Stanmi

Vesnický mládenec Kája Fousek (Pavel Trávníček) je tak nafoukaný, že na tancovačce odmítá všechny dívky. A tak ho na tanec vyzve čertice Mefiska (Naďa Konvalinková) se kterou se protančí až do pekla... Taneček přes dvě pekla je vlastně docela povedená hudební pohádka se všemi klady a zápory, které k tomu patří. Vzhledem k tomu, že se jedná o televizní produkci, tak prostředí ve kterém se děj odehrává opravdu není bůhvijaké, takže co se výpravnosti týče, tak by takhle pohádka celkem pohořela. Naštěstí tady máme celkem slušný příběh o mládenci, který se postupně dostane do pekla I. kategorie (čertice) a poté do pekla II. kategorie (čerti). Ale zatímco první polovina filmu zaujme především svou disko atmosférou 80. let, tak ta druhá polovina odehrávájící se mezi poctivými českými čerty už stojí za to. Velkou zásluhu na tom má čertovské osazentsvo tvořené pěticí skvělých českých herců (Josef Větrovec, Josef Dvořák, Petr Nárožný, Viktor Preiss a Ota Jirák), kteří snímku dodávají, jak humor, tak chytlavé písničky ("Tak se čerte snaž"). Tím však nechci říct, že by představitelky čertic (Naďa Konvalinková, Jitka Molavcová, Jana Paulová a Karolina Slunečková) nebo samotný Pavel "Kája" Trávníček své párty odflákly, to rozhodně ne, ale čerti jsou holt čerti. Taneček přes dvě pekla je tak snímkem, který (jako každá správná pohádka) umí nabídnout slušnou porci zábavu, ale také ponaučení.

Pops (Ray Walston) už čtyřicet úspěšně provozuje lyžařské středisko Snowy Peaks. Údolí by však pro své plány rád získal místní podnikatel Maris (Martin Mull)... Jak už to tak u českých názvů bývá, tak také Lyžařská akademie poněkud klame svým názvem (spravně by se film měl jmenovat spíše Horská hlídka). Odkaz na popularitu Policejní akademie je zřejmý, ale kupodivu určitou logiku to má, protože Policejní i Lyžařskou akademii spojuje (kromě podobného humoru) také osoba producenta Paula Maslanskyho. Samotný příběh o záchraně lyžařské střediska sice není přiliš náročný (a taky tak trochu přípomíná třetí díl Policejní akademie), ale dokáže v rámci možností zaujmout. Herecké obsazení sice nenabízí žadnou hollywoodskou superhvězdu, ale na druhou stranu jsou tady pěkné holky a chlapi jsou celkem sympaťáci (jedním z nich je také budoucí režisér Paul Feig). Humor je pravda spíše jednodušší, nicméně některé vtípky a hlášky jsou opravdu povedené.Také je na místě pochválit chytlavou hudbu, která k atmosféře filmu naprosto přesně pasuje. Pro mně osobně je tak Lyžařská akademie svým způsobem kultovní komedie, kterou jsem v dětství na videu viděl nesčetněkrát a musí se jí nechat, že i po všech těch letech mně dokáže solidně pobavit.

Letový maršál Bill Marks (Liam Neeson) dostane během letu sms od tajemného odesílatele, který je mezi cestujícími na palubě. Ten v ní požaduje sto padesát milionů dolarů, jinak každých dvacet minut zemře jeden cestující... Letecké thrillery se pravidelně objevují na plátnech kin prakticky už od padesátých let (i když vzestup těchto snímků nastal až díky filmu Letiště z roku 1970) a ač mívají značně proměnlivou kvalitu, tak NON-STOP řadím mezi ty povedenější. Samotný snímek se prakticky po celou dobu stopáže (vyjma úvodu a závěru) odehrává na palubě letadla, což znamená, že pro udržení divákovy pozornosti je třeba mít zajímavý scénář a kvalitní herce, naštěstí snímek má oboje. Ústřední roli ztvárnil Liam Neeson a není tak překvapením, že právě on je hlavním tahounem celého filmu, byť svůj prostor dostane také třeba Julianne Moore, Michelle Dockery nebo Corey Stoll. Samotný příběh tak svým stylem trochu připomíná detektivku, kdy Bill se snaží mezi pasažéry najít onoho vyděrače (a jak to tak bývá kandidátů je hned několik, včetně samotného Billa). Páni scénáristé Richardson, Engle a Roach tak odvedli dobrý kus práce, protože díky nim je film napínavý, dynamický a zajímavý prakticky až do závěrečného odhalení (pak napětí poněkud opadne, ale záhy už snímek stejně končí). NON-STOP je tak kvalitním thrillerem, kde Liam Neeson opět potvrzuje, že jej forma neopouští ani po šedesátce.

