gp_one

Už dost, prosím. Celkem to bolí, vidět, co vzniká z toho, z počátku skvělého seriálu.

U posledních dvou Blomkampových filmů mne napadá jen slovo zoufalost. Mít takový talent na inovativní vě-fa a zvlášť akční scény a nechat druhou polovinu mozku ho totálně zazdít, protože ta druhá polovina mozku je úplně hajzlu? To chce notnou dávku celkového neumětelství. Jakoby nestačilo, že pohřbil Elysium svou bolševistickou propagandou a těžce pro-anarchistickým myšlením, otiskne stejnou stopu velikosti fotbalového hřiště i do Chappie a navíc ho okoření takovou dávkou infantilnosti, že film pasuje do role večerníčku pro kojence, kteří krom ťuťu ňuňu mají rádi krev a výbuchy. Tvl, vždyť on ten název a milionář z chatrče v další hlavní roli byly dost významné indície, ale když ona ta úvodní, dobře vypadající čtvrthodinka a moji oblíbení Die Antwoord....to prostě zastínilo jiné varovné signály.

Ron Howard je prostě divnej. Jeho, až fetišistické zalíbení v životopisech více či měně významných osob z různých odvětví, je na pováženou, anebo moc dobře ví co mu jde dobře. A Howard ty životopisy má zmáknuté fakt dobře, čistě. Prostě dobrej řemeslník. Jenže žádnému svému dílku nedá nic víc, než dobře odvedené řemeslo. Nevtiskne mu žádný osobitý rukopis, nic extra zajímavého. Párkrát se to dá, ale časem to prostě nudí. V srdci moře se Howard pustil do vln filmových románů a přes má očekávání z nepatrné odbočky od jeho "ševcovského kopyta", se jal hozenou rukavici pojmout jak jinak, než opět dobře odvedeným, leč sterilním a nezajímavým režisérským výkonem. Namísto kulervoucího boje s mořem a Mobyho dickem je tu něco, kde si ze všeho nejvíc přejete, aby celou, značně afektovanou posádku, ta čudla co nejdřív rozmlátila, sežrala a vyzvrátila někam na útesy. Vše dostává na frak ještě značně nepovedeným audiovizuálem všech mořských scén (zatímco na pevnině je vizuál super). Jakoby byl film slepencem dvou částí, z nichž každou natáčel jiný tým kameramanů, zvukařů a střihačů. Ee, mě to teda nijak neuchvátilo. Celkově jde o tak šedý průměr, že už šedější být ani nemůže.

Nevím jak to Bill Murray dělá, že vždy, když se prvně objeví na scéně, strhne na sebe celý film a z toho se pak stává houpavá plachetnice, která vás strašně příjemně přenáší přes i ty největší vlny. On je prostě fenomenální herec a dokazuje to nejen v hlavní roli, ale i v každém menším štěku. A asi nemá smysl psát, o co je to lepší, když se k němu připojí skvělá, zde pěkně odulá Naomi. Tak strašně pohodové, zábavné a kdykoliv koukatelné kino se jen tak nevidí a v podstatě není co filmu vytýkat, protože v tomto případě nepatří složitost děje, napětí, vyšší cíl nebo snad hra na efekt, absolutně vůbec k prioritám tohoto nadčasového, uklidňujícího a neskonale zábavného snímku.

Ty jo LOL. Tatum, Kundis, Bean v šaškárně jak z produkce Asylum.

Říkám jasné ne létajícím autům. Pořádná akce jde točit i bez totálně absurdního přehánění. Nebyl by to špatný akční film, ale vadí mi, jak stále častěji se v akčních filmech hraje na více a více neuvěřitelnější kousky, namísto toho, aby někdo zamakal na pořádném scénáři. Pak vznikají paskvily, které sami sebe pohřbí přemírou fantasmagorie.

Hodně atmosférická kriminálka v působivých exteriérech jihošpanělského zapadákova. Mrtě poctivé filmařiny. Nic tomu nechybí, nic vyloženě nevyčnívá, je to autentické, dusné a vkusně podpořené datovým začleněním na pozadí ne zrovna pohodové éry španělských reálií. Nečekal jsem mnoho, dostal jsem hodně a i s nášupem.

Když potřebuji lidi na náročnou práci v extrémních podmínkách, najmu si na to partu labilních idiotů a hysterických socek + jednoho debila, co si nepamatuje jedno kolo ze šesti a sotva se ponoříme, sám jim předvedu svou dlouho nacvičovanou roli krále dacanů, abych v nich zažehl onu pomyslnou jiskřičku kreténismu. Nevím, proč do toho Jude Law vlezl, když scénář byl od prvního slova jisto jistě vypatlanej. Jinak napětí nechybělo, ostatně člověk mohl jen těžko něco předvídat, když co něčí rozhodnutí, to vstupenka do Bohnic.

Jednoznačně perfektně zfilmované divadelní herectví. Vtipný pohled do duší zapomenutých hvězd stříbrného plátna, který ač je humorný, je zároveň plný melancholie a lítosti nad ztraceným časem. Naprosto mistrovská je pak kamera, která jakoby byla součástí děje jen tak mimochodem a většinu času se tváří, že jen tak mimoděk krouží kolem. Keaton snad poprvé v životě předvedl, že hrát skutečně umí. Norton vylezl z hrobu, v kterém už jednou nohou vážně byl a po delší době snad opět začíná brát pořádné role v dobrých filmech. Watts je pořád pěkná ženská a hlavně skvělá herečka a všem dohromady ty vrásky a povadající těla náramně sluší a skvěle kontrastují s tápajícím mládím Emmy Stone. Ve finále celý snímek těží i z toho, že Iňarritu nepřestřelil stopáž a film tak nesklouzl do unylé nudy, kam se od začátku měl tendenci směřovat, nebýt posuny ve scénáři tak dobře dávkovány.

Příběhy 2 a 5 jsou malinko slabší, ale zbytek je prostě parádní a celkově pak jde o prakticky bezchybné, poutavé, mistrně odvyprávěné a zábavné dílko.