rezzzy

Oscarový film? Fakt ne.

Ach... Tohle byl ještě ten nádherně sladkobolný Tim.

Muzikál nemá příliš silnou zápletku, ale je mile obyčejný a mile český :) Po dlouhé době mě díky tomu potěšil snímek našeho původu. A jsem ráda, že k tomu nebylo potřeba vykonstruovaných scének, které by se mnohdy doopravdy prostě nestaly. Na Muzikálu je mi nejvíce sympatické, že oproti prcičkovému hudebnímu táboru nebo ve srovnání s Camp Rock (s Demi Lovato) by se český příběh o hudební škole v přírodě, jako je tento, pravděpodobně ve skutečnosti odehrál přesně takhle. Trochu zpěvu, trochu tance, jinak přátelství versus rivalita mezi teenagery a typické schválnosti, které všichni reálně známe z dob (českých) SŠ. Proto ani velké zastoupení z řad neherců v tomto případě vůbec nevadilo. V čele s třešničkou na dortu v podobě Aničky Fialové, která zde ukázala svůj přirozený talent, musím říct, že přes mou počáteční nedůvěru z 39% zde hodnotím Muzikál jako příjemné překvapení. (Jen ten název je ve vztahu ke snímku poměrně nešťastný, americký, i když uznávám, že film s více pasujícím jménem "Hudební škola v přírodě" by si asi jen tak někdo nepustil). Prostě takový nenucený, přirozený filmík, který vypadá jako by se natočil sám. :) reálných 63%, přičemž hvězdičky zde nadsazuji na 4, protože si zaslouží zlepšit celkové skóre. :)

Men on Black Friday. Po skvělé jedničce naprostá katastrofa.

Volná variace na Gran Torino s českým Clintem Eastwoodem, jenž tomu americkému směle konkuruje, jen po našimu. .... tohle je megaroztomilé, královsky jsem se bavila a culila se nad tím jako měsíček nad hnojem :)) Po dlouhé době mi náš film udělal radost. A i když je pro mě kvůli té podobnosti s výše uvedeným snímkem a hercem "Na střeše" v určitém smyslu nepůvodní, tak oceňuju, že se po dlouhé době v českém fondu kinematografie objevilo něco, na co se ráda podívám znovu. Děkuju!

Návrat do domu hrůzy, aneb televize opět potvrzuje nedostatek materiálu k ukojení potřeb svých diváků. Samotný fakt podprůměrnosti výběrů pořadů a filmů je utrpením mladého Werthera sám o sobě, Werther by se zasebevraždil zajisté jen pohledem na program, o to více uvažuju jak popsat psychickou újmu z náhodného zhlédnutí pár minut této zpatlaniny. Musím konstatovat, že název filmu sedí, i když asi jinak, než by chtěl tvůrce. Divák je nějak seznámen s hlavními hrdiny, a ti, sotva si s divákem stihnou potykat, mu začnou předvádět své žůžodobrodrůžo, které je asi tak uvěřitelné, jako kdybych Monu Lisu kreslila já. Hlavní hrdinka hází nebojácně drsné věty (umí říkat něco jiného?), a ten kluk, co ho sotva poznala, ji přitom drží za ruku a říká „to bude dobrý“ (what?). Celý začátek děje se odehraje strašně rychle, tudíž nedochází k žádnému vykreslení charakterů postav. Zápletka plytká, neuvěřitelná, dialogy uvalené, celé to na mě působí nevyspělým a nesympatickým dojmem. Člověk se sám sebe ptá, vo co vlastně go, přestože se toho go v prvních minutách odehrálo (na můj vkus) hodně. Zbytečně moc zvratů v krátkém čase na úkor kvality a objasnění příběhu. Vydržela jsem 10 nebo 15 minut. Fakt jsem se snažila. Námět by možná obstál, ale chtělo by to jiného režiséra, taky jiného scénáristu, taky jiné zpracování, taky by bylo fajn obsadit role herci, ale taky jsem možná moc náročná.

