crackonosh

Velmi průměrný dokument o velmi nadprůměrném člověku a filosofovi. Sedláček nestíhá a je třeba uznat, že se k tomu sám a upřímně doznává. To ale není omluva pro televizní film, kterému chybí jakýkoliv větší smysl, gradace a pointa. Je jen a pouze souborem Bělohradského tezí, které samy o sobě jsou často silné, ale bez dialogu (k němuž médium dokumentu vybízí) vyznívají trochu naprázdno. Poznatek — večeře s filosofem byla určitě inspirací pro otevírání konzervy jiným filosofem v dílu o Chartě v Sedláčkově Českém století.

Právě proto, že film až příliš připomíná akční hru, ve které se po každém úmrtí objevíte v místě naposledy uložené pozice, znemožňuje divákovi najít si vztah k postavám a prožívat s nimi pocit nebezpečí. Cokoliv se pokazí, dá se v příštím pokusu zkusit znovu a jinak. Zakletý Cruise postupně vyzkouší všechno, stejně jako Bill Murray v Hromnicích, a nakonec se mu možná podaří zničit mimozemskou invazi. Ačkoliv se film tváří rafinovaně, při bližším ohledání zjistíme, že jeho obsah je notně chatrný. Co chtějí Mimíci na Zemi? Jasně, ovládnout ji, ale proč? Potřebují zdroje, místo, něco jiného? Architektura filmu postrádá pevné základy, které by celou zápletku udělaly trochu uvěřitelnější. Akce je zběsile stříhaná, ale nijak nápaditá, efekty průměrné, ale to bych autorům odpustil, na vizuálních efektech se pořádný film stejně postavit nedá. 3½ ★

Poněkud slabší Vlasta. I když je ve filmu pár dobrých fórků, chybí tomu spád a timing, těch 80 minut se docela vleče. Kam se Špelec hrabe na U pokladny stál nebo Přednostu stanice, to byly onačejší komédie.

Možná že kdyby Non-Stop někdo natočil v osmdesátých letech, tak se z takového thrilleru ve vzduchu všichni poděláme blahem. Ale je rok 2014 a podobné hovadské závěry už nikomu nežereme. Půlku filmu všechno šlape dobře, když si odmyslíme traumata s dceruškou a cucání z flašky. Pak se to ale začne trochu hroutit, až si nakonec užijeme tradiční přestřelky, bitky, výbuchy a happyendy, za které by se nemuseli stydět ani kluci z Komanda nebo Die Hard.

Docela dobře obsazený seriál (Vetchý, Blažek, Vladyka), který se snaží nabídnout větší míru realističnosti, než na jakou jsme zvyklí z americké produkce anebo krimi úplně vycucaných z prstu. Je to ale tak blbě, lajdácky a v nejhorším slova smyslu televizně natočené, že je vám herců většinu času líto. Ať se snaží, jak se snaží, jednotlivé epizody jsou tak statické, neakční a nenapínavé, že tam není co hrát. Ano, takhle nějak možná vypadá policejní práce. A většinu času to musí být hrozná nuda.

Těžká klasika. Tečka čárka, čárka, čárka, plíčky, kňour, Kokrhel. Co víc si přát?

Hodně uzívaná quasiVolavka se srandovním hlavním hrdinou, co vypadá jako retardovaný šestnáctiletý školák. Bez vypnutého mozku se Raid II nedá brát vážně, ale čekat dobrý příběh v akčním filmu je něco jako čekat dobrý příběh v pornofilmu. Čest výjimkám. Když se zrovna nevykrádají lepší filmy nebo blbě nekecá, přichází na řadu akce. Ta je velice slušně, přehledně a dynamicky natočená. Nic, z čeho by padala čelist na zem, ale na druhou stranu vypadají souboje relativně realisticky, občas brutálně naturalisticky (ve stylu teď ti ustřelím ksicht, zmrde). Bojovníkům docela věříte. Stojí pevně na zemi, jsou rychlí a přesní, choreografie promyšlená, často typicky asijsky natahovaná jak žvýkačka. Všichni prezentují nějakou varianci na thaibox, asi je inspiroval Tony Jaa, ale kdo umí, umí. Vystříhejte blbý příběh a máte sekvenci docela pěkných soubojů.

Místy docela vtipná sluníčková pitomost. Jedna z těch mála, kde se Stiller nechová jako úplný kokot. Přesto je to jen taková sladká pohádka, která moc nedává smysl a za deset minut už si na ni nevzpomenu. Sean Penn si zahraje asi dvě minuty, ale díky za něj.

Nebudu zastírat, že mám velkou slabost pro padesátá a šedesátá léta. Počínaje designem, pokračuje přes filmy a konče třeba módou. Proto jsem někdy málo kritický k seriálům situovaným do téhle historické etapy. Od Hodiny jsem si nesliboval moc, ale postupně, asi v půlce první série, si mě pořad získal — především díky skvělému obsazení, důslednosti ve vyprávění a pomalu rozvíjenému dramatu. Co prosím? Může být dramatický seriál z prostředí „Televizních novin“? Kupodivu ano. A závěr druhé série překonal i vyšponovanou jedničku. K dokonalosti ještě cosi chybí, ale i tak je to moc fajn pokoukání.

Dvě bukvice vaří blbosti. Nevím, na koho ti dva tragédi cílí, ale neumím si představit, že se na ně kdokoliv dívá pravidelně. Formát pořadu i grafika na úrovni ČT Ostrava L. P. 1995, peklo.