hunterN

"I do not know how the Third World War will be fought, but I can tell you what they will use in the Fourth - rocks!" /Albert Einstein/. Působivé, ale slabší v porovnání s daleko pesimističtejšími britskými Vlákny. V ohledu na možný vývoj po nukleární válce, se snaží Den poté, narozdíl od Vláken, vzbudit v divákovi jistou naději na možnost obnovení civilizace.

V době studené války stál svět na pokraji nukleární války několikrát. Za to, že k ní, díkybohu, nikdy nedošlo, můžeme vděčit paradoxně právě jadernému arzenálu, který měl Východ a Západ k dispozici a jehož ničivou sílu si moc dobře obě strany uvědomovaly, než aby jej chtěly v ozbrojeném konfliktu skutečně použít. Na otázku, co by však v případě lidského selhání nastalo a jaderné zbraně použity byly, dává odpověd tento film. A je to odpověď natolik sugestivní a zdrcující, že mi běhá mráz po zádech ještě teď. Natolik děsivý, šokující, realistický a neskutečně působivý film jsem neviděl hrozně dlouhou dobu. Jestli vůbec kdy. Naprostá špička televizní produkce.

Blesk a Aha! v televizní podobě. I odpad je pro tento výtvor dobré hodnocení, želbohu nižší hodnocení k dispozici není...

Nejlepší český film roku 2010 (za ním v závěsu Habermannův mlýn a Pouta), nejlepší za posledních 10 let a spolu s Pelíškama jeden z nejlepších porevolučních. S čím nemohu souhlasit, je názor některých zdejších mladších a nejmladších diváků, kteří popisovanou dobu nezažili, že se nejedná film určený pro jejich generaci. "Občanka" je totiž určena jak pro jejich rodiče, kteří období normalizace a komunistickou totalitu zažili a dospívali v ní, jelikož v nich zaručeně vyvolá pocity nostalgie, díky věrnosti s jakou ony léta popisuje, tak těm, kteří tuto dobu nezažili, nebo nestačili důvěrněji poznat. Právě jim je potřeba připomínat co to budováni socialismu a komunismu znamenalo a jaký mělo dopat na náš národ. Přiznám se, zpočátku mi nesedl mírný amatérismus hlavních představitelů, ale ten jsem záhy patřičně ocenil, protože právě na první pohled nedokonalé výkony mladých neherců dodaly filmu dokonalou autetičnost. A co se Martina Myšičky týče, tak ten si svým výkonem v tomto filmu řekl zcela oprávněně o Českého lva.

Na Němce, pověstné absencí smyslu pro humor, překvapivě dobré. Dost často měl člověk pocit, že sleduje parodii z kuchyně tria ZAZ, z nichž některé jejich pozdější sólové kousky strčila tato parodie do kapsy. Tři hvězdičky za strouhání šípů, natírání tee-pee, ranní erekci, pleťovou masku, náčelníka Šošonů, padoucha Santa Mariu, Moon River ze Snídaně u Tiffanyho a samozřejmě teplé dvojče z Ranče růžová pudřenka:)

Thomas Jane si v případě Dark Country zahrál na méně náročného Davida Lynche. Nicméně, díky vydařené neo-noir atmosféře a závěrečné pointě, vcelku solidní snímek, oscilující mezi 3 - 4 hvězdičkama. Za mne 68%.

