Margot*

MÍSTO PŘEDMLUVY: „Jednoho listopadového večera roku 1840 zaklepal u doktora Ricorda hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké skeptické rty. „Jste nemocen, pane?“ „Ano, pane doktore. Myslím, že smrtelně.“ „Co je vám?“ „Jsem smutný, jsem zoufalý. Mám spleen, nudím se, mám hrůzu ze sebe i z lidí, z celého světa.“ „To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“ „Jaký je to lék?“ „Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“ Bledý muž se uklonil a řekl smutně: „Já jsem Deburau, doktore.“ Tato historka se vypravuje o všech velkých komicích. Je však pravdivá jen o Deburauovi.“ (Z knihy Františka Kožíka (1909-1997) NEJVĚTŠÍ Z PIEROTŮ, která se stala předlohou pro celou tuto minisérii.) PŘÍBĚH KOMIKA SE SMUTNOU DUŠÍ Jean-Baptista Gaspard Deburau, nám známý též pod českým jménem Kašpar, byl původem po matce Čech, po otci Francouz. Otec sloužil jako voják ve francouzské armádě, se kterou se dostal až k českému Kolínu, kde potkal svou ženu. Celá rodina však žila v bídných podmínkách, proto se vypravila hledat štěstí do otcovy vlasti, do Francie. V té době byl Kašpar ještě dítě. Již po cestě se rodina začala živit akrobatickými komediálními výstupy, ve kterých nepříliš ohebný Kašpar za svými zdatnými sourozenci zaostával. Již to předznamenalo jeho osud pokorného otloukánka. Nakonec našla rodina angažmá v pařížském divadle Funambules. S přibývajícími lety se však projevovaly sílící rozpory v rodině. Sourozenci se Kašparovi rozprchli do světa, nemocný otec zemřel, zoufalá matka se utopila. Kašpar zůstal se svým smutkem na světě i v divadle sám. Ale ne, nebyl tak docela sám – měl přece své publikum, které ho milovalo, a on miloval své diváky. Postava Pierota byla čím dál známější a populárnější. Kašparova hvězda smutného hrdiny stoupala na pozadí proměňujících se politických poměrů ve Francii první poloviny 19. století, které celé dílo bravurně zachycuje. Šťastné období však netrvalo nikdy příliš dlouho. Kašpara opustila nevěrná žena, která mu zanechala jediného syna, jenž vyrůstal především v divadle. Ovšem v duchu filozofie původní literární předlohy, kterou se tvůrcům seriálu podařilo přenést i na plátno, symbolizuje závěr naději. Ke starému a nemocnému Kašparovi se vrací jeho první láska, Margot, která je motivem procházejícím celým dílem, vnáší světlo a symbolizuje právě zmíněnou naději. Pomáhá Kašparovi unést dojemné loučení s divadlem, s jeho publikem. Ale co to? Kašpar dál vystupuje i po svém rozloučení? V publiku to vře – Deburau se vrátil! Ano, vrátil. Jen o mnoho let mladší, pružnější a svěží. Toho si ale pod kostýmem a silným líčením nikdo nevšimne. Pierot žije dál! EPILOG: Do jeho náhrobního kamene byl vytesán nápis, který je tam údajně dodnes: "Zde leží ten, který všechno řekl, ač nikdy nepromluvil."