farfalla

Čtvrtý film série je už jiná generace. Viděla jsem jenom 3D verzi v IMAX-u a z té jsem měla dobrý pocit. Spielberg tentokrát produkoval. V tomto příběhu ze známého ostrova Nublar jde o život tisíců lidí, ale nám jich přilne k srdci jenom pár. Akční Claire (Bryce Dallas Howard) musí spolupracovat s rozvážným a schopným Owenem (Chris Pratt). Zároveň se oba musí postarat o její synovce, kteří jsou u ní na návštěvě, ale na které neměla čas. Mladší Gray (Ty Simpkins) je ještě dětský, ale přemýšlivý, starší Zach (Nick Robinson) je jednoduše puberťák. Někdy je těžké říct, který z nich je mentálně starší, ale mají spolu hezké scénky a jsou v podstatě nositeli legrace ve filmu. Majitel zábavného parku Masrani (Irrfan Khan) je typický boháč, který sponzoruje vědeckou novinku, na kterou je pyšný, ale nemíní se jí zabývat do hloubky a převzat tak zodpovědnost. Šéf ochranky Hoskins (Vincent D´Onofrio) je největším padouchem a od začátku je jasné, že si ho raptor najde. Několik dalších postav dodstane šanci na podstatnější přispění do příběhu. Novinkou tohoto filmu je mezidruhová komunikace, jednak mezi dinosaury, ale i mezi raptory a člověkem. Pak je zajímavá hra genetiků a vytváření nových tvorů. S vývojem technologických možností je tady všechno větší a rychlejší. Další novinkou je, že před masožravými dinosaury se neutíká. Třeba mít načteno hodně informací, aby měl člověk šanci pokusit se zamaskovat. Kdo je nablízku má zkrátka smůlu. [´Jurassic Park´ (1993), ´The Lost World: Jurassic Park´ (1997) a ´Jurassic Park III´ (2001).]

Film z produkcie štúdia Walta Disneyho nebol taký sladký, ako som očakávala. Výberom scén je pomerne triezvy, skoro až dokumentárny. Je jednak o vzniku týmov cezpoľného behu na amerických univerzitách v 80-tych rokoch, ako aj o živote v hispánskych mestečkách v Kalifornii v tej dobe. Kevin Kostner ako tréner White je dobrý, ale nie je to zase mimoriadna úloha. Je skôr zaujímavé sledovať život jeho rodiny v novom prostredí. Záver filmu „podľa skutočných udalostí“ nebol až taký stopercentný happyend, a preto bol zaujímavý až do konca.

Film změnil svůj název ze ´Strings´ na ´Bravetown´. Josh (Lucas Till) má pocit, že je všemi opuštěný, chce zapomenout na svůj život, jediné z čeho čerpá sílu a co chce cítit je hudba. Každou volnou chvíli hraje v klubu a má uspěch. Dostane se tam však do kontaktu s drogami a po nehodě pod vlivem je rozhodnuto, že matka (Maria Bello) nezvládá jeho výchovu a je poslán k otci, kterého v životě neviděl a kterého mu matka vždy opisovala v těch nejhorších barvách. Josh také musí docházet na sezení k psychologovi Alexovi (Josh Duhamel). Přes svoji spolužačku Mary (Kherington Payne) a jejího bratra se seznamuje se životem v městečku. Život je tam stereotypní. Muži, zabíjí čas sledováním fotbalu a pojídáním pizzy. Školáci nemají žádné zaujmy, protože jenom čekají až vyrostou a půjdou dělat pro armádu. Ta je jediným perspektivním zaměstnavatelem v okolí. V každé rodině tu oplakávají někoho, kdo padl nedávno ve nějaké válce. Josh se přes hudbu seznamuje se školním týmem, který se snaží dostat do taneční soutěže. To je to jediné v čem se dá na škole vyniknout. Josh se dostává místním lidem pod kůži a vidí, že jeho situace je řešitelná, ne jako pro lidi, kteří ztratili své blízké. Také si uvědomí, že je snadnější radit druhým, než řešit vlastní problémy. Scénář pojednává o zajímavém tématu, ale nevyužívá momenty, kdy by stačilo o pár slov více a scéna by získala na emocích, např. Josh s otcem. Takto film zůstává jenom smutným tématem. Laura Dern se opět po filmu ´Wild´ (2014) objeví v úloze matky, která se snaží starat o svoje děti, ale životní peripetie jsou nad její síly.

Velký film pro Mimoně ukázal, že není dobré, když dlouze promlouvají. Stačí slovo dvě a spíše jejich pohledy a interakce jsou zábavné než jejich umělá řeč. Pak se ukázalo, že velmi záleží, s kým jsou na plátně. Scarlet Overkill a její manžel Herb jsou možná superpadouši, ale zároveň jsou tuctoví a nudní. Když se na konci objeví Gru, je to hned jiné kafe. Už i ten dinosaurus byl lepší než to upištěné duo. ['Despicable Me' (2010), 'Despicable Me' (2013)]

Nevím, co přesně je na tomto filmu špatně. Hezcí herci hrají podle scénáře v hezkých prostředích. Ale všemu tomu dění chybí důvod.

