JanMolina

Letos se možná půlka z nás těšila víc na Star Wars, než na Vánoce. A minimálně pokladny kin a Lucasfilm budou mít z rekordních tržeb Vánoce až do dalšího dílu. U žádného filmu nefunguje nostalgie tak dokonale jako u SW: Síla se probouzí. Stačí to ale? Úvodní titulky spolehlivě nadchnou snad keždého a člověk má pocit, že sedí v kině o nějakou tu dekádu dřív. Hltá každé žluté písmeno mizící ve vesmíru, aby se dozvěděl, o čem že to bude sedmá epizoda. Stará známá hudba tvoří atmosféru, kvůli které jsme se všichni hnali do kin a celý sál tleská a nadšeně křičí. Kolem sebe můžete zahlédnout sedící rytíře Jedi nebo minimálně slečny, které napodobily princeznin účes. První momenty v kině tak pomalu stačí ke spokojenosti. Pokud ovšem nejste fanoušek, který miluje cokoliv, na čem je nápis Star Wars, ale hledáte perfektní film s ještě lepším scénářem, pak bude potřeba z celkového nadšení trochu ubrat. Bohužel. Postavy z Hvězdých válek zná skoro každý a jsou jedním z důvodů, proč je nyní už šestka filmů tak oblíbená. Mužská část populace se rozdělila na světlou a temnou stranu a slečny milují Jedie i odvážnou princeznu Leiu. Síla se probouzí nám nic takového nepřinesla – jen jednu naprosto nudnou mužskou postavu a jeden jakž takž sympatický ženský charakter. Už snad z prvního teaseru známe postavu Finna, ztvárněného Johnem Boyegou. Kdo to je asi nemá cenu říkat, jelikož by to byl zbytečný spoiler, nicméně nic originálního to stejně není. Finn tam jen tak zmateně pobíhá, aby se ve filmu něco dělo a občas máchne světelným mečem, aby tam nějaký meč vůbec byl. Ve dvou třetinách filmu totiž snad světelný meč ani nezahlédneme a souboje na konci jsou vlastně taky nezajímavé, v porovnání s předchozími epizodami. Pravděpodobně hlavní postavou je Rey, kterou hraje Daisy Ridley. Holka z pouště, která sbírá bordel a mění ho za jídlo je podstatně zajímavější postavou, než Finn a Lucasfilm s ní mají evidentně velké plány, na rozjezd to ovšem taky není charakter, který bych nutně musel mít na plakátech nad postelí. Naštěstí tu máme droida BB-8, který je naprosto skvělý! Postará se o 80 % zábavy a je prostě k sežrání. Další mínus je zápletka. Zaprvé jsme ji viděli už asi dvakrát a vážně jsem nečekal tolik let jen proto, abych viděl to samý. Navíc v naprosto nezajímavém provedení. Bitvy stíhaček jsou stejně výborné, jako dřív, ale nudný scénář nezakryjí. Zničení několika obydlených planet zní jako velké drama plné emocí. Ale opak je pravdou. Stalo se, jejich smůla, jedeme dál. Vracet se k tomu už nebudeme. Proč? Naprosto zmařená šance na nějaké jiné emoce, než je jen smích díky BB-8 a občas přiblblému Finnovi. Celá hlavní bitva tak vůbec nepůsobí důležitě nebo třeba nebezpečně. Prostě se pojďme protletět, tady Finn nám řekl, kam máme střílet, tak to rozstřílíme a na večeři jsme doma. Hodně zklamal i hlavní záporák. Má sice výborný původ, který překvapí, ale bohužel Darth Vadera asi nikdo nepřekoná. A v tomhle případě se mu nepřiblíží ani na vzdálenost celé galaxie. A smutná scéna taky nepůsobí tak, jak by měla a hlavně jak by si nutně zasloužila. Abych se vyhl spoilerům, neřeknu víc, ale už když se hlavní souboj odehrával na mostě nad propastí, měl jsem pocit de javu, které opravdu skončilo tak, jak bylo od první chvíle jasné. A tím jakékoliv napětí a emoce byly pryč. Obrovská škoda. I přes výčet negativ musím hodnotit 75 %, protože jak jsem řekl na začátku, nostalgie funguje perfektně. Bohužel jen díky hereckému obsazení z původní trilogie. Máte pocit, že jste se po desítkách let setkali se starými známými a máte z toho opravdu radost. Každá scéna s původním obsazením přidává kladné body do hodnocení a k celkové spokojenosti. Závěr je předvídatelný, ale o tom celý film byl, takže to aspoň naznačilo, co bude v epizodě VIII, a my se tak máme na co těšit! Slabý scénář, nudný záporák a dost nezajímavé postavy oproti návratu našich oblíbenců, povedeného humoru a dokonalé nostalgii. Síla se probouzí hodně pomalu, ale dává naději, že až se v příštím dílu úplně probudí, bude to stát za to!

