Fikus.xf

Technicky (kamera, světla, výprava, herci, jejich výkony, výstavba příběhu, zvraty, zápletky, city) výborně odvedená absolutně divná věc (příběh, poselství, myšlenka, studie jedince)

Viz Marigold.

Destilát odpadu! Dokument zaměřený na dirigenta hudebního doprovodu amerických filmů ze čtyřicátých let je zacílený na velice úzkou skupinu diváků (šest nebo sedm?). Kromě prvního průšvihu, tedy špatně zvoleného tématu (ekvivalentní by snad byl jen dokument o švédském horníkovi za doby Olafa Palmeho) musím zmínit především slabě odvedenou technickou stránku ne nepodobnou formě rodiného videa a to mimo jiné i přehnaným užíváním fotek a různých efektů. Co ale bylo absolutně nejhorší a nemůžu to nevytknout: Autor vůbec neumí pracovat se svědky. Jsou nesví, divní, nejistí, nervózní, koukají se do kamery, pak se nekoukají do kamery. A do toho špatně sestříhané výpovědi. Tragédie, díky které si divák uvědomí, že vytvořit dokument není hop na krávu a je tele.

Velice hezký a poetický film s nepovrchním závěrem, který můžu s lehkým srdcem doporučit (s důrazem na slovo hezký, jakožto subjektivní měřítko pro třetí osobu v zásadě bez významu). Kromě dobré kamery, příjemného zrnění a zdánlivě jednoduchého příběhu jsou zajímavé především barvy. A vlasy dvou hlavních postav.

Jeden z desítky mých nejoblíbenějších filmů v dějinách. Kdo neviděl, nepochopí, kdo viděl, taky ne. Jak je možné natočit něco tak dokonalého, neotřelého, neobvyklého, nenudného? Skvělý film, který má všechno.Vůbec nevím, kde začít nebo jak následující komentář strukturovat (což samozřejmě poznáte): Psychosociologická studie postav v absolutně nepřirozeném prostředí je propracovaná, vypilovaná a především promyšlená do posledního detailu. Slovo absurdní čiší z každého pohybu všech herců, ale i jejich dialogů! Dospělí herci hrající v zásadě mentálně retardované jedince s duševní vyspělostí dvanáctiletých dětí se opravdu vyšvihli. Plus málo doceněný fakt, že všechny rozhovory i monology byly pronášeny v absolutně neemociálním tónu bez výraznější intonace, včetně momentu, kdy otec skoro ubije videorekordérem policistku, kterou vozí svému synovi, aby s ní měl sex. A do toho přehlídka gagů a vyšinutostí. "Tati, půjčíš mi harpunu? Budu ti lízat ucho." ---- "Tak jo". Skvělé.

Kristova noho, já se nudil. Samozřejmě opticky zajímavé, samozřejmě výborně vystavěná vnitřní krajina, samozřemě neutěšivě zneklidňující. Ale tak nudné. První polovina připomíná Efter brylluppet, ale rozhodně nesouvisí s druhou půlkou. Tak strašně jsem se nudil.

Tragédie a absolutní úpadek Allenovy tvorby. Svoje umělecké tendence a nezměrné zkušenosti, které za svůj dlouhý život nasbíral, v posledních patnácti letech /s málo častými výjimkami/ propůjčuje nefalšovaným scénářovým béčkům. V tomto případě opět lacině dodává filmu na exotičnosti (pro Američany nezvyklým) britským přízvukem, stejně jako ve VChB Barcelonou a Bardem(em). Kde jsou ty časy, když na plátno převáděl svoje neurózy a vyšinuté úvahy do nejlepších gagů, hlášek a grotesky. Kde jsou ty časy, když hrál v papundeklových scénách, když nepotřeboval pro kvalitní film Audi R8 ani Banderase. Chybí myšlenka nebo poselství, kterou nahrazuje otevřeným koncem, který má v divákovi otevřít "takovej ten pocit nejistoty, jak jsou vlastně všechny ty lidský životy votevřený". Pseudointelektualitu nemá W.A. zapotřebí. Jedna věc si zaslouží pochvalu - hádka zhruba uprostřed, kolem padesáté minuty. Převážná část pětiminutové hádky byla natočená jedním záběrem s výborným výkonem herců. Za to hvězda.

Zcela černobílý zaujatý dokument prezentující mnoho nesouvisejících fenonémů často jen zdánlivě spojené problematikou mormonů a gayů. Nemluvě o tom, že celý počin byl zaměřen zjevně protimormonsky, ačkoliv měl být jednoznačně zaměřen protinábožensky - ale to si asi autoři ze Spojených Států prostě nelajzli. Struktura dokumentu byla neobjevná a předvídatelná od počátku, konkrétních jedinců, se kterými se divák může ztotožnit až do konce, tedy obecné vyprávění dobro vs. zlo, kde divák nemusí přemýšlet jak "volit". Subjektivně mi přišly citace mormonských textů úplně vytržené z kontextu. Přílišná emotivnost byla na škodu a celou neobjektivnost dokumentu ještě zdůraznila. Snímek absolutně nevyužil nezměrný potenciál předmětu dokumentu. K tomu jen krátce: Je vidět, jak náboženství dokáže společnost po**bat od začátku až do konce. Taktéž bylo jen naznačeno (a to určitě nezáměrně), jaké vnitřní konflikty může člověku způsobit iracionální (tj. jakákoliv) víra a zároveň jeho vnitřní "nastavení" (tj. homosexualita). Shrnutí: Tragédie.

Mně se ten dokument nelíbí, autor několikrát používá záměrně dvojsmyslná a možná nepřesná data a promluvy pamětníků mi přijdou také částečně upravené tak, aby seděly do dokumentu. Většina výpovědí svědků se pak věcně a často i formulačně shoduje s následným výkladem historika a zdá se tedy, že historik používá jako zdroj právě ty pamětníky, kteří už v dokumentu mluvili před tím. Samozřejmě tato tvrzení nemůžu doložit, nicméně dobrý dokument by ve mě tyto pochybnosti vyvolávat zřejmě neměl. Plus se ptám (a to nemusí být dotaz tak úplně mimo hru), co si o tom tématu máme teda myslet nebo co s tím máme dělat, co bylo cílem toho dokumentu - o divokém odsunu jsme věděli a že to bylo svinstvo víme zcela jistě taky. Na druhou stranu tehdejší události umíme vyargumentovat: a) většina lidí, kteří to zlo páchali, resp. ho iniciovali byli především bejvalí kolaboranti maskující stopy a b) národ, který byl šest let soustavně huben s cílem úplného vyhlazení poté, co mu rozbili vzkvétající republiku (strefujte se věcně do téhle věty, samozřejmě) na kterou tak dlouho čekal, prostě nechal průchod revoluční "spravedlnosti", resp. oprávněnému vzteku. Pro mě tedy velmi špatný dokument bez poselství nebo závěru.

Živit se 40 let jako spojovač sáčků od čaje a vysaček? Legendární.