Stanmi

Debut králů parodie bratrů Zuckerových a Jima Abrahamse je samozřejmě bláznivá komedie utahující si především ze série katastrofických filmů Letiště. Pánové, tehdy mladí a plní napádů, napěchovali film velmi kvalitními fórky a absurdním humorem, který pak přetavili v čisté zlato ve svých pozdějších filmech jako Bláznivá střela nebo Źhavé výstřely. Hlavní role byla svěřena ne moc známému Robertu Haysovi, který se se svou rolí zakompexovaného pilota Teda Strikera poradil velice zkušeně, navíc se v tomto snímku objevili dva herci, kteří se o pár let později slavnými představiteli parodií a sice Lloyd Bridges a především Leslie Nielsen, kterému se tímto filmem otevřela brána k věčné slávě. Zajimává a vtipná je i cameo role slavného basketbalisty Kareema Abdula-Jabbara.

Grégoire Lecomte (Pierre Richard) je tím typem herce, který musí vzít zavděk televizní reklamou na psí žrádlo nebo hrát v divadle roli bez jediného dialogu. Jednoho dne se mu naskytne příležitost si zahrát roli nájemného zabijáka, splete si však dveře a vstoupí do kanceláře mafiána, který jej považuje za skutečného zabijáka a podepíše s ním kontrakt, šťastný Grégoire ani netuší do jaké šlamastyky se dostal... Rána deštníkem je klasickou ukázkou "záměnové komedie" a nutno dodat, že povedenou, koneckonců o scénář a režii se postaral jeden z nejslavnějších tvůrců francouzských komedií Gérard Oury. Pierre Richard zde ztvárňuje svou klasickou hereckou polohu roztržitého zmátkáře, který však není vůbec nesmělý, naopak nemá problém sbalit každou ženu na kterou narazí. Kromě Pierra je zde hned celá plejáda známých herců namátkou Gérard Jugnot, Roger Carel, Maurice Risch nebo Vittorio Caprioli. Nesmí se však zapomenout na Gerta Fröbeho, který snímku dodává jistý bondovský nádech. O hudební podkres se navíc postaral další klasický tvůrce a to Vladimir Cosma. Rána deštníkem tak určitě patří k těm lepším kouskům ve filmografii Pierra Richarda a to předevšm díky slušnému příběhu, vtipným situacím a kvalitním hercům.

Policista David Speed (Terence Hill) získá po radioaktivním ozáření superhrdinské schopnosti. Má to však jeden háček, jeho schopnosti ruší červená barva... Inu některé sólovky Terence Hilla (ale také Buda Spencera) byly poněkud slabší, ale to rozhodně neplatí o Superpoldovi, který se jednoznačně povedl. Příběh je zábavný a v rámci Terrencovy filmografie také originální, samotný Terrence je sympaťák jako vždy, navíc mu tato role opravdu sedla a především má skvělého parťáka seržanta Dunlopa, kterého si zahrál samotný Ernest Borgnine. Pochopitelně nechybí v zásadě všechny klasické prvky, jakožto atraktivní prostředí města Miami, Sal Borgese jako záporák a samozřejmě chytlavá ústřední skladba, to vše v režii zkušeného Sergia Corbucciho. Superpolda tak bezpochyby patří mezi nejlepší Terenceovy sólové filmy.

Michel Gerfaut (Alain Delon) jedné noci zachrání muže z havarovaného vozu a dopraví ho do nemocnice. Muž, ale nehavaroval, ale byl postřelen a v nemocnici zemře. Stejně tak je spáchán atentát i na další dva muže a všichni jsou zaměstnanci jedné zbrojařské firmy a Michel se stává nepohodlným svědkem kterého je třeba zlikvidovat. Kvalitní francouzská kriminálka s Delonem na vrcholu sil dobře buduje napětí a tísnívou atmosféru až do nemilosrdného finále.

