Kvítek

Věc, ve které se momentálně vidím tak moc, až mě z toho mrazí.

Chtěla jsem s hodnocením počkat až do konce první sezóny, ale desátý díl mě chytnul tak, že jsem nevydržela. O třídu vyšší spokojenost oproti Twilightu mají na triku chutní protagonisti ústředních rolí, napěchovanost zvraty a mnohem uvěřitelnější upíří svět. True Blood je pořád jiná meta, ale zlatá střední cesta taky není k zahození, ne? Ian Somerhlader coby lišácky ironický Damon je ta správná bonusovka!

Zlákána půlnoční předpremiérou jsem se vydala vstříc efektovému tornádu. Nevídaná spoušť mě semlela jak velká voda a přilepila hluboko do sedačky, aby mě náhodou nezasáhl nějaký ten yellow stone. Monstrózní kataklyzmatické sekvence doplňují příběhy o život se rvoucích tak, že téměř žádná ze 158 minut nepřichází nazmar. Nenudila jsem se ani u "definitivně zbytečné" poslední půlhodiny. To nic nemění na faktu, že 2012 čpí oním známým patosem na hony daleko a Johnu Cusackovi by výrazně prospělo být o něco míň Supermanem. Nakonec jsem ale dostala to, pro co jsem si přišla, a tak jsem ve 4 ráno na poklidné euroasijské tektonické desce zavřela nabažené oči.

Trailer pořád a pořád promítaný v kině ve mě vzbudil znechucení nad vznášejícím se domečkem s dědečkem morousem a do oblak si mi vůbec nechtělo. O to větší byl můj požitek z letu. Start mne překvapil hrou na vážnou strunu, vítr přifoukl chechtózní elementy, zloducha a přistání bylo do peřin. Navíc kdo by nechtěl smečku 150 mluvících, vařících a karbanických psů? Já teda rozhodně! Alfo, beto, gamo!

Nádherně bizardní chuťovka.

Strhující exkurze pod pokličku léčebného ústavu pod taktovkou mistrného Jacka Nicholsona. Jeho svérázný R.P. McMurphy nechal chladným snad jen sestru Ratchedovou s celou její denní rutinou. Boj proti zlořádu je dlážděn jak bizardními situacemi a humorem tak strachem, zoufalými činy a vygradovaným závěrem. Hlavním posláním, které mi z kukaččího hnízda přiletělo, zůstává fakt jak snadno se zdánlivě osvobozující a lehkomyslné počínání může zvrtnout v kolektivní tragédii. Poděkování letí taktéž panu Formanovi za dokonalé ztvárnění "ukázkového ústavu". Pátá hvězdička chybí jen kvůli na mě až příliš rozvláčné stopáži.

Sweet little something! Morgan Freeman coby chodící (řídící) optimismus hřeje víc než přímotop!

Nosné sloupy značky Al Pacino a Brando podpírají majestátné dílo, jež do všech stran velebeno jest. Hlubší feeling trochu scházel, aby bylo the BEST.

Nalákali mě na britcom z atraktivního prostředí knihkupectví. Dali mi arogantního ignoranta Bernarda, který by si zasloužil liskat od rána do večera. Pak je tu ale miloučký Manny a jeho hříva a Fran, která je prostě stylová. Celá bizardní trojka vytváří dost osobitou atmosféru vonící alkoholovým odérem, pravidelným bolehlavem, vyhazováním zákazníků, trháním knih a topinkami s marmeládou na stropě. Je už na vás, jestli si tuhle knížku zhltnete nebo s ní zatopíte v kamnech. Já jsem z toho smíchem neřvala, permanentní pohodový úsměv mě ale opustil jen výjimečně.

"Řekněme..remíza?"  Mi-NI-málně začínám přicházet na chuť britskému humoru. NI,NI, NIc než pravda.