Bylo utrpení dívat se na tolik unylého hereckého obsazení kolem úžasné Mily. A film? Ač je hlavním motivem tragédie na pozadí (a teď mám na mysli spíš tu osobní), ač jsem celou dobu čekala, že nastane nějaký obrat, zásadní moment, který mě probudí, tak kromě samotného obsazení Mily do hlavní role mi bohužel přijde, že vše ostatní na filmu je v lepším případě zvadlé, jinak mrtvé. Střelba ve škole je americká reálie, kterou v českém prostředí moc nedokážu pochopit. Ano, je to objektivně neštěstí, avšak moc empatie ve mě bohužel nedokáže probudit. Ale rozumím, že v jiném prostředí je to velké téma. Spolu se znásilněním to čítá už dvě velká témata v jednom snímku, který nejenže je neumí řádně zpracovat, ale sám je jinak bohužel zapomenutelný ještě před vypnutím televize, takže ve výsledku spíš navozuje dojem další ignorace než rozsvícení výstražného světla.

Nesmyslné a zbytečné.

Opravdu dobrý námět, který by se snad dal uchopit dramatičtěji. Osudy postav se mě dotkly, ale ne zas tak moc, abych vymačkala vodu z očí (přestože já ukápnu často). Podle obsahu jsem očekávala nějaké závěrečné dojetí, a to vzhledem k britskému původu jsem se těšila na něco, co se ledově dotkne mé duše. Moc to nevyšlo, emocionálně mě to zrovna neproplesklo. Nečetla jsem sice zatím knihu a tak nevím, do jaké míry se tomu věnovala nebo ne, a tak předesílám, že netuším, nakolik následné mohu vytýkat filmu - ale mě prostě strašně zajímalo, co je za tím vším, jakým způsobem tyto děti přicházejí, jak je to řešené institucionálně, kdo to všechno řídí. Pokud toto pozadí nebylo hlavním motivem autora a chtěl nás zaměřit na vnitřní život tamějších chovanců, dobře tedy, ale pak je to ve filmovém ztvárnění krapet promarněná šance. Gradace a vyvrcholení se ve mě coby divákovi nekonalo. Hlavní hrdina Tommy mi připadal jako zbytečné ucho. Příběh i herecké výkony podržely Carey a Keira, jejichž vztah mi paradoxně přišel zajímavější než dlouho nenaplněná láska k mužskému protagonistovi, který mi přišel nevýrazný a jako páté kolo u vozu, a v příběhu vlál jako bílá vlaječka jen aby se neřeklo, že tam ten kluk není, když se o něj ty dvě celý film přetahovaly. Ale možná mi jen vadil více herec než sama Tommyho postava. Btw, dobré vědět, že Keira celkem obstojně zahraje i sviňku, i když pořád svým typickým Kejrastylem. :)

Pěkné. Moc pěkné. Ale přesto to na Once nemělo. A to i když mám ráda Keiru a ukázalo se, že i obstojně zpívá, nebyla pro mě moc výrazná. Mark Ruffalo mě bavil neskutečným způsobem :-) Nadpřesdržku alkoholik, kterého musíte přesto pro jeho enthusiasmus milovat. Jenže... narozdíl od Once, já si tyhle milé filmové písničky po pár dnech nevybavuju a nezpívám. Once a Love Song jsou v mých očích jako dvě děti stejného papá režiséra, přesto si nedovolím je nazvat sourozenci. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi to jako troufalá (a ne-li zoufalá) snaha zažít úspěch podobný tomu z r. 2006 tím, že naklonujeme první dítě, akorát jej necháme narodit v roce 2014, moderněji, v jiném a lepším městě, na jiném a globálněji profláknutějším kontinentě, s jinými a halyvůdštějšími herci. Ale ani režisér do stejné řeky nevstoupí dvakrát. A já snažně doufám, že to nebude zkoušet potřetí. Film byl tak milý, že mu nechci křivdit, ale bohužel pouze 3* za to, že mě tak moc uráží režisérovo "když nevíte coby, vykradnete to ve filmovém Obi".