buchli

Alkohol v krvi (nezbytnost, pokud hodláte strávit víc než 3 minuty ve společnosti někoho tak neustále opilého, jako je Arthur) a Brandovy nesmyslné hlášky se zasloužily o hodně dobrý filmový zážitek. Brand s Mirrenovou fungují překvapivě dobře (pokud máte rádi Brandův humor, protože ten se nemění) a ostatní postavy, zejména karikaturní Nolte a Gardnerová, jim více než zdařile sekundují. Smála jsem se často a nahlas (to, že jsem v tu chvíli byla sama a měla v sobě flašku vína, rozhodně nemohlo mít vliv na můj úsudek, jako obvykle neobyčejně bystrý). Jinak film samozřejmě hraje na mnohokrát vyzkoušené spolehlivé spostředí Manhattanu a atraktivní vyšší vyšší vyšší vyšší třídy (ano, tu terminologii moc neovládám), ale to mu vůbec není na škodu. A pokud někdo máte, nedej Bože, fetiš na Russela Branda, uvidíte ho ve slipech... Hurá!

Jak by řekl Joey: "Čokoláda? Dobrý. Puding? Dobrý. Maso? Dobrý." Sice by se to mohlo trochu dýl vařit/smažit/péct (tím nemyslím stopáž, ale vypointovanost), ale jinak mě to docela zasáhlo - sebedestruktivní a povzbuzující zároveň.

Jestli máte rádi němé filmy/Lovecrafta/expresionismus/kombinované flashbacky (narační struktura filmu obsahuje něco jako vyprávění ve vyprávění ve vyprávění a vyprávění ve vyprávění, to všechno ve vyprávění... v blázinci, jak jinak), už jste to nejspíš viděli. Jestli nic z uvedeného rádi nemáte, těch 47 minut vás nezabije. A třeba jsem na nějaké lákadlo zapomněla...

Když si pouštíte film s takovými supervysokými očekáváními jako já Drive Angry (auta, honičky, výbuchy, násilí, Cageovy vlasy a nesmyslně vtipné hlášky - které tu nebudu citovat, protože kdo by si to pak pouštěl, že?), nemůžete než odejít/vypnout přehrávač s pocitem téměř dokonalého naplnění (pocit naplnění stoupá s promilemi alkoholu v krvi během projekce, samozřejmě)... A pokud nemáte rádi Cage, fanděte druhé straně - Fichtnerova postava je opravdu sympaťák. Nebo se na to dívejte kvůli Amber Head. Důvod se vždycky najde.

Jak napovídá plakát, film je o skupině dobře vypadajících (i bez oblečení, což je důležité) začínajících vysokoškoláků s více či méně nevyhraněnou sexuální orientací. Ale nebojte, řeší se tu i daleko závažnější věci, než podle všeho neuvěřitelně kvalitní osmnáctiletý sex - jako třeba zvláštní prorocké sny, podivná náboženská sekta se zvířecími maskami, nymfomaniakální čarodějnice (bez které by se Kaboom určitě obešel) a pár záhadných zmizení. Moje poměrně vysoké hodnocení vychází zejména z toho, že... no, prostě polonahá vypracovaná mladá těla. Ale figurovaly tu samozřejmě i vtipné dialogy, extrémně (až parodicky) zjednodušený pohled na americkou "college experience" , docela originální, i když náhlý konec a atmosféra připomínající odlehčeného Donnieho Darka. A je to tak krátké, že se zaručeně nestačíte nudit.

Líbí se mi nekomplikovaná zápletka Opravdové kuráže. Líbí se mi, že se odehrává v zimě (v porovnání s tolika trapně rozpálenými westerny, které samozřejmě zbožňuju). Už míň se mi líbí téměř dokonale nesrozumitelný přízvuk zejména Jeffa Bridgese - ale předpokládám, že tím dokazuje, že umí hrát. I když to už přece dávno nikomu dokazovat nemusí. A ten konec, který zazdil jakékoli spekulace o budoucím vývoji postav, by se byl býval taky mohl vyvrbit trochu líp. Ale úplně nejvíc se mi líbí Mattie Ross - až vyrostu, chci být jako ona (dobře, možná je skoro o polovinu mladší než já, takže ten růst bude spíš figurativní, ale být víc jako Mattie by asi prospělo skoro komukoli bez ohledu na věk, pohlaví, náboženství či politickou příslušnost)!!! Takže - zázrak se nekonal, ale skrytě feministická část mého srdce plesá. A jsem ráda, že Coheni očividně na filmovou hudbu ještě úplně nezanevřeli.

