili - on/ona jako první objevil/la důležitost aliance a i jiných vychytávek k přežití. Je přímo povinností vidět Borneo, pokud chcete sledovat další řady, je to základ všeho. Když si přečtete něco o zakladateli Survivoru, Marku Burnettovi, řada věcí vám dojde a uvidíte, jak se do této soutěže promítly jeho osobní životní zkušenosti. Ušel dlouhou cestu, aby divákům nabídl tento pořad, který je nejen o sledování přežití v nehostinných podmínkách a velké fyzické zátěži, ale výborná záležitost z hlediska psychologie a sociologie, a který zraje jako víno v dalších pokračováních.