mau

Zajímavý nápad v nenaplněném provedení. Potenciál napínavého krimi se trapně rozplynul v žánrovce podprůměrné televizní úrovně. Barešová i přes malý prostor výborná, Bareš jako vždy nepřesvědčivý, Roden alespoň charizmatický. Plusové body za můj oblíbený Prosek. Okolí parkoviště je ale nerealisticky liduprázdné.

Rámec vyprávění tvoří zpověď bývalého kněze, který mladšímu kolegovi vypráví svůj životní příběh. Ve svém nejnovějším snímku se Vinko Brešan vrací ke svému klasickému schématu: uzavřenému prostoru malého města, kde sleduje příběhy několika postav. Zápletka se točí kolem začínajícího kněze, který společně s trafikantem a lékárníkem naruší užívání spolehlivé antikoncepce. Neplánovaná těhotenství zvýší porodnost, počet svateb i turistiku, ale situace se vymkne z rukou a původní vtipně rozehraná komedie se postupně mění v drama a tragická rozuzlení seberou divákovi úsměv ze rtů definitivně. Věčně skvělý Krešimir Mikić představuje další ze svých znepokojivě ambivalentních postav.

Rok 2013 přinesl několik skvělých a přitom velmi různorodých kinoudálostí. Vybírat mezi fascinací Velkou nádherou a Rychle a zběsile 6 je úsměvné. Obojí je dechberoucí, jen každé ze zcela jiných důvodů. Před půlnocí Richarda Linklatera neohromuje spektakulární akcí ani neexhibuje filmařskou dovedností. Působivost tohoto snímku spočívá v přesvědčivosti, jakou úsporný styl umožňuje rozvinout zdánlivě všední etudu jednoho manželství. Sto minut se divákovi dostává pod kůži analýza partnerských vztahů. Naléhavě, pravdivě, vášnivě i melancholicky, ale bez patosu či kýče. Nejsilnější zážitky zůstávají v hlavě dlouhé měsíce, vracíte se k nim a znovu a znovu je promýšlíte a vlastně donekonečna vstřebáváte. A přesně takovou nesmazatelnou stopu Před půlnocí zanechá. http://fanmovie.cz/filmove-novinky/pred-pulnoci-before-midnight-otevrena-zpoved-bilancujiciho-manzelskeho-paru-recenze/

Oops. Velký propad po skvělé čtyřce. Nudná zápletka bez fungujícího kauzálního propojení, minimum zajímavé akce, zoufalé hlášky z posledního dechu. Staříci Arnie a Sly válí letos o dost líp.

Nejnovější film Dannyho Boylea zkoumá podobně jako předchozí režisérův snímek 127 hodin podoby subjektivního vnímání v hraniční situaci. Hlavní hrdina Simon, historik umění pracující v londýnské aukční síni, si po úraze nemůže vzpomenout, kam ukryl vzácný obraz, na který má zálusk parta zločinců. Ti najmou hypnoterapeutku, aby v navozeném hypnotickém tranzu získala potřebné informace. Zkoumání lidského podvědomí odkryje nečekaná, i když trochu předvídatelná, tajemství. Kriminální zápletka postupně přerůstá v thriller s milostným trojúhelníkem, který se vrství jako tři základní barvy, které charakterizují ústřední aktéry a stylově podbarvují jednotlivé interiéry. Znalcům umění je určena scéna, kde ve slavné Corbusierově kapli Notre Dame du Haut levitují Simonem obdivované pohřešované závěsné obrazy.

Klimatická scéna na Manhattanu je skvělá! Snad tak nepůsobí jen proto, že do závěrečné půlhodinky postrádal film nápad, vtip a vzhledem k superkoncentraci hrdinů nabídl i žalostně málo akce.

Zatím mě nikdy nenapadlo, že by odpad! byla na spodní hranici nedostatečná kategorie. A ještě nikdy mi u filmu nebylo tak zle. Absolutní nepochopení.

Jugoslávská kinematografie se často vracela k tématu 2. světové války, kterou naopak filmaři od 90. let téměř nereflektují. Srbský snímek je proto v tomto směru výjimečný. Nesnaží se však o rekonstrukci minulosti, ale ukazuje spíš její dědictví a vliv na současnost. Mizanscéna přitom poskytuje jen minimum důkazů o tom, kdy se děj odehrává a posouvá tím vyznění snímku k univerzálnímu sdělení. Prostřednictvím hlavní postavy, profesora hudby, poznáváme problematickou a vytěsněnou stránku srbské minulosti (existence koncentračního tábora pro Židy a Rómy v bezprostřední blízkosti Bělehradu) i současnosti (židovská a rómská komunita). Pomalu plynoucí, nostalgicky rozjímavé vyprávění souzní s průběhem událostí v životě profesora, jemuž šokující zpráva o vlastní minulosti v pozdním věku převrací pohled na vlastní život, lidi v blízkém okolí i srbskou společnost.

Šestnáctiletá Vesna je krásná dívka, která chodí výrazně namalovaná a vyzývavě oblečená. Čas tráví s partou kamarádů na večírcích a diskotékách, ponocuje, experimentuje s drogami a snaží se sbalit drsného a násilného Đoleho. Její postoj k sexu je šokující. Dívka nemá žádné zábrany. Přizpůsobuje se přáním svého partnera, která často vedou k ponižujícím a zraňujícím střetnutím. Nesmírně sugestivní snímek je radikálně přímým vhledem do několika týdnů v životě dospívající dívky, jejíž osud jako by zastupoval celou generaci, jejímž největším vzorem je zpěvačka Ceca. Narace je omezena na postavu Vesny, která navíc kontinuálně natáčí dění kolem sebe na kameru mobilního telefonu, čímž zesiluje účinek především sexuálně explicitních scén. Málokdy však vyprávění dovolí nahlédnout do dívčina subjektivního prožívání. Nikdy si nejsme jisti, zda má Đoleho opravdu ráda, nebo ho jen využívá k uspokojení svých sexuálních tužeb. Doma je otrávená, svými rodiči pravděpodobně opovrhuje. Její citlivou povahu snad poznáme v náznacích: při vzpomínání na dětství, v obavě o otcovo zdraví či při návštěvě dětského domova. V této scéně, kdy Vesna působí jako vnímavá, křehká dívka, zřejmě s hrdinkou nejvíce sympatizujeme. Pro zbytek stopáže je vyhrazena spíše lítost. (Jeden z nejsilnějších filmových zážitků poslední doby!)

Takže Orbitky už si asi nedám, ale dá se smát i tam, kde to asi tvůrci nezamýšleli.