Ony

Během projekce tohoto filmu se mi z neznámých důvodů udělalo děsně špatně. Co se dělo dál, raději nebudu popisovat. Jednak Vás to asi nezajímá a pak by to taky mohlo urazit ty, kdo mají nějakou úctu ke klasickému filmu. Takže raději stručně: Krásně dojemný Chaplin jak je zvykem, se kterým mám holt spojeny spešl zážitky.

Různé okolnosti mě donutily to vidět už třikrát (když nepočítám hrůzné noční projekce do sna), a stále nechápu, proč mi někteří (chytří a vzdělaní) lidé tvrdí, že jde přes ideologický nános o kvalitně natočený film. V čem? Tedy z čistě technického hlediska snad, ale to mě moc netěší, když scénář je úplně primitivní a přetížený nablblými dialogy (pro zajímavost jsem si vypsala ve filmu užívané nadávky: rošťáci, opatrník, ředkvička, čalouník), herci vypadají jak z plakátu a rvačky jak z grotesky. Jestli u tohoto filmu někdo dokáže být napjatý a pochybovat o tom, jak se která postava zachová, tak to je teda borec. Já jsem se dvakrát jen nudila, napotřetí se mi povedlo docenit srandistickou stránku věci.

Masáž vemene soudružky Malininové je kult, ale jinak se to skoro nedá.

Tak extrémní film si přímo říká o extrémní hodnocení, ale já mu ho asi nedám. Herci jsou neuvěřitelně nejapní, ale musím uznat, že to, jak zdravý duch páchne blbostí, nemohli zahrát lépe. Se vší tou choreografií, folklórem, historickou hodnotou a zákeřným optimismem to zdaleka nemůžu hodit do odpadu. Takže tak. Jo, a začínám být hrdá na své křestní jméno. ___ 22.2.2009: Dnes jsem viděla počtvrté, byla jsem dojatá, přidávám čtvrtou hvězdu a Marigold má jako vždy pravdu.

Bohuslav Brouk se v jednom dopisu z australského exilu svěřuje, že ho zhlédnutí Casque d'or v tamější kulturní bídě přivedlo do extáze. A já myslím, že obstojí i v lepších dobách. Je to takové nadčasově sexy.

Tak koukám, že nejsem zdaleka sama, kdo jaksi nenašel pochopení pro poslední třetinu. Nejde o to, že by byl film příliš dlouhý, snad to "sezení" není ani špatně natočené, ale možná pro jiný film nebo na začátek. Po srdcervoucích scénách, které mu tady předcházely, působí přinejmenším vlažně. Ale s houpačkou je to stejně skoro za pět, skoro.

Trochu se ve mně ozývala koumpounofobie. Ale jinak je to roztomilá "konstruktivní satira".

Škoda, že tento film tak brzy ztratí svoji specifickou "poetiku". Začátek mi připadal vtipný (tedy spíš směšný), svým způsobem i romantický ("z daleka vibruje motoru chvění"), nepochybně nese vzácné dobové svědectví, navíc i slibuje jakýsi děj. Pak se to ale děsně táhne, řeší se pořád dokola totéž a člověku nezbývá, než se modlit za ty pokrokové traktoristy, aby konečně mohli rozvorat meze a tahle cesta ke štěstí skončila.

Hodně divný zážitek. Celý film je takový mdlý. Toho vypravěče tam bylo moc, strašně moc, někdy by obraz úplně stačil. Dokonce víc než stačil. Každopádně hlavní hrdina je dokonale nemocný. Snad na tom nemá zásluhu jen jeho herecký představitel, ale celkově to dusno, které film naplňuje. Ten chlapec je to, co si představuji pod slovy mrtvoly stín. Bylo mu tak špatně, že i mně pak bylo špatně. Není potom divu, že scéna s motorkou mě dojala téměř k slzám. A tak se mi zase jednou stalo, že se negativní pocity z filmu proměnily v jeho pozitivní hodnocení.

Kam ten spěch? Tento film by si rozhodně zasloužil pomalejší tempo a víc práce s postavami (především s Mariem). Ale stejně jsem stihla být místy na trní. A to trní bylo o to ostřejší, že jsem si čirou náhodou před filmem četla o případu bratrů Kolínských z počátku 20. let. Takže prostředí hodinářství a klenotnictví mě od začátku správně tísnilo. ___Asi trošičku nadhodnocuji, ale to je jedno.