Toto je už můj čtvrtý film podle knihy Nicholase Sparkse. Má své oblíbené tahy při vykreslování svých příběhů. Mladé a staré páry, vzpomínky na mládí, psaní dopisů nebo deníku, farmář-kovboj a koupě nebo oprava domu. Jeho příběhy jsou romantické, o lásce na rozcestí a o lásce na celý život. Jsou si dost podobné a záleží pak spíše na režisérovi, jak nastaví atmosféru a profesionalitu, na párech a na tom jak si herecky sednou. Myslím, že tento film se povedl. Sophie Danko (Britt Robertson) a Luke Collins (Scott Eastwood) nebyli dokonalí lidé, i když ovšem celkové stylizaci filmu neunikli. Ira Levison (Alan Alda) nebyl unylý. Více by se mi líbilo, kdyby film skončil aukcí. To co bylo pak, pro mě byl druhý a zbytečný konec.

Měla jsem dojem, že se všichni příliš soustředili na zpívání Meryl Streep, ale nejak zapomněli na příběh samotný. Scénář měl být více propracovaný a soustředit se na míň témat anebo je alespoň lépe propojit. Dlouhé, v podstatě nezáživné písně rozmělňují děj. Mnoho není vyřčeno a všechno zůstává nedopovězené. Zase jednou výborná Meryl v průměrném filmu.

Sherlocku Holmesovi (Ian McKellen) je uz 93 let a zapomíná. Ta geniální mysl ztrácí jistotu. Vzpomíná na doktora Watsona. Je nespokojený, že Holmesův poslední případ popsal příliš umělecky a dost ho pozměnil. Holmes se snaží rozpomenout, jak to vlastně bylo s panem Kelmotem a jeho ženou Ann. Také se vrací ke své nedávné návštěvě Hirošimy, kam si zajel za svým obdivovatelem, aby získal rostlinku žlutodřev peprný (prickly ash). Pan Umezaki vlastně chtěl zjistit, co se stalo s jeho otcem, který se sešel se Sherlockem v Británii a pak se nikdy nevrátil domů k rodině. Sherlock v těchto namáhavých a nepříjemných dne nachází oporu v malém Rogerovi (Milo Parker), synovi své hospodyně paní Munroové (Laura Linney). Díky tomuto náhodnému rodinnému zázemí se dokáže Sherlock vrátit do minulosti a získat tma informace, které předtím nebyl schopen rozpoznat. Hned v prvním momentech jsem si vzpomněla na film ´Still Alice´ (2014) o změně osobnostiv důsledku ztráty paměti. U Sherlocka to nemá takový brutální průběh, ale přeci jen člověk, který celý život závisel na své paměti, musí se musí podstatně změnit, aby dokázal dál existovat. Je to velmi citlivý film, spíše psychologický, než čistě detektivní. I když skládání vzpomínky z útržků může být také zajímavé. Ian McKellen má celý film pro sebe a využil ho. O skleněné harmonice jsem už předtím slyšela, ale tady jsem ji poprvé i viděla.

Pre tento tím, ktorý operuje v bývalej Juhoslávii neexistuje dobrý deň. Stačí, že prežijú bez úhony. Tí z nich, ktorí pracujú v takýchto misiách už dlhšie, neočakávajú nič mimoriadne. Život im strpčujú všadeprítomné míny a nastražené bomby. Operujú v rámci dosť chaotických pravidiel, ktoré si musia neustále potvrdzovať s ostatnými zložkami na svojom území. Nakoniec aj taká patália ako ukradnutá lopta ich privedie k niečomu závažnejšiemu, preto berú všetko tak, ako to príde. Nemajú žiadne ilúzie o svojej práci, ale vykonávajú ju svedomito. O tom, čo sa im podarí (oslobodení zajatci) sa však ani nedozvedia. Celá ich činnosť tak vyzerá ako boj s veternými mlynmi. Nemajú ani rešpekt, ani uznanie miestnych ľudí, ktorým vlastne prišli pomáhať. Film má triezvy štýl. Žiadne veľké boje alebo akcie. Všetko sa deje intímne a s čo najväčšou rozvahou. Členovia týmu sú rozdielni, a tak sa skvele dopĺňajú. Film nenudí ani chvíľu. Aj dialógy zdanlivo o ničom majú dobrú formu a spád. Viem si predstaviť, ako taký človek deprimovaný bezmocnosťou v práci si hovorí, že o tom určite napíše knihu, alebo scenár. Predlohou filmu bola kniha „Dejarse Llover“ Pauly Fariasovej z roku 2005.

Horory nepatří mezi moje oblíbené filmové kategorie, ale občas se podívám, abych měla představu, o co přicházím. Tento příběh o rodině hledající nový dům začíná celkem dobře. Děti mi však nebyly velmi sympatické. Nejstarší Kendra je hrubá puberťačka, Griffin je ze všeho vylekaný ufňukánek a malá Madison jenom opakuje sprostá slova po sestře. Nepříjemná atmosféra v novém domě rychle houstne. Rodiče podle hororové tradice všechny připomínky o záhadných jevech tvrdohlavě ignorují. Pak se však objevuje spousta triků, které spíše ničí napětí a převádí ho do fyzikálních a filozofických zamyšlení. Závěrečná scéna hledání nového domu je naprosto náladově nepatřičná a působí příliš zjednodušeně komediálně. O původním filmu ´Poltergeist z roku 1982 jsem slyšela, ale ještě jsem ho neviděla. Pro porovnání se teď na něj určitě podívám.