BosMutus

No, čtyři hvězdy dávám jednoduše jen za zprostředkování něčeho, o čem běžný civilista (mezi které se také řadím) nemá ani potuchy. Chápu, že je zhola nemožné získat pro podobný filmařský záměr oficiální povolení vedení OKD, a že přítomnost kameramana a režiséra by tam dole pod zemí představovala pro ně samé bezpečnostní riziko. Cenná je na tomto "dokumentu" především autentičnost - žádné filmařsky nasvícené pracoviště a vyžehlené fáračky,  žádný budovatelský komentář či oslavně-líbivé náborové promo majitelů dolu. Děkuji, že jsme se my "nehavíři" měli možnost podívat tam dolů a vžít se do jednoho pracovního dne důlního technika.

No, kriminalistická zápletka zde sice není bůhvíjak hluboká... ale ta atmosféra je prostě skvěle zachycená. Paralela mezi starým mládencem Mrázkem a ovdovělým podivínem Soukupem... duel dvou odlišných a přesto v něčem podobných typů. Herecky skvěle ztvárněno. Jeden záběr tváře, který říká "já vím, žes to udělal" a druhý pohled v očích zračí "já vím proč jsi tady". Při scéně, kdy Mrázek po delším trmácení poprvé jen tak spatří hledaného, mám spolehlivě husí kůži. Slova pana rady o tom, jak musel ten dotyčný hrozně žít snad vyvolávají i jistý soucit. Liškova hudba je zde naprosto dokonalá.

Takhle se to má dělat. Když člověka neustále posílají od čerta k ďáblu a člověk už neví kudy kam, pak nezbývá než zaútočit na systém jeho vlastními prostředky. Hejtman z Kopníku není komedie, kde by se člověk neustále za břicho popadal, ale jde o výstižnou kritiku (dodnes bohužel nehynoucího) byrokratismu, tehdy všudypřítomného pruského militarismu a slepé subordinace. Kdyby se to doopravdy nestalo, sotva bych uvěřil, že je něco takového možné. A kde jinde než v Německu by se podobná taškařice mohla udát? Ještěže měl císař Vilém II. alespoň smysl pro humor. Rühmann podává svého hrdinu z lidu autenticky. Jeho svérázný švec se možná tu a tam podobá Švejkovi, avšak míra jeho šibalství není u něj tak nápadná. Voigtův příběh nadto nevyznívá zdaleka tak lehce... je mnohem bližší realitě a v tísnivých, pro hlavní postavu téměř existenciálních, situacích vyvolává - alespoň u mne - živý soucit a pochopení. Hlavní a klíčová věta otevírající pomyslné zavřené dveře napříč celým filmem zní: "Haben Sie gedient?" Budiž celé poselství příběhu mementem, kam až vede přehnaná důvěra ve formální autority a ničím nekorigovaná bigotnost.