Taky jste si někdy přáli, aby Hamlet skončil možná jen o něco líp? Rozhodně v tom nejste sami - podivínský (a podivný, vážně) učitel dramatu a neúspěšný herec trpící syndromem otcovského konfliktu Dana Marschz (v podání Stevea Coogana, který se sice roztomile pokouší o americký přízvuk, ale opravdu se nedá říct, že by mu to nějak zvlášť šlo - jediné místo, kde se mu dá věřit, jak mluví, je, když napodobuje Jeremyho Ironse... britsky) vymyslel, jak to napravit. Kdyby měl Hamlet stroj času (a pár dobře míněných rad od Ježíše), mohl by přece všechny zachránit... a roztáčet u toho neuvěřitelná taneční a pěvecká čísla. Není divu, že Marschzovo představení, které kromě oněch náboženských a sexuálních kontroverzí a cestování časem obsahuje i souboj na světelné meče ("Your madness must not unwatched go!"), není úplně snadné zrealizovat, a to ani s pomocí advokátky lidských práv (s židovským manželem). A samozřejmě v duchu žánru není divu, že nakonec k realizaci dojde. Dočkáme se zde i povinného sblížení se inspirativního (haha) učitele s nepřizpůsobivými studenty (patřícími k etnické menšině, jak jinak), rozpadu jednoho manželství a lehkého (opět haha) alkoholismu, ale s takovou sebeironií, že to vlastně vůbec není na škodu. Něco jako Společnost mrtvých básníků smísená s Nebezpečnými myšlenkami a možná trochu okořeněná Rocky Horror Picture Show... Nářez. I když chudák WS se asi obrací v hrobě...

Uzavřené ostrovní filmy s minimem postav, to je moje... a když některé z nich nejsou naživu (to není spoiler - viděli jste název), tím líp. Počáteční budování atmosféry opravdu na jedničku (hlas hlavní hrdinky neuslyšíme dřív než v 18.(!) minutě) - duch, jen tak mimochodem postávající v každém druhém záběru, je skvělý a jakmile se na Scéně objeví Curranova mefistofelská postava, ještě se to přiostří... Sice by to mohlo dopadnout i zajímavějším způsobem (kdo si při závěru filmu neřekne "hele, Swayze" asi taky vyrůstal na opuštěném ostrově), ale i tak...

OK, je to opravdu strašný film. Hudba jako by z oka vypadla průměrnému dílu Kobry 11, o hereckých výkonech se nedá mluvit, protože ty prostě neexistují, děj je natolik originální a komplexní, že během pěti minut víte přesně, jak to dopadne (a pokud máte pocit, že vaše teorie nepokryje avizovaných 95 minut filmu, chyba není na vašem přijímači - Ztracený svědek je alespoň z poloviny vystavěný na opakovacích scénách, které "vysvětlují spletitosti děje" za zvuků "dramatické" hudby - některé záběry a scény se prostě opakují několikrát, občas i zpomaleně, kdyby nám náhodou někdy něco nedošlo) a snaha německých tvůrců o to, aby film působil "americky" (všichni herci - kromě ústřední dvojice, kdo by to byl řekl - deklamují své velice hovorovou angličtinou napsané repliky s neuvěřitelně úchvatným německým přízvukem... i když jde o agenty FBI; a exteriéry vypadají asi tak americky, jako dvorek mojí babičky), z něj dělá spíš parodii... Ale je tam jedna opravdu vtipná smrt (kterou se nám tvůrci bohužel rozhodli zrekapitulovat jen jednou) a jedno poměrně překvapivé (!) odhalení (které se bohužel nikdo nepokouší nijak logicky odůvodnit). A Ianovi to sluší (hned jak se zbaví své kenovské vizáže z úvodu filmu...) Ale hlavně - už dlouho jsem se u ničeho tak nebavila. Což sice možná neopravňuje ty 4*, ale co...

Dala bych 3*, ale ten film je tu tak šíleně podhodnocený, že jsem mu prostě musela přidat... Každopádně je to zábava, postavy jsou zajímavé, triky ucházející a místy to má i skvělou atmosféru. Ano, je to plné klišé (hlavně druhá polovina) a ten závěr je opravdu lehce pitomý - ale nebýt toho, je to opravdu dobrý film. A pod 50 procent si rozhodně nezaslouží...