mjuran

Po cca 20 letech, co jsem viděl poprvé Willyho Foga, ho teď již pouštím svému synovi, ale baví mě to stejně, jako tenkrát. Má to své kouzlo.

Přiznám se, že před návštěvou tohoto filmu jsem si přečetl pár recenzí, abych neskončil jako ti, kteří se domnívali, že Justine v půli filmu nasedne do raketoplánu a dynamitem odpálí ve svatebních šatech zlověstnou planetku blížící se k zemi. Dvě části, dvě sestry. První část - dekonstrukce povrchní svatby, kde Justine jako nevěsta opravdu trpí v každém záběru. Je naprosto bez zájmu, odevzdaná, depresivní a bez chuti do života...oproti tomu její starostlivá sestra, která pragmaticky řídí celou svatbu. Bohužel pro mě místy trošku nuda. Oproti tomu druhá část - blížící se katastrofa. Čím více se planetka blíží k Zemi, tím více Justine ožívá (viz chuť k jídlu), naopak její sestra Claire upadá do bezmocnosti a paniky. Karta se obrací. Viz můstek - nejprve se přes něj nedaří dostat Justine, v závěru ho nepřejede Claire. Subjektivně nejkrásnější momenty filmu - úvodní intermezzo, noční záběr na zahradu ozářenou Měsícem a Melancholií, naprosto emotivní a gradující závěr! Navíc krásná hudba (Wagner). Apatičnost Justine by se dala vysvětlit i tak, že již od začátku filmu (svatba) o konci světa věděla. Pokud věděla přesný počet fazolí ve sklenici, proč by nemohla vědět i tohle? Prostě takový novodobý Nostradamus... P.S. Rozhodně nejlepší ztvárnění konce světa. Opravdu monstrózní finále.

Jasně...holka co povinně čůrá do zkumavky, ještě k tomu drzá, že bych jí dal pár facek jen za to, jak blbě čumí... Puberťák starající se o malého Vietnamce co vždycky všechno zkazí...Dialogy typu já mluvím-ty mluvíš-já mluvím-ty mluvíš-já mluvím-ty odejdeš / dáš mi facku / rozbrečíš se (popř. já odejdu / dám facku / rozbrečím se)..jo, ještě jsem zapomněl, před střihem cinknutí skleničky s vínem nebo naprosto debilní výraz typu "kde jsem si včera nechal ponožky".. ale jooo nechme je žít.