Dva špičkoví agenti Napoleon Solo (Henry Cavill) a Ilja Kurjakin (Armie Hammer) musí zapomenout na probíhající studenou válku a spojit své síly, aby vypátrali německé vědce a získali jeho plány na výrobu jaderných zbraní... Krycí jméno U.N.C.L.E. je, podobně jako Mission Impossible, filmovou verzí stejnojmenného seriálu, který na televizních obrazovkách běžel před více než padesátli lety. Režisér Guy Ritchie se tak rozhodl oprášit jeho slávu a vytvořil tak zábavný špiónský retro snímek, který se ve svém žánru rozhodně neztratí. Jednou z hlavních předností tohoto snímku je bezesporu prostředí, především Itálie a Říma, kde se velká část filmu odehrává. Guyi Ritchiemu a jeho týmu se opravdu skvěle podařilo vytvořit atmosféru šedesátých let, díky kterému film opravdu vypadá, jako kdyby se v daném období opravdu odehrával. Samotný příběh je napínavý, ačkní i vtipný, zkrátka je zde vše, co by člověk od tohoto žánru očekával a přiznám se, že mně děj bavil a zajímal po celou dobu stopáže, což je také ukázkou opravdu dobře odvedené práce. Jak již jsem zmínil ústřední dvojici ztvárnili Henry Cavill a Armie Hammer, kteří své postavy ztvárnili naprosto věrohodně. A protože jsme ve špiónském filmu tak nesmějí chybět také krásné ženy, v tomto případě Alicia Vikander a Elizabeth Debicki, které však kromě krásy mají také nesporný herecký talent. Krycí jmeno U.N.C.L.E. je tak stylový a hravý snímek s opravdu působivou atmosférou šedesátých let, svižným a poutavým příběhem a sympatickým hereckým obsazením. Ano pane Ritchie, tohle se vám povedlo.

Peter Parker (Tobey Maguire) je chytrý, dobrácký středoškolák, ale také trochu outsider a spolužaci si z něj většinou dělají jenom legraci a jeho spolužačka Mary Jane Watsonová (Kirsten Dunst), do které je Peter zamilován, už chodí s někým jiným. Peterův život se však zásadně změní, kdy je na exkurzi pokousán pavoukem a získá tak jeho schopnosti... Spider-Man je bezesporu jedním z nejznámějších a nejpopulárnějších superhrdinů komiksového vydavatelství Marvel, takže poté co snímek X-men z roku 2000 spustil novou vlnu zájmu o komiksové filmy, Spider-Man byl jasnou volbou (koneckonců Spidey byl díky svému kreslénému seriálu dobře znám i u nás). Filmové adaptace se chopil režisér Sam Raimi (ano i zde si záhrali jak Bruce Campbell, tak Samův bratr Ted) a spolu se scénaristou Davidem Koeppem (a celým tvůrčím týmem) převedl příběh zrodu Spider-Mana na filmové plátno. No a snímek to rozhodně není špatný a po řemeslné stránce se jedná o dobře odvedenou práci (snad jenom místy působí Spidey až moc počítačově). Samotný příběh je klasická středoškolská romantika spojená s tradičnými problémy s dospíváním, která je v druhé půlce snímku okořeněna o problémy spojené se získáním superchopností a jejich smysluplným využitím (a také řáděním ústředního záporáka). Co se týče obsazení, tak Tobey Maguire byl dle mého názoru tou správnou volbou a roli nesmělého teenagera zvládl na výbornou, akorát mě poněkud překvapilo (a také zklamalo), že film prezentuje Petera Parkera tak trochu jako suchara a přitom (aspoň podle komiksů, které jsem četl) se jedná o jednoho z největších vtipálků a hláškářů, kterými Marvel disponuje, tady je však jeho potenciál zcela nevyužit. Peterovu lásku MJ ztvárnila Kirsten Dunst, která na mne působila jako milá holka odvedle, což asi byl záměr tvůrců. No a na místě je třeba zmínit také Willema Dafoea, který si zahrál postavu Normana Osbornea (a doufám, že nebudu přiliš spoilerovat, když dodám, že se z něj v průběhu filmu stane padouch Green Goblin). A zatímco Norman Osborne je postava poměrně zajímavá, tak jeho padoušské alter ego Green Goblin nemá přiliš čím zaujmout (no snad až na tu masku). Takže abych to shrnul Spider-man je klasický snímek o zrodu superhrdiny, který sice nenabízí nic převratného (obzvlášť z dnešního pohledu), ale zase na druhou se na něj může dívat opravdu celá rodina (rodiče nebudou pohoršeni přemírou násili či vulgarity a děti dostanou svého oblíbeného Spideyho a také nezbytné morální ponaučení).