Čekal jsem další dechberoucí zážitek, jaký mi dala Gravitace. Ta mi dala 100% emocí a zaměstnala moje myšlenky na několik dní, jak silný zážitek jsem si z filmu nesl a jaký stále mám, když si Gravitaci připomenu. A srovnávat tady musím, jelikož si troufám říci, že All Is Lost mi měl dát zhruba podobné dojmy. Nedal mi nic. Vlastně mi jen vzal 106 minut, během kterých jsem sledoval mokrého Redforda, který troskotá na moři s dost znuděným výrazem, jakoby stál frontu v Bille a nebojoval o vlastní život. Oceňuji náročnost natáčení i to, jak težká role to pro Redforda musela být, když je na vše sám, nemluví a jestě je pořád ve vodě. Přeci jen v jeho věku to muselo být fyzicky náročné. A právě proto jsem od herce jeho kvalit čekal výkon, který mě dostane. Ale pototm, co dost znuděně zalepil díru v lodi, se stejným výrazem koukal jak se mu lodička potápí, když kolem něj projela první loď, vypadalo to, že prostě jen počká na další, jak kdyby čekal na tramvaj, a tak kromě "f*uck" jsem trochu emocí pozoroval asi jen při vystřílení všech světlic. Pí a jeho život, který se také téměř celý odehrává na vodě, měl akci, spád a bavil každou minutu. Tady bylo bylo "všechno ztracené" asi už od půlky, kdyby mi definitivně došlo, že to bude nuda až do konce.

Chápu, už to chtělo pauzu od zombíků. Navíc, když jsou studia ochotna sponzorovat něco, co už podle scénáře nemá naprosto žádný příběh, tak proč si nevydělat nějakej ten dollarek, ne? "Jon Snow" teď dost frčí, takže když na plakátech ukáže břišáky, holky za to rády zaplatí a pánové budou čekat pořádné bitky gladiátorů, takže si Anderson mohl být výplatou jistý. Bohužel pořádného zabíjení se člověk nedočká - možná proto, že téměř každý seriál nabízí mnohem kvalitnější souboje, u kterých aspoň netušíme jak skončí dřív, než někdo tasí meč. Mluvit o příběhu nemá smysl, protože tam žádný nebyl. Kdybych dal dětem ve třetí třídě osnovu k příběhu, kde jsou gladiátoři, princezna a aktivní sopka, napsaly by přesně tohle. Výbuchy, balvany dopadající přesně vedle hlavních hrdinů a půda propadající se těsně vedle jejich nohou, aby jim moc neušpinila sandály, jsou tak hloupé, že přehluší i tu nehynoucí lásku, která by tak ráda vehnala slzy do očí. Nejdramatičtější na celém filmu bylo tak asi to, že láva postupovala tak rychle, že už nebyl čas na erotickou scénu na závěr, kde by mohli filmaři alespoň jednou ukázat prsa.