Radyo

V porovnání např. s takovým Sylvesterem Stallonem je Arnold Pan herec, přesto i on ve většině filmů, kde hraje, na mě působí nechtěně směšným, někdy (vlastně docela často) až trapným dojmem. 6.den je jeden z oněch filmů, kde se mu to opět povedlo. Arnoldova mimika je přece jen výraznější, než Sylvesterova, ale přesto mi to připadá, že má oproti běžným smrtelníkům ve tváři méně svalů (na "úkor" zbytku těla), než by mít měl, jelikož každý pokus o úsměv vyznívá ohromně křečovitě, asi jako když se pokouší o úsměv nějaký lidoop (ačkoliv ten se přece jen směje věrohodněji). Dále mě fascinuje to, že snad v každém filmu Arnold pronáší geniální, nezřídka i moralistické projevy (nebo alespoň věty), které v jeho provedení vyznívají stejně nepravděpodobně, jako když si ve výtahu, kde kromě vás je jen jeden člověk prdnete a pak se tváříte, že jste to nebyl vy. Podobně jako onen nepřiznaný pšouk mi "smrdí" všechny ty pokusy o výchovu diváka ve filmech, které jsou popcornovější než samotný popcorn, a to tenhle určitě je. Přinucení k zamyšlení nad správností či nesprávností klonování je sice pozitivní, ale tady je spíše nechtěně zparodováno, i díky podprůměrně zpracovanému scénáři. Co k filmu dodat jinak? Snad jen to, že věřím tomu, že Arnold skončil s natáčením filmů definitivně, stejně jako kdysi Ronald Reagan, jenž (při vší úctě k němu) byl asi stejně dobrým hercem, jako pan guvernér. Howgh.

Vynikající film, v němž si všechny tři hlavní herecké představitelky zasloužily Oscara. Excelentní byla hlavně Nicole Kidman - jednak výrazně pozměněným zevnějškem, jednak tím, jak Virginii Woolfovou ztvárnila - jako trpící, rozpolcenou, narušenou ženu, která nedokáže najít cestu k sobě samé. Za to jí patří mé vysoké uznání.

Kaufmanova forma stoupá. Po psychostudii vnitřku hlavy Johna Malkoviche se pustil i do psychoanalýzy sebe samotného. Vynikající jsou hlavně pasáže, kdy píše o tom, že píše o tom, že píše atd.... :-) A Nicolas Cage se vrací do bývalé pohody - vypadá sice částečně "odpudivě", ale o to "pravdivěji".

No, vlastně je to na tři a půl hvězdičky. Ne, že by mě to snad nějak překvapilo (ostatně do zákulisí CIA se již pokoušelo nahlédnout tolik filmů, že průměrný filmový fanda je vlastně solidně vyškolený agent-teoretik), ale herci hrají dost slušně, na Bridget Moynahanovou je příjemné pokoukání a ani ten scénář nebyl nakonec tak děravý, jak jsem se obával, že bude. A navíc mě uklidňovalo vědomí, že Al Pacino by v úplné blbosti nehrál. Nebo že by?... :-)

K tomu se dá řít jen jedno - Kaufman je buď blázen, nebo génius. Každopádně Jim Carrey je VYNIKAJÍCÍ.

Výběr toho NEJ NEJ, co kdy skupina Rammstein stvořila.

Přehled těch největších pecek norského tria A-Ha mi vždy pomůže zavzpomínat na dobu mého mládí, kdy jsem ještě coby teenager na jejich hitovky tančil na diskotékách... Skvělá muzika - moje nejoblíbenější jsou hlavně Hunting High And Low a The Sun Always Shines On TV, ty můžu poslouchat pořád dokola.

Zdánlivě nenápadný film zaujme spoustu diváků okamžikem, kdy se začne chystat hostina - já od toho momentu neodtrhl oči od obrazovky a úplně jsem cítil vůni a skoro i chuť těch pozoruhodných a mně neznámých jídel. Báječná podívaná! :-)

Skvělý začátek předznamenal vysokou úroveň minimálně prvních dvou sérií. Hustá atmosféra, nevysvětlitelné jevy a tehdy ještě neokoukaná Gillian Anderson - tři prvky, které mě přikovaly k televizi.

Pozoruhodný dokument s mnoha zákulisními záběry z koncertů slavné švédské čtveřice, rozhovory jak z minulosti, tak z doby natočení (kromě Agnethy, která se v té době vyhýbala novinářům) a spousta dalších zajímavostí pro všechny fandy (mezi něž se řadím i já) skupiny ABBA.