Slavný sběratel (a také padělatel) obrazů Charles Bonnet (Hugh Griffith) se rozhodne zapůjčit muzeu svou sošku Celliniho Venuše. Ta však má být kvůli pojistce podrobena odborné prohlídce (díky které by se přišlo na to, že se jedná o padělek). Bonnetova dcera Nicole (Audrey Hepburn) se rozhodne, za pomoci elegantního lupiče Simona Dermotta (Peter O'Toole), sošku z muzea ukrást... Zlodějská komedie slavného režiséra Williama Wylera je velice sympatickým a příjemným filmem, který zaujme především díky zajímavému a zábavnému příběhu, milému humoru, atraktivnímu prostředí Paříže a kvalitnímu hereckému obsazení. Ústřední dvojici lupičů ztvárnili šarmantní Peter O'Toole a krásná Audrey Hepburn a je třeba podotknout, že jejich herecké výkony patří k největším přednostem tohoto snímku. Tuto dvojici pak svými taktéž velmi povedenými výkony podporují také další herci, především Hugh Griffith a Eli Wallach (který možná mohl dostat více prostoru). Snímek Jak ukrást Venuši je tak krásným příkladem povedené romantické krimikomedie s hvězdným obsazením a stylovou atmosférou 60. let.

Policista Louis Blake (Jean-Claude Van Damme) se tajně infiltruje do věznice Harrison, aby vyšetřil záhadné vraždy místních vězňů... Smrtící zatykač je vcelku sympatické akční béčko, které zaujme především svou atmosférou a docela napínavým dějem (mimochodem se jednalo o debut známého scénaristy komiksových filmů Davida S. Goyera). Mladý JCVD zde opět ukazuje své pověstné kopy, ale samotné akční pasáže by určitě zasluhovaly větší propracovanost (a taky mohly být delší). Co se týče hereckého obsazení, tak jména jako Cynthia Gibb, Patrick Klipatrick nebo Art LaFleur sice nejsou extra známá, ale jejich tváře jste už určitě někde viděli. Jak jsem již výše napsal samotný příběh dokáže zaujmout, stejně jako prostředí harrisonské věznice, jediné co by se snad dalo vytknout byly některé střihy, díky kterým pár scén vypadalo, jako by do filmu ani nepatřily. Smrticí zatykač je tak v konečném důsledku celkem zábavné vězeňské drama se sympaťákem Jean-Claudem v hlavní roli.

