Rocky62

Revoluční vrtoch, který tu ještě nebyl? Ani omylem! Ryzí filmařina s vybroušenými aspekty ? Rozhodně! Snímky, jenž vzdávají poctu kdejakým legendám, které tu zanechaly nesmrtelný odkaz bez ohledu na branži, tu máme nespočet, ovšem málokterý nabídne zážitek bez patosu, kde není nouze o šarm a nadhled. Affleck je možná větší profík před kamerou, než za ní, ale už před lety jsme byli svědky, že spolupráce Damon/ Affleck nemůže snad ani dopadnout špatně. Air si zkrátka na nic nehraje a chce být jen hodnotným příspěvkem, který vzdává hold sportovní legendě a zároveň pobaví diváky snad všech věkových kategorií. 80%

Řiká se, že řešit "co by, kdyby.." nemá smysl, ovšem v tomto případě to není od věci udělat analýzu alternativních závěrů 2. sv. v. Bohužel této hypotéze se dokument věnuje pouze okrajově a nabízí spíše známé historické události včetně nepovedených pokusů o odstranění Hitlera a momenty, které mohly vést k jeho smrti, než se dostal k moci. Takže tu ve výsledku máme jen směsici historie a pár úvah o tom, co by se stalo, kdyby.... Z nějakého důvodu se dokument primárně nevěnuje tomu, pod čím je uveden samotný název.

Ač nezpochybňuji Tarkovského nadání, nemohu se ubránit pocitu, že je to s jeho filmografií jako na houpačce. I v tomto debutu lze zajisté pozorovat klasický rukopis v podobě působivé práce s kamerou, hutné atmosféry i zručného vedení herců. Nicméně nekompaktní příběh na pozadí nazi invaze je zkrátka těžce nezajímavý a empatie k hlavní postavě, jakožto jejímu osudu, si lze jen horko těžko vypěstovat. Ve svých pozdějších dílech, kdy Tarkovskij promloval k divákovi skrze nekonvenční obrazovou kompozici, to fungovalo, zde nikoliv.

Učinil jsem reprízu cca po 20 letech a znovu se přesvědčil o tom, jaká je nostalgie potvora. Napálit tam nějakou tu hvězdu navíc, protože je to přece onen legendární seriál s armádou zvučných jmén, notoricky známou melodií a nepřekonatelným dr. Štrosmajerem, by bylo příliš snadné, ovšem zhodnoťme to objektivně. Legenda neznamená automaticky kvalitu, a i přes značné stáří má rozhodně seriál jako celek co nabídnout, nemluvě o porovnání s dnešními hnoji typu Ulice, Ordinace apod. Mistrně zmáklé dialogy a pestrý výběr hereckých klenotů včetně pozoruhodného génia Miloše Kopeckého. To vše je nesmrtelné. Nicméně mezi vady na kráse musím započítat x hluchých míst, příliš okaté studiové interiéry a pár nesympatických postav (Čunderlíková). Po součtu kladů a záporů mi tedy vychází čirý průměr...ale Milouš Kopeckých byl vážně frajer!!

Ačkoliv je nutné brát v potaz dobu vzniku filmu, nepůsobí na mne tato jemná nešťastná love story nikterak zastarale. Celia Johnson sice není žádná Audrey Hepburn, nicméně pohled do jejích posmutnělých očí mluví za vše. Možná se nejedná o milník v rámci žánru, přesto však okouzlí svou střízlivostí, sympatickými dialogy a sehranou hereckou plejádou. Za pozornost stojí i absence naivity, kterou D. Lean ve svých pozdějších filmech rozhodně nešetřil.

Při tak velké produkci děl, kterou legendární S. King má, se nepochybně najde dílo, které nese punc průměrnosti. Dolores Claiborne, ač zastíněna mnohem úspěšnějšími filmy (Green Mile, The Shining, Shawshank apod.) však po právu patří mezi díla, která jsou hodna pozornosti. Nosným pilířem je bez diskuze fenomenální Kathy Bates, která místy připomíná mrchu Annie... Zbývající ansámbl je zdatným sekundantem v tomto pochmurném, místy dosti temně laděném a nepředvídatelném příběhu, jehož silné finále se postará o to, aby vám jméno Dolores doznívalo v hlavě dlouho po projekci...

V tomto případě si odpustím detailnější rozbor a jen se s dovolením podepíši pod komentář uživatele "Gilmour93", který orginálním způsobem vystihl vše podstatné.

Před pár dny jsem shlédl tento opus, který do puntíku splňoval mé představy o tom, jak má vypadat pátrání po pachateli. Skrze Štvanici mi bylo názorně ukázáno, jak by naopak takové téma vypadat nemělo. Slibný rozjezd rázně utne studená sprcha v podobě zoufale nudných intrik a večírků, které totálně pohřbívají potenciál a znemožňují najít jakýkoliv vztah k postavám. Nepomohl ani fakt, že Redford je zde pátým kolem u vozu, ač má děj směřovat k jeho útěku. Nuže, to co zde má hrát první housle, je zbytečně přeřazeno na vedlejší kolej, která by mohla směle posloužit jako náhražka rohypnolu...

Spousty filmových fanoušků má vašeň i v četbě a určitě bychom se všichni shodli v odpovědi na otázku: "Které knihy jsou podle vás dobré/vás baví? " Přece ty, které čteme jedním dechem. A jednu takovou knihu převedl Verneuil na plátno. S tak maximálně úderným, inteligentním a psychologicky útočným filmem jsem se velmi dlouho nesetkal. Je to ten vzácný případ, kdy je vše vyladěno do dokonalého detailu a kde má divák u každé scény dojem, že si tvůrci dali sakra záležet, aby přispěli do sbírky něčím, co má velkou váhu i po desítkách let od svého vzniku. Brilantní dialogy, tuhá spiklenecká atmosféra, protřelé vyšetřování, silně předsvědčivý Yves Montand a jedna z nejsilnějších scén filmu, tj. psychologický experiment, který pochybujícího diváka přesvědčí, že toto není jen rutinní krimi. Lze vytknout mírné předvídatelné finále, které má ovšem min. z mého pohledu výhodu v tom, že nikterak nesráží celkový dojem, aneb nelítej nízko, ani příliš vysoko...

Kdo viděl Bruggy, má dvojici Farrell/Gleeson od té doby nerozlučně spjatou a díky tomu bude v této poměrně pochmurné depresivní záležitosti hledat alespoň náznak černé komedie. McDonagh zvolil vhodné prostředí vzhledem ke konfrontaci mezi bývalými přáteli a skvěle pojal charaktery postav. Zmiňovaná dvojice je fenomenální a byla zábava hledat, kdo z těch dvou je vlastně větší magor. Co se zpočátku jeví jako taškařice z náhle nafouknutého ega se vyvine do těžko předvídatelných sitaucí. Vskutku řemeslně zmáknutá filmařina s propracovanou psychologií postav, ze které divák nebude duševně v pohodě. Ale i negativní emoce zapříčiněná melancholickou formou i obsahem je známka kvality.