Každého z nás určitě někdy napadla otázka „co by se stalo, kdyby…“, tedy, jak by se vyvíjel běh události, pokud by se v určitý zlomový okamžik stalo něco jinak, než jak tomu je. Z tohoto pohledu je alternativní historie jistě velice zajímavá. Přesto musí každý z dokumentů, pokud se chce alternativním vývojem historických událostí zabývat, respektovat řadu skutečností a držet se reálných základů, protože jinak se stává jen bezduchých plácáním a snůškou nesmyslů. A to je přesně případ filmu „C.S.A“. Jeho tvůrci by si měli, pakliže si chtějí zachovat určitou míru objektivity a reálnosti, zopakovat příčiny a důsledky Občanské války. Předně je si třeba uvědomit, že se nejednalo o žádnou válku o osvobození černých otroků. Příčinou odtržení jedenácti jižních států USA od Unie byla narůstající federální moc Washingtonu, která svazovala ruce vládám na jednotlivých státních úrovních a omezovala jejich pravomoce a samotné zvolení stoupence protiotrokářského hnutí Lincolna za prezidenta (který chtěl původně otrokářství regulovat, ne přímo zrušit), znamenalo pomyslnou poslední kapku. Musíme si taky uvědomit, že většina Američanů, zejména těch z Jihu, se považuje především za občany svého státu a až pak za občany USA. V dnešní době možná už ne v tak velké míře, ale v té době znamenala státní příslušnost k tomu kterému státu mnohem víc, než samotné občanství USA. Když hrozilo, že za vlády Lincolna bude pokračovat politika vměšování se Washingtonu do záležitostí jednotlivých států, rozhodlo se 11 států na protest unijní svazek opustit. A zdaleka se nejednalo o všechny otrokářské státy, unii neopustil např. takový Maryland – otrokářský stát, v jehož vnitrozemí se paradoxně nachází hl. město Unie Washington DC. Z počátku byl Lincoln ochoten, v rámci zachováni celistvosti Unie, uznat právo jižních státu na otrokářství, jenže vzhledem k tomu, že se nejednalo o jediný problém - narůstající centrální moc znamenala problém daleko větší - odtržené státy se zpět do svazku vrátit odmítly. Vytvořily tzv. Konfederaci, která fungovala jako velice volný svazek států, ve kterých jsou rozhodující pravomoce na úrovni členských států. Samotná, posléze vypuknuvší, válka znamenala pro Jižany tzv. druhou válku za nezávislost a celý konflikt brali jako bránění své země před seveřanskými agresory, zatím co pro Lincolna hlavní důvod k válce bylo zachování celistvosti Unie. Důkazem, že nešlo v případě Jihu o boj za zachování otroctví je to, že naprostá většina Jižanů otroky nevlastnila, ti byli majetkem jen bohatších vrstev a armáda Jihu byla tvořena zpočátku hlavně dobrovolníky z řad chudých farmářů, které by těžko napadlo bojovat za to, aby měli ti bohatší možnost mít černé sluhy nebo, v případě velkoplantážníků, pracovní sílu zdarma. Raději by se na plantáži nechali za plat zaměstnat sami. Navíc sám vrchní velitel Konfederační armády generál Robert E. Lee považoval otrokářství za nemorální a zahnívající instituci. Nedokázal však pozvednout zbraň proti rodné Virginii, proto odmítl nabídku Lincolna vést armádu Unie. Místo toho nabídl své služby Konfederačnímu prezidentovi Jeffersonovi Davisovi. Oproti tomu armáda Severu byla tvořena od počátku převážně odvedenci, které by ani ve snu nenapadlo bojovat za svobodu černochů, tedy těch, kteří představovali levnější pracovní sílu a brali jim práci v továrnách. Nenávist Seveřanů vůči černochům byla daleko silnější, než opovržení, se kterým se černoši setkávali na Jihu. Pokud film prezentuje vývoj v případě výhry Jihu tak, že by si Jih Sever podmanil a znovunastolil otrokářský řád ve všech státech, tedy i v těch severních, jedná se o naprostný nesmysl, jelikož případným dobytím Washingtonu Konfederační armádou, by státy Jihu uhájily právo na svou nezávislost – což bylo taky to jediné, o co těmto jedenácti státům v Občanské válce šlo a stáhly by svou armádu zpět za Mason-Dixon Line. Po podepsání mírové dohody by existovaly dvoje americká soustátí, která by se vyvíjela nezávisle na sobě jak politicky, tak i kulturně a ekonomicky – CSA a USA. Pokud by k válce nedošlo, bylo by otrokářství jako takové stejně na pozvolném ústupu a prakticky by zřejmě nepřežilo nástup 20. století, v nejhorším případě 1. světovou válku.Pokud by vznikly samostatné CSA, není důvod se domnívat, že by tomu bylo v případě otroctví výrazně jinak. Je ale možné, že by CSA dlouho přežívaly, ne jako otrokářský stát, ale jako apartheid. Výsledek Občanské války a Lincolnovo zrušeni otroctví v jejím průběhu situaci afroamerické komunity v té době paradoxně zhoršilo, protože spousta bývalých otroků se najednou ocitla bez práce a domova. Ti kteří měli štěstí, zůstali u původních majitelů za jídlo a střechu nad hlavou, bohužel třeba takoví bývali otroci v Georgii se neměli vrátit kam, protože celý tento stát lehl díky “statečnému“ seveřanskému generálovi Shermanovi popelem. Vítězství Severu a následné tvrzení Seveřanů, že válku vedli za svobodu svých „černých bratří“, je tak přímo ve svých důsledcích zodpovědné za vznik Ku-Klux-Klanu a nárůst rasové nesnášenlivosti v USA, jejíž projevy byly v některých částech amerického Jihu častým jevem ještě 100 let po ukončení Občanské války.

