buchli

Od nejvyššího hodnocení mě odrazuje jen pár ve filmu rovnoměrně rozmístěných ani tak ne hlušších, ale prostě celkově jednodušších, předvídatelnějších a hodně neoriginálně působících scén. Ty ale výborně nahrazují scény katartické. Tilda je skvělá, Billy Zane ve své pětiminutové maxiroli bezprecedentně roztomilý, celé to vypadá moc hezky (ach, ty kostýmy!!) a hudba místy hraničí s dokonalostí.

Alkohol v krvi (nezbytnost, pokud hodláte strávit víc než 3 minuty ve společnosti někoho tak neustále opilého, jako je Arthur) a Brandovy nesmyslné hlášky se zasloužily o hodně dobrý filmový zážitek. Brand s Mirrenovou fungují překvapivě dobře (pokud máte rádi Brandův humor, protože ten se nemění) a ostatní postavy, zejména karikaturní Nolte a Gardnerová, jim více než zdařile sekundují. Smála jsem se často a nahlas (to, že jsem v tu chvíli byla sama a měla v sobě flašku vína, rozhodně nemohlo mít vliv na můj úsudek, jako obvykle neobyčejně bystrý). Jinak film samozřejmě hraje na mnohokrát vyzkoušené spolehlivé spostředí Manhattanu a atraktivní vyšší vyšší vyšší vyšší třídy (ano, tu terminologii moc neovládám), ale to mu vůbec není na škodu. A pokud někdo máte, nedej Bože, fetiš na Russela Branda, uvidíte ho ve slipech... Hurá!

Princ a pruďas si na nic nehraje, je to prostě dementní oplzlá vtipná pohádková fantasy, která se ani na minutu nebere vážně, všichni herci (v čele s krásným princem Francem) si své karikaturní postavy neuvěřitelně užívají, triky vypadají asi tak jako ten plakát (tak trochu levně a úsměvně) a i titulky jsou vtipné samy o sobě (až natolik, že jsem měla pocit, že je musím číst, abych si ten humor mohla užívat víceúrovňově). Místy je to sice trochu nevkusné (ok, na více místech a docela dost), ale v tu chvíli mi to tak dokonale sedlo, že i ten minotauří... roh se dal přehlédnout.

"Hlavou se mi honily dvě otázky. Dostanem se k zajatcům včas? A proč jsem si vzal helium místo kyslíku?" Skvělé, úžasné, dokonalé (záchvaty smíchu, uslzené obličeje, znáte to). Zbožňuju postavu Lloyda Bridgese - někdo by měl udělat soupis jeho transplantací z obou dílů - možná bychom se dovtípili, z kolika procent je vlastně ještě člověk. Zajímalo by mě, jestli bych se, kdyby neexistovala Part Deux, dokázala dívat na Ramba II a III s vážnou tváří (nejspíš taky ne, ale to už nikdy nezjistíme).

Název mluví za vše... Trapné, trapné, trapné...

Jak by řekl Joey: "Čokoláda? Dobrý. Puding? Dobrý. Maso? Dobrý." Sice by se to mohlo trochu dýl vařit/smažit/péct (tím nemyslím stopáž, ale vypointovanost), ale jinak mě to docela zasáhlo - sebedestruktivní a povzbuzující zároveň.

A dívala jsem se na to proč? Nejspíš proto, že někdo se musí obětovat a oddělit zrno od plev... takže odděluju. Za zrno se Teen Wolf dá počítat maximálně tak pokud vám je do 15ti a nikdy jste neviděli žádný hororový seriál z prostředí střední školy. Nebo pokud jste sběratel. Ne, že by to bylo inherentně špatné, ale prostě... když máte neustále pocit deja vu a všechny postavy, ač obstojně vypadající (jak jinak - dnes už nám v televizi ošklivé lidi jen tak někdo neukáže), jsou hloupé, nesympatické a naivní, asi nemá smysl se dál trápit. I'm too old for this... stuff.

Hudba pěkná, herci pěkní, příběh dojímavý - ale také mám pocit, že orámování pražským srpnem 68 filmu spíše škodí, působí totiž tak trochu násilně naroubovaným dojmem, bez nějž by film byl čistější. Jinak samozřejmě potěší, když si člověk může při každé scéně říkat: "Tam jsem byla, tam jsem byla!" či případně přemýšlet, kde to povědomě vypadající místo vlastně je. Závěrečný koncert je krásný (kdo by to byl řekl, že film o hudebnících bude kulminovat koncertem), ale jeho dohra se pak tak zbytečně melodramaticky vleče, všechno musí být tisíckrát řečeno a než film doběhne do konce, koncertní dojetí skoro vyprchá...

Hlavně v první polovině překvapivé množství (nejspíš alkoholem podporovaných) výtlemů, v závěru už se zas tak moc nadprůměrně vtipných momentů neobjevilo, ale ten zmutovaný krocan stál za to...

Upřímně - čekala jsem víc. I když v Kennedyovcích najdeme i dost dobrých momentů, žádné překvapení, uchvácení, šokující odhalení či nový pohled na život proslulého klanu se nekoná (ačkoli zájemcům o kulturní a historické informace rozhodně přijdou vhod). Vrcholem série byl (pro mě) šestý díl o Kubánské krizi - tam se atmosféra napětí a osudovosti dala krájet, a to bez nutnosti neustálé tklivé hudby a unylých pohledů. Poslední dva díly mi zkazil přehnaný patos. Chápu, že když Američané zfilmovávají svoje historické tragédie, je určitá dávka rozplizlosti prakticky nutností, ale proč až tak? Od 7. dílu to prostě stojí a nepomůže ani Marylin Monroe, která je tu upřímně řečeno spíš otravná než svůdná a charismatická. Nemůžu se ubránit pocitu, že Kennedyové prostě působí jako levnější a nudnější kopie "prezidentských zápletek" z 24 hodin s tím handicapem, že chudák divák ví přesně, co se stane...