Raztubyl

Režisér filmu Topel Lee musel z vlastní kapsy zaplatit více než 11 tisíc dolarů, aby mohl být film dokončen po té, co mu produkční společnost Cinema One Originals odmítla dát slíbené peníze.

První severokorejský film, který se účastnil filmového marketu v Cannes. V roce 2007 byl dokonce uveden do francouzských kin.

Producentem filmu byl samotný severokorejský vůdce Kim Jong-il, podílel se také na scénáři. Je známý svou obrovskou zálibou ve filmech, avšak především v těch západních.

Jeden z pouhých dvou filmů vyprodukovaných v roce 2006 v Severní Koreji. Tam se údajně stal velkým hitem s více než osmi milióny diváky v kinech, což znamená, že jej viděl každý třetí Korejec.

Film byl věnován výstavě Expo Shanghai 2010 a premiéra proběhla 20. srpna v jednom z jeho pavilonů. Samotný film se odehrává během prvního Expa, jež se konalo roku 1951 v Londýně, a na němž čínský podnikatel Xu Rongcun dostal od královny Victorie zlatou medaili za hedvábí, které s sebou přivezl.

K natáčení bylo použito osm iPhonů 4 s přídavnými objektivy. Celkové náklady na výrobu filmu se vyšplhaly na 130 tisíc dolarů, i přesto však Park Chan-wook tvrdí, že natáčet filmy na mobil je poměrně levná záležitost.

Režisér Park Chan-wook natočil tento film spolu se svým bratrem Park Chan-kyongem na mobilní telefon iPhone 4. Stal se tak prvním filmem natočeným na mobilní telefon, který se promítal v kině.

Film byl v Nepálu zakázán kvůli tomu, že uvádí Indii jako místo, kde se narodil Buddha. Ten se však narodil v Lumbini ležícím v Nepálu.

První indický film natáčený v Číně a dokonce vůbec první film, kterému bylo povoleno natáčení bojových scén na Velké čínské zdi. Povolení však platilo jen na sedm dní, ačkoliv režisér požadoval dvojnásobek. Muselo se tedy natáčet osmnáct hodin denně místo obvyklých deseti.

První korejský 3D film promítaný v kinech.

Všichni hlavní psí herci se, oblečeni do psích smokingů, účastnili premiéry filmu na Bangkokském filmovém festivalu.

„Nejdůležitější“ ze psů, hnědý thajský ridgeback, byl vybrán na psí výstavě, další čtyři v psích útulcích. Posledního z nich, starého poraněného míšence, našel sám režisér toulat se po ulicích Bangkoku.

Natáčení běžného thajského filmu trvá okolo třiceti dnů, Ma mha 4 khaa khrap však kvůli náročnosti trvalo 100 dní. Celý rok navíc zabrala předprodukce, při které psí herci podstoupili trénink, učili se mimo jiné hrát schovávanou, probíhat závody agility a hrát emoční scény.

První thajský hraný film, ve kterém v hlavní roli vystupují zvířata. Režisér Pantham Thongsang původně zamýšlel natočit jej jako animovaný, avšak po dobré zkušenosti s cvičenými psy ze svého předchozího filmu Ai-Fak (2004) se rozhodl pro hraný film.

Poté, co bylo filmu zakázáno uvedení do kin, uspořádal mu režisér slavnostní pohřeb, kterého se kromě dalších režisérů účastnil i ředitel thajského Národního filmového archívu. Po přečtení smutečního proslovu byla provedena kremace disku s filmem a urna s jeho popelem byla uložena do Národního filmového archívu.

První série běžela normálně v televizi, druhá se však přesunula na internet, kde má silnou fanouškovskou základnu.

Koncept sitcomu IPartment je částečně založen na americkém seriálu Přátelé. Zachycuje životy sedmi mladých lidí sousedících v jednom činžáku v Šanghaji.

Podstatou filmu, jenž vychází ze stejnojmenné televizní show, je nachytávání slavných osobností. Jednou z obětí tří komiků, kteří žerty chystají, se stal herec Petchtai Wongkamlao. Ten se sám považuje za zbabělce a ve filmech většinou na nebezpečné kousky používá kaskadéry. Tvůrci Saranae Howpeng jej přesvědčili, že natáčí klip proti řízení v opilosti, a v poslední scéně bude odvezen taxíkem. Místo toho však taxík začne zběsile ujíždět ulicemi, projede zavřenou bránou, mezi vybuchujícími barely, a nakonec nabourá do makety kamionu. Z toho byl Petchtai Wongkamlao tak vyděšený a naštvaný, že okamžitě opustil natáčení a pod pohrůžkou žaloby požadoval na tvůrcích filmu veřejnou omluvu. Té se také následně dočkal, až poté souhlasil s použitím záběrů ve filmu.

Film je natočen podle velmi populární thajské komixové série „Noo Hin“, která vychází od roku 1994.

Teprve druhý thajský animovaný film (prvním byl Sudsakorn z roku 1976) a první počítačově animovaný thajský film. Jeho výroba trvala tři roky a stála okolo čtyř milionů dolarů.