Profesionální zabiják Jimmy Bobo (Sylvester Stallone) se musí spojit s washingtonským policistou Taylorem Kwonem (Sung Kang), aby s jeho pomocí vypátral vraha svého parťáka... Inu jestli někdo umí točit v Hollywoodu film o dvojici nesourodých parťáků, je to bezpochyby Walter Hill, který to prokázal svými snímky 48 hodin a Rudé horko. Takže se nabízí otázka jestli se tohle spojení dvou veteránů filmového plátna povedlo nebo nepovedlo. A správná odpověď je ano i ne. Ano je to v případě, kdy patříte mezi fanoušky Slye a přímočarých akčňáků, kteří sice nedisponují scénářem hodným Oscara, ale nabízí poctivou porci chlapské zábavy. No a ne je to v případě, kdy na vás Jedna mezi oči bude působit jako obstaróžní akčňák, který modernímu divákovi prakticky nemá, co nabídnout. Jak asi správně tušíte, já patřím do té první skupiny. Takže si to pěkně shrneme, scénář je opravdu jednoduchý a film se prakticky po celou stopáž drží hlavní příběhové linie a nikam z ní přiliš nevybočuje, akce je tak akorát (možná mohlo být i více), Sly je zde ultimátní tvrďák, který se s ničím (a nikým) nemaže a z jeho úst vyjde hned několik povedených hlášek. Sympaťák z Rychle a zběsile Sung Kang sice nemá tolik prostoru jako Sly, ale je to solidní buddy (který v průběhu filmu musí řešit hned několik morálních dilemat). Z tria záporáků ve složení Jason Momoa, Christian Slater a Adewale Akinnuoye-Agbaje, dostává nejvíce prostoru právě prvně jmenovaný se svojí mohutnou postavou, což je rozhodně ku pruspěchu celého filmu (a především závěrečného souboje na sekyry). A to vše se odehrává pod zkušenou režisérskou taktovkou Waltera Hilla v ulicích města New Orleans za doprovodu stylového soundtracku. Jedna mezi oči je tak filmem, který bude většina diváků hodnotit jako průměrné béčko, já, jakožto Sylvesterův fanoušek, jsem si však tento stylový akčňák ze staré školy užil.

Pan Septime (Louis de Funès) je majitelem jedné z nejlepších restaurací a v jeho Grand restaurantu se scházejí bohatí a mocní, aby ochutnali to nejlepší z francouzské gastronomie. Na večeři zde příjde také prezident spřátelené země, který je však v průběhu večera unesen... Louis de Funès je v roli despotického majitele restaurace tradičně ve svém živlu, což má za následek hned několik legendárních scén, kterých se dočkáme především v úvodu tohoto snímku (Septimův recept v němčině, inspekce v přestrojení nebo školení číšníků). První polovina snímku je tak naprosto skvostná, v té druhé polovině už to taková sláva není, ale pořád je to více než solidní zábava, navíc okořeněna zajímavou pointou. Samotný film byl debutem francouzského scénaristy a režiséra Jacquese Besnarda, který tak zažil velice úspěšný start své kariéry a je celkem škoda, že se jednalo o jeho jedinou spolupráci s Louisem de Funès. Stejně jako v ostatních filmech slavného francouzského komika i zde je tradičně silné herecké obsazení, kde nechybí taková jména jako Bernard Blier, Venantino Venantini nebo Paul Préboist. Grand restaurant pana Septima je tak dalším z řady skvělých francouzských komedií s Louisem de Funès, které dokážou i po takřka padesáti letech skvěle pobavit.

Postarší agent tajné služby Frank Horrigan (Clint Eastwood) je kontaktován mužem, který si říká John Booth. Ten mu oznámí, že se chystá spáchat atentát na prezidenta... Poctivý thriller z dílny německého režiséra Wolfganga Petersena, který nabízí prakticky vše, co se od tohoto žánru očekává. V první řadě je to bezpochyby příběh, který přípomíná onu klasickou hru na kočku a myš, kde je budoucí atentátník v podání Johna Malkoviche stále o krok před agenty tajné služby v čele s Clintem Eastwoodem. Ten si vystřhl další chlapáckou roli a člověk Franku Horriganovi s jeho zamračeným výrazem prostě nemůže nefandit. Také John Malkovich svou postavu vystřihl naprosto perfektně (a nyní již také chápu, proč byl John obsazen také do snímku RED) a herecké obsazení tak patří spolu se scénářem k hlavním přednostem tohoto snímku. O hudbu se postaral samotný Ennio Morricone, i když tentokrát jeho rukopis není tak čitelný jako u jiných snímků (možná právě proto jsem autora hudby identifikoval až díky závěrečným titulkům). Jediné co by se snad dalo vytknout, byl samotný závěr filmu, který nepůsobil úplně věrohodně, ale v rámci udržení diváka v napětí byl asi potřebný. S nasazením života je tak kvalitní a napínavý thriller se skvěle hrající dvojicí Eastwood - Malkovich.