Se shlédnutím tohoto filmu jsem značnou dobu otálel a to přesto, že jeho přítomnost v žebříčku TOP 200 měla být zárukou toho, že se jedná o snímek, který si bezesporu svou pozornost zaslouží. Hlavním důvodem mého otálení, a to přesto že filmy s tématikou cestování v čase patří mezi mé oblíbené žánry, byla přítomnost Ashtona Kutchera v titulní roli, kterého jako herce „velice nemusím“. Jak se ukázalo bylo ode mne toto otálení chybou a předsudky vůči „Kačerovi“ liché. Přestože se nikdy nezařadí mezi mé oblíbené herce, v tomto filmu zvládl svou roli v celku dobře. Díky výbornému scénáři, skvělému příběhu a menší absenci logických děr (na rozdíl třeba od takové Svěrací kazajky) se pro mě stal tento film jedním z nejlepších v daném žánru. I když trilogii Návrat do budoucnosti asi hned tak nějaký film s motivem cestování v čase nepřekoná…

Asi nejvíce nadhodnocený film, který jsem měl možnost vidět. Upřímně řečeno, tak vysoké hodnocení většiny uživatelů ČSFD je mi záhadou. Nemám nic proti romantickým komediím, viděl jsem spoustu velice dobrých a britský humor miluji, ale v tomto filmu jsem žádný nenašel a údajnou vánoční atmosféru už vůbec ne. Přítomnost tolika hereckých špiček (Alan Rickman, Emma Thompson, Liam Nelson, B.B. Thornton, Colin Firth) jej opravdu nezachraňuje. Jedinou světlejší stránkou filmu je příběh Alan Rickmana jako nevěrou pokoušeného manžela Emmy Thompson. Pravým opakem je „premiérská love story“. Hugh Grant je v roli britského premiéra přímo otřesný a celá tato epizoda tak nepřesvědčivá a nepravděpodobná, i na samotný žánr, že jsem měl sto chutí film vypnout. Nakonec jsem sice vytrval až do samotného - rádoby dojemného - konce, ale pak následně litoval více než dvou hodin ztraceného času. Jedna hvězdička za Rickmana a Emmu Thompson, kteří tento filmový počin zachraňují před odpadem.

Bezesporu nejlepší film Martina Scorseseho. Jeden z vrcholů gangsterského a mafiánského filmu. Úžasný Boby DeNiro (barová scéna s cigaretou je nezapomenutelná), dokonale přesvědčivý Joe Pesci a Ray Liotta ve své životní a hlavně nejlepší roli. Realistické spodobnění běžného života třech mafiánských pěšáků, z nichž pouze jednomu jedinému se dostane té cti, být přizván stát se členem „rodiny“ (díky svému čistému sicilskému původu), inspirace skutečnými událostmi a postavami a jejich velice dobré charakterové vykreslení, několik velice černohumorných okamžiků a to vše pod taktovkou režisérského génia „Velkého Martyho“, dělá z Mafiánů excelentní dílo, kterému nelze nic vytknout a o kterém nelze, i přes přítomnou brutalitu (které se nejde vyhnout a má zde své opodstatněné místo), hovořit jinak než v superlativech.