ad

Manifest Dogma 95 považuji za nafouknutou prázdnou bublinu, nebo v horším případě za nepochopený žert a všechny ty viděné objektivy a houpající se mikrofony mě v tom jen potvrzují... Vinterberg ale napsal naprosto dokonalý, skvěle vystavěný, vnitřně vypjatý a netriviální scénář, který navíc herci perfektně odehráli a ani ta nerví ručka nakonec ve většině scén nevadila...4,5*

Hellboy je prostě bezva. I když příběh, děj a dialogy jsou tentokrát opravdu stupidní a na úrovni libovolné epizody ze čtyřlístku a jemu podobných periodik, ale kruci, o děj tu tentokrát ale opravdu nejde !!!! Jde tu o atmosféru (ta je úchvatná, celý film působí jako jeden z těch filmů, u kterých jsem jako škvrně uslintával blahem) a jde o fantazii. Del Torova imaginace tentokrát tryská z každého záběru filmu neuvěřitelným proudem (člověka tu potkáte maximálně tak na pět minut) a navíc není del Toro zatížen nemístnou a křečovitou snahou o "umění" (které mu stejně nejde) a může se plně soustředit na to, co umí a co mu jde nejlépe: tvorbu úchvatných nových světů, ve kterých se lze lehce zabydlet a postav, se kterými by nebyl problém zajít na pivo a případně se opít a mudrovat o životě (nebo třeba zazpívat "Can´t smile without you")...

Hloubka lidské malosti a necitelnosti je životní jistota a dokáže neustále překvapovat...film jako takový se trochu táhne, ale téma je nadčasové a nesmrtelné... PS. : Doufám, že si to od Manon oba pořádně slíznou !!! :)

Woody Allen musel během psaní tohohle filmu chodit krok za mnou a šmírovat... Jak jinak by bylo možné, že spousta vět a situací je naprosto totožná s mými zážitky (především scény Biggs/Ricci)?????? Objektivně je to jeden ze slabších Woodyho filmů, ale za ten nepříjemný pocit deja vu ty čtyři dám...

Zvláštní jak citlivý a dojemný film lze natočit podle tak lascivního námětu...ani si nechci představovat, jakou zhůvěřilost by podle toho natočil třeba Haneke, nebo Passolini... ještě, že je Irina Palm takový film jaký je

Velmi černá a velmi silná káva, která je o to silnější, že chápeme myšlení hrdinů a rozumíme jejich pocitům a emocím, takže si spolu s nimi stále více a intenzivněji uvědomujeme, jak blízko peklu jsme... Vlastně dost nepříjemný zážitek, bohužel ale i během sledování, protože než se začne celkový pokřivený depresivní obraz skládat dohromady, uplyne zhruba celá první hodina, která postrádá tempo, napětí a vlastně je dost sterilní (ale je nutná pro celkový obraz)... Každopádně Lumet ve svém úctyhodném věku natočil film, kterým dokazuje, co to znamená být legendou v plné síle a silná herecká trojka Hoffman (fenomenální výkon!), Hawke a Finney si to s ním nepochybně velmi užili...

Správně atmosférická podívaná, která si úžasně pohrává s gradací napětím a diváckým očekáváním... Jeden z mála filmů posledních několika desetiletí, kde jsem místy učůrával strachy...a nic na tom nemění, že jsem si během sledování vzpomněl na jiné filmy... Je to prostě "horor", který funguje !! PS. : Dokážu si ale představit, co by vzniklo, kdyby to režíroval Del Toro (produkce)... a jsem o to raději, že jsem neviděl další variaci na Devila (viz. těžké zklamání z Faunova labyrintu)...

Celková myšlenka nakonec vyznívá trochu plakátově, ale filmařsky se jedná o suverénní arcidílo!!!!

MIlionkrát ohraný naivní pohádkový příběh/nepříběh a kalkulem zavánějící původní nápad (tučňáci na surfu - to musí přeci zabrat!) jsou jediná dvě negativa, které lze potenciálně vytknout... jinak vše ostatní (postavy, humor, prostředí, atmosféra, paradokumentární forma atd.) je tak NEODOLATELNĚ ŠÍLENÉ a zábavné, že si film užívám pořád znovu a znovu a znovu... PS. : Viděl jsem jen původní znění, které určitě dělá také hodně...

No jako film to sice neobstojí ale... Co na tom, že to jsou již stokrát viděné scénky (a mnohdy doopravdy v původním provedení lepší), legrace je to pořád náramná (jeden vtip je dokonce smrtící) a podvratná