Angerr

Skvělý western, po V pravé poledne asi nejlepší, jaký jsem kdy viděl, jen těsně uniklo nejvyšší hodnocení. Nejspíš kvůli pomalému začátku, který ale film náležitě zúročí v druhé polovině, možná kvůli použití některých tradičních klišé, i když příběh sám je originální a jeho rozuzlení překvapivé. Každopádně teď vím, u jakých záběrů mám při sledování dalších Peckinpahových filmů zbystřit pozornost na nejvyšší míru - viz. pohled kamery zblízka na zobající slepice, když se hrdinové v závěru přibližují k ranči. 9/10

Život jako bezohledný hon za perfektním okamžikem štěstí. Skoro celou dobu mi režisér pil krev, ale tím závěrem film získal na působivém významu. Sobec je koneckonců každý, jen chudák automobil je nejviditelnějším příkladem sobectví.

O hodnocení nemusím přemítat, tohle bude srdeční záležitost pro všechny melancholiky. Aby se ale nestal pouze potvrzením vlastního defétizmu, je potřeba ho přijmout i s tím, dle mého přece jen trochu laciným závěrem. 10/10

Návaly vzteku a agresivity zažívá občas asi každý. Jejich zdroje v naší společnosti nezmizely (naopak přibyly nové, skrytější) a možnosti jejího neškodného odreagování nejsou každému snadno dostupné. Tím je nám hrdina od začátku jasně sympatický - také bych občas arogantní obsluhu kdekoliv nejradši zabil. Všechny scény, v nichž hrdina vstupuje s někým do konfliktu, jsou vcelku průhledně ztvárněny tak, aby z toho vyšel po právu a neztratil u diváka sympatie. Všichni "protivníci" jsou nesympatičtí a divák musí dát hrdinovi za pravdu. Když už je potřeba nahromaděný vztek vybít, přijde vhod fanatický nácek-militarista, parta hloupých sígrů nebo aspoň telefonní budka. Jak hloupé, pokrytecké, zbabělé! Pročpak nějaká zbloudilá kulka nezasáhla krásný obličejík nevinného dítěte nebo aspoň nějaké klidné spoluobčany, kteří si jdou pěkně za svým? Stačí si vzpomenout na americké a německé školy, kde se podobné věci staly - tak vypadá řádění pomatenců, kterým se bohužel do rukou dostaly zbraně. Cíli nejsou jen ti, které pečlivě vybral scénárista tak, aby jejich střet s hrdinou usměrňoval emoce požadovaným směrem. Scénář se ostatně moc nevytáhl ani v otřepaném paralelním příběhu policisty, který jako náhodou zrovna ten den odchází do důchodu. U chudáka Duvalla aby člověk v posledních letech pohledal jinou roli než starého poldy. Jeho závěrečný proslov, který snad měl všechno uvést na pravou míru a pojistit tak posvátné hodnoty, proti kterým film předtím celou dobu působil, je prostě výsměch. Zkrátka: dost tupá a také zbabělá manipulace. 4/10

Brak jako vyšitý, scénář nepochybně v původní formě vyšel v jedné z mnoha řad brožovaných sešitů od Moby. 2/10

Mrazivá komedie, jež je od začátku kritikou profesionální cyklistiky a přeneseně jakéhokoliv profesionálního sportu vůbec. Za možnost sledovat vrcholné výkony mu platíme přeměnou sportu v průmysl. Touha po úspěchu se mění v jeho nutnost bez ohledu na prostředky, kromě nutnosti navenek, mediálně zachovat kredit (kdo přesto promluví, stává se zrádcem). Hrdina začíná v nízkých kategoriích a spíše souhrou náhod, známostí a štěstí se dostává výše. S růstem jeho profesionality roste i tempo filmu. Poslední půlhodinka, kdy se hlavní aktér, zamotaný do pasti reklamy a týmové spolupráce, mění v trosku apatickou k tomu zvrácenému pozdvižení okolo své osoby a posléze v obětního beránka televizního času své firmy, mi vyrazila dech. Film nedoporučuji nikomu, kdo si nechce zproblematizovat případné iluze o kreditu profesionálního sportu. 8/10

Sice mi nikdo jen tak nevymluví, že jde o vrcholně romantizovanou a dnešními hodnotami zdeformovanou podobu raného středověku, nicméně pouze jako zábava spojená s poučením o historických událostech nadprůměrné. S mírnou benevolencí, která je vzhledem k datu vzniku na místě, snesou bitevní scény srovnání i s vrcholem v této oblasti, jímž je Statečné srdce. 7/10

Párkrát jsem se zasmál - to je pravda. Nějaké odkazy na 40. - 50. léta jsem zachytil (Okno do dvora - přehršle "duchaplných" replik, které zde ale z většiny působily dost pubertálně a přinejmenším od druhé poloviny filmu vyloženě trapně; Maltézský sokol - některé situace) - taky pravda. Zbytek ale příšerná, směšná a trapná nuda. Co mi je platné hezky a nápaditě vytvořené prostředí, když by nad příběhem vyprsklo smíchy snad i malé děcko! Co se týče herců, jen k Tomáši Hanákovi - je mi kupodivu docela sympatický, ale snad s výjimkou Pastí, pastí, pastiček je jeho hraní strašná křeč. Buď snaha zahrát postavu pořádně, čehož výsledkem je příšerné přehrávání, nebo naopak situace, kdy skutečně nevím, zda svou repliku myslí vážně nebo ironicky. Měl by se držet nemluvících rolí typu příšeráka z Kletby bratří Grimmů. 2/10, ale o fous.

Nejvíce mě zaujal Frídin otec, mírně podobný Georgi Orwellovi, což ve mně oživilo naděje vidět jednou životopisný film o něm. Jen aby proboha nedopadl jako toto. Některé osobnosti holt mají smůlu. A Hayeková se svou falešností pomalu stává mou nejneoblíbenější herečkou. 4/10

Chtěli tvůrci pouze ukázat, že psychicky nemocnému člověku je vcelku jedno, jak se jeho diagnóza odborně jmenuje, že se svou diagnózou stává prostě bláznem, kterému okolí, lékaři a ani on sám nerozumějí? I kdyby ano, vadí mi, že psychiatrická léčebna je zde jen lákavým prostředím a nejde se víc do hloubky, sice nám řeknou, že hrdinka trpí hraničním narušením osobnosti, ale dále už se její poruše, kromě atraktivních projevů, moc nevěnují. Nějaké ty deprese, pokus o sebevraždu, polehávání na lehátku a zpovídání se psychiatričce. Také mi, oproti pozdějšímu Mangoldovu "Walk the Line" chybí zdůraznění vlastní aktivity v procesu nápravy, zdůraznění, že je to složitější, než se může zdát. Postava Angeliny je mnohem přístupnější a zajímavější. Její dlouhodobý pobyt v ústavu, v němž našla své místo na světě, mě vlastně zaujal více než příběh hlavní hrdinky. 6/10