j.svoboda

Pro vyjasnění (fragre): Twain rozepsal více verzí příběhu Tajemného cizince. Za svého života ani jednu verzi nepublikoval. V tomto filmu tvůrci zřejmě vycházeli z té třetí, méně známé. Ta sice má (jako jediná) uzavřený příběh, ale je dosti rozvleklá a postrádá dramatické napětí. Tajemný cizinec byl poprvé vydán v roce 1916 jako výsledek (nepřiznaných) úprav Alberta Bigelowa Paina, jenž spojil nedokončenou první verzi s poslední kapitolou třetí verze.

V džípu jede Američan, Francouz, Brit a Rus. Kde a kdy se nacházíme? (Spoiler) Na začátku přijde muž s křížkem po funuse, pak začne tušit, že něco nesouhlasí, a vynaloží hodně času a námahy, aby to objasnil. A na konci je vše v pořádku: teď už je v hrobě pohřbený ten, jehož jméno je uvedeno na náhrobku. I jako černá anekdota, tak by se dal odvyprávět příběh filmu. A přes všechnu bídu doby nadějná pointa: já nejsem na prodej.

Těšil jsem se, že to bude zábavně blbé, ale požadavek splňuje jen prvních třicet minut, zejména scéna s přistáním raketoplánu. Zbytek filmu je jen nudně blbý.

Tatínek odjel na dlouhou dovolenou, musíme se postarat sami o sebe a do života se nám pletou mrtví lidé. Úplně jako ze života. Nemyslel jsem si, že je vůbec možné natočit natočit poetický a makabrózní film, který je, pokud jde o morbiditu, ještě o dvě podlaží nad Švankmajerovou Alenkou. Ale ono to jde. A dá se na to koukat, opakovaně.

Malý, roztomilý chlapeček si vytvoří nereálné představy o svém kamarádovi, majordomu Bainesovi, čímž jej přivede do určitých nesnází. Negace „laskavých" příběhů, v nichž dítě vyřeší problémy dospělých.

Možná protest proti Goethově optimistickému závěru, kde mi dost vadilo, že zatímco Faust je vzat na nebesa, o mrtvých (Valentin, Markétčino dítě, Filemon a Baukis a nakonec i ti padlí z války ze čtvrtého aktu) se mlčí. Goethe – antitragik a optimista. Sokurov – anti-Goethe. Výměny replik a inverze nakonec v závěru ústí v to, že Mefisto ve Faustovi našel svého mistra (überMefista). A nakonec – uprostřed ledu, skal a prázdnoty – „na volné půdě s volným lidem stát"? K čemu je v závěru vlastně Faustovi duše? Vždyť on by ji Mefistovi snad dal i zadarmo. Mefisto je v závěru lidštější Fausta. A kde zůstal Bůh? A pan divadelní ředitel?