rezzzy

Kameňák mezi pohádkami. Takhle by pohádka vysílaná na Vánoce neměla vypadat. Ani když je pojatá moderně. :(

Já vůbec nevím, proč tady ten film tak dostává na frak. Pro mě je to "devadesátková" vánoční oddechovka a myslím, že Christmas-feel kategorie je speciální skupina filmů, která splňuje přesně "jen" to, že se máte uvelebit v křesle s čajem (a cukrovím), usmát se a odpočinout. A třeba se i zasnít. :) I takové filmy jsou potřeba. Jsou něco jako krém na ruce v kosmetice, v kosmetické taštičce mám plno super udělátek, ale ten nenápadný hand cream taky potřebuju. Na mě spolu s Pretty Woman i Krásnou pokojskou a podobnými funguje perfektně.

Wow. Tentokrát to budou superlativa ve více ohledech. Že jde o film z právního prostředí, bylo jen předpokladem toho, že se mi bude líbit. To pravé ořechové přišlo až během/po shlédnutí. A začala bych s hereckými výkony. Downey a Duvall si to rozdávají tak, že nevím, koho hodnotit lépe... Jak v roli advokáta a soudce, tak v roli syna a otce podávají více než přesvědčivé výkony a já jim to hltám s očima vypleštěnýma na monitor ve 3 ráno. Samo téma by mohlo být klišoidní, pakliže by nebylo dobře zpracováno, což se zde nestalo a obsah děje je pro mě legální definicí dramatu. Proč? Jednoduše proto, že mám po shlédnutí pocit, jako bych nakoukla pod pokličku něčemu, co jsem neměla vidět ani vědět. Líbila se mi vícedimenznost postav, tvrdý otec - tvrdý jen proto, že je ve skrytu (hodně skrytu) milující. Ačkoliv coby soudce každodenně konfrontován s nutností vhledu do případů subjektů soudních řízení, přesto neumějící svoji rodičovskou lásku dát najevo jinak než svým empathyless způsobem. Povýšený nedotknutelný a sebejistý syn - vše dělajíc vlastně jen s nadějí o tu trochu tátova uznání. Dva balvany, z nichž nakonec stékají odmítané emoce jako déšť po strnitých skalách. Dialogy rovněž bavily :) "If you ask him to read you, he might throw a book at you... but dont worry, he's not an evil, he's just an old mummy." A vedlejší linky a vedlejších rolí jsem si rovněž užívala, i když pro samotný hlavní děj neměly stěžejní význam, přinesly odlehčení, pomohly dobarvit charakter hlavních hrdinů a vcítit se do nich. Navíc mi udělala radost sympatická Vera Farmiga ve velice sympatické roli. Za mě libový plný počet a určitě jsem to neviděla naposled. Zajímavý popis uživatele Fr: "chlapská vztahová romantika", kdy "sice nejsem soudce (ani právník), ale jako chlap cejtim, že dát naplno průchod citům není pro všechny (muže) zas tak jednoduchý". Jako žena právník dodávám, že to ani pro právníky bez ohledu na pohlaví.

Nejdříve jsem si myslela, že film byl super, ale tou písní to podělali. S odstupem času přicházím ke zjištění, že je tomu zcela naopak. (A ke všemu slabá bondgirl.)

Ježíši, to byla ale ptákovina :D Nicméně Marvel a DC poslední dobou točí hrozné průsery a přitom se berou neskutečně vážně... takže si o to asi říkali. :)) Ale že zrovna od Francouzů? U těch bych tenhle typ humoru nečekala.

Vzpomínám tu dobu, kdy jsme si pořídili domů náš první počítač (ano, byli jsme sto let za opicema), tehdy nějakou ojetinu z druhé ruky, a tohle byl jeden z prvních filmů, který jsem si od někoho nechala vypálit na dvd a spolu s Mezi námi děvčaty si jej pouštěla pořád dokolečka. Aaaaach, můj oblíbený ohraný film. A i dnes mě stále pobaví a naladí. Tohle nostalgicky zabarvené hodnocení je odrazem nikoliv umělecké kvality snímku, nýbrž kusu mého pubescentního života. Mimochodem, Amandino vrcholné období, ta holka měla perfektní výraz a komediální talent. A v době uvedení tohoto filmu i potenciál to někam dotáhnout.

Já vím, že příliš obohacující není, ale prostě ten film mám ráda. JLo tyhle role sedí nejlíp.

Je to fakt šílené. A celou dobu jsem z toho měla existencionální depresi. Děj 3*, ale dojem 5*. Ale znovu už nepotřebuju.

Zvrácené pleasure. Je to zcela pokleslé, ale ze záhadného důvodu to sledujeme při odpoledním jídle a bavíme se tím. Jen to dítě je strašný chudák. Nemůžu spočíkat, kolikrát mě napadlo, že jeho vedení je málem na sociálku. Člověk si docela řekne, že ten jeho vlastní život je vlastně takový strašně mírumilovný a plný harmonie a sluníčka. Peace.

Jednu chvíli mi Taboo přišlo vyzývavé a svěží, než jsem přišla na to, že ten seriál vlastně není ničím jiným než Tomovo Hardyho opusem na Toma Hardyho. Místem, kde ostatní postavy vystupují do počtu jako Hardyho křoví a žádné z nich se nedostává samostatně speciální pozornosti a samostatného rozvoje. A pokud děj náhodou na nějakou postavu poukáže, tak proto, aby nastavila zrcadlo opět Hardymu a jeho samozvané velkoleposti. Jak už tady hodněkrát zaznělo, Hardy se nechá ve stopáži hodně natahovat, ale ve finále mu to víc škodí než prospívá. Protože nakonec namísto excentrismu, který ten šamanský prvek a téma incestu načaly a na který jsem prve fascinováně civěla s otevřenou pusou, zůstávám znuděně koukat a ťukat si na čelo, že je to jen prostý magor. Nepředvídatelný, se všemi těmi svými haldami. Jakkoliv jsem mu v Revenantovi přála Oscara víc než Leovi, tady byl vážně jenom zbytečně nesnesitelný, nic víc.