hunterN

Jde o filmové zpracování mého oblíbeného románu z dětství, romanticko-dobrodružného, místy až hororově laděného, westernu Bezhlavý jezdec od T.M. Reida. Pravda, kvalit amerických klasik, nebo spagetti westernů Sergia Leoneho tenhle film sice nedosahoval a hlavní hrdina, jakýsi Oleg Vidov, ve své době prej idol všech sovětských soudružek, mi připomínal Budaře, ale přesto všecho šlo o jinak překvapivě příjemný filmový zážitek (jak by asi řekl Jaz, autor oprasků sčeskí historje: "simtě, na rusaki doprí"). Možná za to mohou ty čtyři skotský, ale sovětský western jsem si užil daleko více, než když se američané snažili natočit Tolstého ruskou klasiku Vojna a mír.

Další z dlouhé řady amerických, naprosto zbytečných, remaků, který nesahá evropskému originálu http://www.csfd.cz/film/244446-nevinna/ ani po kotníky.

Patřím k těm málo domácím divákům, kteří měli to štěstí a na Muppeti Show, díky polské televizi, vyrůstali. Bohužel, k obrovské škodě, žádná z českých televizí nikdy Muppety nevysílala (nepočítám Sezamovou ulici, u nás vysílanou pod naprosto nevhodným "Sezame, otevři se") a připravila tak spoustu dětských diváků a jejich rodičů o velice zábavný pořad. Ikdyž byl film slabší a byl pro mě jako celek spíše mírným zklamáním, musím díky nostalgii, kterou ve mě vyvoval, dát nakonec zcela neobjektivně čtyři hvězdičky. Mah Na Mah Na! :)

Nádherná a typická ukázka toho, jak lze idiotským názvem, vymyšleným českými distributory, snadno docílit toho, aby vám dlouhá léta unikal výborný a vypointovaný filmový zážitek.

Hodina tlachání (o ničem a šukání), jeden zmlácenej, jeden zatčenej a tři s prostřelenou hlavou. A kdyby to náhodou přišlo někomu málo, může si vychutnat střípky proslovů Baracka Obamy. Ne, děkuji...

Dokument věnující se hudebnímu dědictví fenomenálního belgicko-francouzského kytaristy cikánského původu, otce gypsy-jazzu, které dodnes ovlivňuje řadu jazzových kytaristů. Není bez zajímavosti, že si jeho hudba našla cestu i k mladému publiku, jazzem nijak zvlášť nepoznamenanému, a to díky české PC hře Mafia: The City of Lost Heaven (2005), ve které zazněla celá řada jeho písní. I já patřím k těm, kteří před lety, právě díky této hře, objevili kouzlo Djangova osobitého jazzu a zcela mu propadli :)

Vědec a ostřílený lovec počínající si jako nefalšovaný amatér a parta norských studentíků postrádajících pud sebezáchovy se vydají do skandinávských hvozdů hledat přerostlé skřítky, aby se vždy, když na nějakého narazazili, dali na zběsilý útěk. Hlavně nebýt křesťany (muslimové kupodivu, v rámci multi-kulti korektnosti, nevadí, i když ti jaksi v Ježíše věří taky, pane scénaristo), netrpět hyperhidrózou a vše pak bude o.k. Tedy možná....

Pozor, komentář může obsahovat spoilery. Těžko hodnotitelný snímek. Scorsese je u mě režisér No. 1, ale já si hned od okamžiku, když jsem se dozvěděl do jakého druhu filmu se bude Marty pouštět (byl prezentován jako rodinný), nebyl jist zda zrovna tento typ filmu je ten, který je pro něj tím vhodným. Předem předesílám, že jsem zdaleka netušil o čem přesně literární předloha pojednává, stejně jako jsem to nevěděl o filmu, když jsem se na ně začal dívat. Jde o vizuálně nádherný snímek, s typicky bravurní kamerou, která je charakterisickou známkou Scorseseho filmů a s krásnou myšlenkou, kterou je vzdání holdu počátkům kinematografie a osobě reřiséra Mélièse, což se ukázalo být tím pravým důvodem, proč se pro zfilmování tohoto díla Scorsese, jako velký milovník kinematografie, rozhodl. Neubránil jsem se ale pocitu, že bohužel obě poloviny filmu působí nevyváženě. Pohoda číšící z první poloviny filmu začíná po půl hodině nudit. Člověk si pořád říká, kdy se to už konečně "rozjede", že když se to nakonec "rozjede" a z příběhu Huga se stane příběh režiséra Georgese Mélièse, nelze to hned ani nepostřehnout. Faktem ale zůstáva, že atmosféričtější film jsem již dlouho neviděl. Bohužel obsah se trochu vytratil a forma zvítězila na celé čáře. Původně jsem uvažoval nad třemi hvědičkami, ale nakonec, za krásně zapracované odkazy na skutečné události, jako např. známou železniční nehodu na nádraží Montparnasse a odkazy na staré filmy (Hugo visící na ručičce hodin, obdobně jako Harold Lloyd ve snímku O patro výš) zvedám na tři a půl s odřenýma ušima - zaokrouhleně na čtyři. Vzdát hold kinematografii počátku 20. století se loni podařilo mnohem lépe Michelovi Hazanaviciusovi snímkem The Artist, který se pro mě stal tím nejlepším, co bylo v roce 2011 natočeno.

Naprostá lahůdka pro všechny milovníky současné moderní country a nejen pro ně. Svým pojetím přesahuje Shania hranice žánru a není divu, že se zařadila mezi nejúspěšnější hudební interprety populární hudby. Lituji jen jednoho, a to, že jsem neměl možnost tento koncert sledovat naživo přímo v Chicagu.

Úsměvné, bizarní, absurdní, nevšední, originální, milé a dojímavé...