Jaccobos

U mne nemá Moriconne tu všepřijímající úctu skoro už kultu "Morriconeovství" není pro mě zdaleka zárukou dobré hudby - dokázal napsat i hudbu, která mě spíš odpuzovala, ale má skvělé nápady - jeho skladby (některé) jsou fascinující. Zde byl motiv takové jiné kvality, než všechna ta heroická hudba od Zimmera a Hornera - líbí se mi na ní její skoro až duchovní "jemnost" a "plnost tónů". Tento motiv mi bude znít v uších dlouho...a už je asi poznat, že když píšu jenom o hudbě takový kus :), udělala na mě notnou část celkového dojmu. Celkově mi film připadal hrozně krátký - rychle mi uběhl, ačkoli trval skoro dvě hodiny - to se mi také často nestává. Byly tam scény, se kterými pro mě bylo snadné se ztotožnit - ať už bolestné, nebo ty radostné.

Je tam toho mnoho. Má to pro mě mnoho tvarů, je to obohacující a inspirující, dokázal jsem se s tím v mnoha situacích ztotožnit...

Nemůžu jinak, než podotknout, že golf je hra, která snad nejlépe odráží skutečnost života, že člověk neví dne ani hodiny a zlepšovat se, dosahovat úspěchů lze pouze postupně, s velikou trpělivostí, polykanými urážkami a pílí - to vše s tím, že kdykoli může odkudkoli přijít cokoli a toto naše urputně započaté dílo nadobro zmařit. I přes tuto více než nejistou situaci se ale musíte pekelně soustředit, ale ne zase moc, protože to taky škodí. Zkrátka golf i život mají společné paradoxy - to je činí tak zajímavými a přitahujícími. Ještě jednu věc mi dal tento film - našel jsem konečně cestu k Shia Labeoufovi - hraje opravdu krásně, stejně jako jeho matka a malý "Eddie nosič". A ještě další jedna věc :) Nádherně vyobrazený vztah syna a otce. Je patrné, že otec má svého syna rád, přesto chce, aby přestal s golfem a nechce uvěřit, že by mohl někdy dosáhnout touto cestou štěstí. Doporučuje mu (velmi tvrdým a nesmlouvavým postojem), aby svého snu - golfu zanechal a věnoval se "pořádné práci". Bylo by jednoduché hned otce odsoudit jako záporáka a přehlédnout jeho opravdovou lásku a obětavost, se kterou se stará o svou rodinu. To bychom se ale šeredně zmýlili. Tento otec byl ukázkou toho nejlepšího, co člověk vůbec může ve své nedokonalosti nabídnout - i přes svou zpátečnickou povahu, přes své přesvědčení a tvrdou zkušenost, kterou v životě na vlastní kůži zakusil se odváží (ano odváží - je velice odvážný) naslouchat svému synu a nakonec ho pochopit - není to hned, ale je to a v celé plnosti a kráse, kterou nabízí poslední dojemná chvíle filmu...

Jak píše Isherwood, Scoresese vsadí děj do světa, kde násilí je všude - udělá z brutality normu. V tomto mafiánském světě potom rozjíždí velkou hru na kočku a myš - ovšem to mu není málo - udělá to hned 2x - kočka u mafiánů je myš u policistů a kočka u policistů je myš u mafiánů. Hovoříme tedy o dvou stranách (mafiáni a policisté) obě strany jsou infiltrovány a obě po sobě jdou velice tvrdě. Nad to všechno spojuje navíc obě "skryté identity" jedna žena, psycholožka... když ještě doplním tři třešničky - DiCaprio, Damon, Nicholson... není dál o čem hovořit, toto musíte vidět, ať už jako milovníci mafiánek a Scorseseho, nebo vykonstruovaných dramat o mnoho postavách....

To je právě ono. Ten přerod z dítěte do dospělého. Není to věkem, není to tím, že vám začnou růst vousy :) - je to změna myšlení, kvalitativní přerod v někoho jiného. Stejně jako se Susanna musela vypsat na papír, aby si uvědomila, co chce žít za život a proč - probíhá podle mě tato transformace u každého z nás - možná ne rok, možná méně tak drasticky, ale všichni si nakonec napíší status "vyléčen" a nevíme, co nám bylo...

Musím se přiznat, že mě překvapiilo, že sem šel na český film a vyvolal ve mě tak dobrý dojem. Zejména scénář plný puberťáckých "záseků" byl úžasný. Herci - to by bylo na jednu velkou kapitolu, ale stačí říct to, že ačkoli, myslím všíchni považují většinu mladých zúčasněných herců za neherce, nebo minimálně za ne příliš zdatné herce - nadšení jim nechybělo a jsou mi tisíckrát příjemnější a sympatičtější, než ti "vohraní" Kotek a Mádl. No ted to zase tak lichotivě nevyznělo, ale moc se mi líbili - hlavně mladší bratr Žáby. No a ani příběhově nebyl film nijak průměrný. Nebyl rozhodně tím "dalším v řadě těch hrozných komunistických filmů - ačkoli je to všechno pravda, už by se mohla opustit zhoubná minulost a trošku zapustit kořeny v něčem lepším (samozřejmě ne v těch "Hřebejkárnách a Vieweghárnách). Občanský průkaz se zkrátka pomocí vtipu a správně zařazených hořkých scén vyhnul nepříjemné průměrnosti, tak otravující v českých kinech...

Je to hrozivý... naprosto vtahující a pohlcující. Ničivé, co se týče tématu a ohromující, co se týče obrazů ( a jejich detailů), emocí, zvuků, hereckých výkonů - ale už si to nikdy nepustím...

Jak víme, čeho je moc, toho je příliš a platí to jak o emocích, tak o vůli (jejíž atribut je spíše chladná hlava). Svobodná volba nám umožňuje užívat obojího a dělá z nás to, co jsme. Hezká myšlenka v krutopřísném provedení herců s prvotřídní hudbou Klause Badelta :)

Ze začátku, a vlastně i po první vraždě, to byl celkem pohodový thriller a já si říkal "ok, zatím se držíš, Kubo" No, ale potom to bylo horší a horší a závěrečné vysvětlení psychiatra (ale bylo to psychologické vysvětlení ! :)) o disociativní poruše osobnosti jsem už hltal všemi smysly... Působivé a kvalitní psycho !

Je to úžasné, jaké ti Korejci točí filmy. Asi bych jich měl plný "seznam oblíbených", ale chci si tam nechat i místo pro jiné. Myslím, že nikdo nedokáže tak dokonale vyjádřit emoce, které umocňuje nejhezčí jazyk - korejština a výběr hudby (většinou klasická, ke které mají tyto národy tak vřelý a vděčný vztah). Toto je naprosto jedinčený romantický film. Vřele doporučuji a zápletku neprozradím...