Ferguson

Nevím čím to je, ale Peck a Laughton (jinak samozřejmě veličiny světového filmu) měli na Hitchcockovi filmy smůlu. "Jamaica Inn", "Rozdvojená duše" ani "Případ Paradineové" nenaplnili očekávání. Všem filmům chybí napětí a spád (v součtu tedy lepší námět a scénář). Peck asi jen mohl závidět Stewartovi a Grantovi, protože ti našli u Mistra mnohem lepší role a některé i kultovní (Vertigo, Na sever...).

To že jsou policisté v Hitchcockových thrillerech až na třetí koleji (1. "nepravý muž", 2. padouch) jsme si už asi všichni zvykli, ale aby byli policisté také podváděni svými přítelkyněmi už ne. V "Příšerném hostu" a zde se záplatka vždy rozvinula na základě "nevěry" slečny hlavního policisty. Jinak na filmu "Její zpověď" je zajímavá konfrontace němého a zvukového filmu. Podívejme na scény, které evidentně vznikaly pro němou verzi a scény, které byly tvořeny už na základě možnosti zvuku. Ty první jsou fascinující filmové obrazy a ty druhé jsou strnulé ukecané vaty (samozřejmě tak působí v kontrastu s "němými scénami", v jiném filmu by působili zcela tradičně).

Vždy jsem tvrdil, že poslední roky němého filmu jsou dosavadním vrcholem filmové řeči. Zakomponování zvuku do filmu retardovalo jak tvůrce, tak diváky. Vývoj filmové řeči se vydal úplně jiným směrem a kvality druhé poloviny 20. let dosáhne nejdříve tak v druhé polovině 21. století. Typickou ukázkou nenapodobitelné filmové řeči je záběr, kdy se hlavní hrdinové dívají na hýbající se lustr a strop je najednou průhledný a vidíme představu hrdinů, jak podezřelý chodí po místnosti jak lev v kleci. Dnes by nám spíše hlavní hrdiné polopaticky řekli, co si představují, než by to tvůrce ukázal pomocí obrazu. Příšerný host se podle mě řadí po bok takových elit jako je Utrpení panny Orleanské, Upír Nosferatu či Křižník Potěmkin.

Jak film pokračoval, tak ve mě byly dva pocity. Za prvé ,co nového si na nás pánové ještě vymyslí a za druhé, udrží se film pohromadě až do konce? V rámci prvního pocitu lze říci, že si toho na nás pánové vymysleli opravdu hodně a v rámci druhého pocitu, lze říci "ANO".

Vždy se mi líbila "poetika" filmů od skupiny tvůrců říkajících si "frat pack" (Stiller, Ferrell, Wilson, Black, Vaughn). Komedie jako Zoolander, Starsky a Hutch, Tropická bouře a Ferrellovi šílenosti jako Ledově ostří, Ricky Bobby, Zprávař či poslední Kampaň dokázali udržet tuto "poetiku" i když dost diváků nepatří zrovna k jeho/jejich fanouškům. Vaughn s Wilsonem už v Nesvatbových naznačili příklon k tradiční formě zábavy, nicméně půlka filmu stále stála na "poetice" frat pack a celkově je ten film zábavný. Ve Stážistech už se nedá mluvit o odklonu, ale přímo o rezignaci na frat pack poetiku a film je plný konvenční zábavy a vypravěčských či dialogových klišé, jejichž průměrnost je umocněna celou nesmyslnou koncepcí filmu postaveného na propagaci společnosti Google. Ve chvílích, kdy jsem si uvědomil, že očekávám frat pack komedii, mě tento film doslova urážel. Nevím co se s pány stalo, ale tohle si jim rozhodně nepovedlo. V celém filmu jsou pouze dvě scény alá frat pack (Ferrell a dům seniorů), což je žalostně málo. Na konec je třeba říci "zlatá Sousedská hlídka". Je vidět, že Stiller to má stále (i když je z těchto borců jasně největší hvězda) v hlavě srovnané a díky němu a Ferrellovi snad frat pack nezmizí z filmového průmyslu.

Někteří uživatelé tu zmiňují "zásadní chybu" filmu, kterou popsal sám Mistr při rozhovorech s Truffautem, že tam postava Ch. Laughtona měla vystoupit až na konci nebo, že nemělo být jasné, že ta postava je tím hlavním padouchem. Myslím si, že pokud by to tak bylo, tak by z filmu nezbylo vůbec nic. Postava soudce Pangallana působí velice pozitivně na vyznění jinak banálního "pirátského" snímku jehož triky a akční scény odpovídají roku 1939 (nebo možná právě ani to ne). Ostatní postavy jsou pod hranicí Hitchcockova standardu. Pangallan dělá ze zapomenutelného filmu, snímek, který patří k Hitchcově nejslabším, ale přesto se za něj nemusí stydět. Pro mě klasických 70 % a dám 4*, protože Mistr je holt mistr.

První polovina filmu bylo slušné obrazové meditování nad apokylyptickou Zemí. V druhé půlce se nám objevil Matrix a celý film jsem byl ještě neustále konfrontován s obličejem T. Cruise. 2/3 filmu podle mě byly složeny s detailních záběrů na obličej tohoto krasavce.

Sympatická komedie o úspěšném režisérovi, který se snaží proniknout mezi chudé, aby mohl natočit sociální drama. Neustálé pokusy o "cestu" končí vždy zpátky v Hollywoodu. Nakonec se mu jeho "přání" splní v nečekaný okamžik. Ač je film podán s velkým nadhledem (ve své době bylo třeba lidi povzbudit), tak nikdy nedojde k žádné karikatuře či nevkusnému vtipkování na účet chudých (jako se občas stávalo u českých prvorepublikových komedií). Film je ve světě velmi ceněný. Sedm kritiků, kteří se účastnili sestavování žebříčku časopisu Sight and Sound, ho zařadilo mezi 10 nejlepších filmů. Ještě dodám, že Veronika Lake je opravdu kočka.

Další neobvyklý pohled na Hitchcockova nepravého muže. Po pohledu z druhé strany u Secret agent je tu pohled na nepravého muže, který není ze situace nijak zvlášť nervózní a celé dobrodružství si dobře užívá. Chybí tu tíživá atmosféra obavy z dopadení a odsouzení, což má v tomto svižném kriminálním filmu pozitivní dopad.

Hitchcock tvrdil, že se tento film nepovedl (Rozhovory Truffaut/Hitchcock, str. 61). Jako jednu ze dvou slabin (kromě negativního cíle hlavního hrdiny zabít člověka) uvedl přílišné množství ironie. Musím říci, že já toto na filmu mám rád. Film mě právě zaujal oběma slabinami, o kterých Mistr mluví. Negativní cíl hlavního hrdiny a obrovská dávka ironie prolínající se celým filmem. John Gielgud mi fyzicky také připomínal mladého Ralpha Fiennese. A téma zabití "nepravého muže" (jakoby otočený princip "nepravého muže" o kterých Hitch tak často točil) pro mě činí z tohoto filmu opravdovou parádu.