ad

Aronofsky s Mansellem se hodne uvolnili a natocili prijemne minimalisticky, melancholií (ne depresí, jak bývá u Aronofskeho zvykem) nabytý pribeh o posedlosti a sebedestrukci (jak bývá u Aronofskeho zvykem) a o tom, že takový comeback nezničený maskou komiksoveho hrdiny prostě nelze skvělému Rourkovi nepřat...

Knížka je skvělá, pro někoho, kdo ji nečetl bude i film fajn, protože není vyloženě špatný...ale ačkoli Gregg dělal co mohl, spíše se vrátím ke knížce, než k filmu... PS. : Ale Radiohead a jejich Reckoner na konci potěší :)

Jak příběh, tak scénář, tak postavy jsou neskutečně stupidní... ale film funguje jako důkaz, že i z vody se dá s trochou talentu něco poctivého uvařit... poctivá oddychovka

American Gangster je jeden z nejlepších filmů Ridleyho Scotta (dost možná nejlepší od Blade Runnera) a navíc po dlouhé době poctivý mafiánský film, který snese srovnání s takovými kolegy jako jetrilogie Kmotr, nebo např. Zjizvená tvář...mistrovská práce!!! Sledovat film, jako je American Gangster je prostě svátek pro každého milovníka filmu... Navíc má výborně rozehrané postavy - prostě mám opět velikou, velikou radost...

Neskutečný nejen divácký teror...a zároveň důkaz, že "maminka NEMÁ vždycky pravdu" a rozhodně NE vždycky "to myslí dobře"... jediná relativně příjemná věc na tomhle filmu jsou herecké výkony Ellen Page a Catherine Keener, které jako by se předháněly, která z nich zahraje lépe... ale i tak... Hodně bolestný zážitek

Nečekejte žádný originální příběh, neotřele vystavěné postavy ani jejich překvapivý vývoj. Nečekejte ani inovantní autorskou práci... tento film stojí a padá na mrazivě neklidném pohledu Daniela Day-Lewise a na syrově prázdných, ale přesto jistým způsobem krásných scenériích, resp. na jejich kamerovém zpracování. Naštěstí je obojího ve filmu dost na to, aby (i přes rozvleklou první půl hodinku) udržel pozornost a nezačal nudit...

Lynch si neměl nikdy kupovat digitální kameru, co jí má, jde to s jeho filmy z kopce :(

Paul Greengrass se vymakal na jednoho z nejzajímavějších a nejlepších (ne-li vůbec nejlepšího) slytistu mezi režiséry současnosti (ty neustálé zoomy, záměrně matoucí střih, a pořád to všechno drží pevně v rukou - scéna na nádraží Waterloo musela být těžká jako prase!!!)... Co na tom, že scénář tentokrát není kdovíjaký, a že dialogy šustí papírem, Greengrass by dokázal i z vegetariánské kuchařky udělat pěkné maso :) Tentokrát to sice trochu přehání s epileptičností na úkor srozumitelnosti a celé je to spíše nervydrásající ale pořád jenom oddychovka (prostě to není Let číslo 93), ale sledovat jeho práci, teď, když dosahuje vrcholu tvůrčích sil, stojí za to...

Velmi subjektivní hodnocení, nejspravedlivější by bylo nehodnotit a jen poslat diváka, ať si rozhodne sám...mě to třeba velmi sedlo :) jemné, přesně promyšlené....ale po prvním shlédnutí mi to přijde především jako film pro muže, kteří se nebojí přemýšlet sami o sobě... ale nechám si ještě několik shlédnutí na to, abych byl schopen napsat trochu víc...teď se omezím jen na to, že jsem si film velmmi užil... už jen pro tu naprosto soustředěnou režijní práci, která když nesedne během prvních několika minut, tak už se nechytnete...Mmch - Bill Murray předávající na úvodu "štafetu" je kouzelný :)

MIlionkrát ohraný naivní pohádkový příběh/nepříběh a kalkulem zavánějící původní nápad (tučňáci na surfu - to musí přeci zabrat!) jsou jediná dvě negativa, které lze potenciálně vytknout... jinak vše ostatní (postavy, humor, prostředí, atmosféra, paradokumentární forma atd.) je tak NEODOLATELNĚ ŠÍLENÉ a zábavné, že si film užívám pořád znovu a znovu a znovu... PS. : Viděl jsem jen původní znění, které určitě dělá také hodně...