Povedené pokračování snímku Něžné kuře začíná svatbou profesora řečtiny Antoina Lemerciera (Philippe Noiret) a policejní inspektorky Lisy Tanquerelleové (Annie Girardot) a pokračuje jejich líbánkami v Řecku, kde, kromě obdivování místních památek, se stanou svědky nalezení torza Afrodity, budou čelit obvinění z vraždy a pustí se do boje s překupníky se starobylým uměním. Režisér a také scénarista Philippe de Broca se rozhodl, oproti předchozími snímku přidat na humoru a vytvořil tak velmi svěží letní (krimi) komedii s mnoha trefnými hláškami, která je místy i docela bláznívá. Skvělému hereckému páru Noiret-Girardot navíc vcelku zdárně sekunduje Francis Perrin a Catherine Alric v roli hádavých manželů Pochetových. Pochvalu zaslouží také český dabing v podání Čestmíra Řandy, Věry Galatíkové, Františka Němce, Jarmily Švehlové a dalších. Ukradli torzo Jupitera je jedna z mých nejoblíbenějších francouzských komedií, která mne vždy zaručeně pobaví.

Clint Eastwood se vrací v roli Philo Beddoea, společně se svým par´tákem orangutanem Clydem, aby zase rozdával přesné direkty. Clint mi připadal ve vrcholné fyzické formě a k jeho herectví není co dodávat. ten svou práci nikdy neodflákne, stejně jako jeho orangutaní společník, který ve filmu také předvádí solidní herectví. Co ovšem není dvakrát povedené je scénář, který mi přišel slabší než by si zasluhoval, ale pár světlejších momentů se najde, např. scéna v motelu je velmi povedená. Vzhledem k tomu, že se jedná o vcelku jednoduchý příběh přijde mi skoro dvouhodinová stopáž značně přemrštěná, díky tomu tam máme několik zbytečných scén a hluchých míst. Stejně tak filmu chybí výraznější záporák. Na druhou stranu bitky nejsou špatné, ale nijak převratné. Celkové je to lehký nadprůměr, ale i tak se u toho člověk pobaví.

Strážmistr Cruchot (Louis de Funès) už měl dost problémů s nudisty, zloději obrazů, četníky, malými kluky, městem New York i se svou dcerou Nicole a manželkou Joséfou, ale nyní bude mít co do činění s návštěvníky z vesmíru… V druhé polovině sedmdesátých let zažíval sci-fi žánr obrovský rozmach, což se promítlo také do scénáře v pořadí pátého snímku o četnících ze Saint-Tropez. Je pravda, že na první pohled vypadá celý nápad s mimozemšťany celkem absurdně, vzhledem k tomu, že příběhy četníků se doposud zákládaly na reálných základech, ale kupodivu přidání sci-fi prvků filmu jenom prospělo. Cruchotovo pátrání po mimozemšťanech je plné vtipných hlášek, převleků, honiček a záměn, takže v kombinaci s chytlavou hudbou Raymonda Lefevrea je zde o zábavu opravdu postaráno. Oproti předchozímu Četníku ve výslužbě došlo k několika personálním změnám, takže místo Christiana Marina a Jeana Lefebvrea nastoupily na četnickou stanici Jean-Pierre Rambal a Maurice Risch (který v kombinaci s dabingem Jiřího Brudera v úvodu filmu prostě válí), změny v obsazení se dočkala také paní Cruchotová, kterou místo Claude Gensac ztvárnila Maria Mauban. Na původních četnících v čele s Louisem de Funès už jdou poznat léta (přece jenom od předchozího dílu uběhlo děvet let), ale třeba samotný Louis je zde stále stejně živelný a hádavý jako v předchozích dílech. Snímek Četník a mimozemšťané tak sice nepatří mezi to nejlepší, co může četnická série nabídnout, ale díky své zábavnosti jej řádím mezi ty povedenější příhody strážmistra Cruchota.

Tom (Bud Spencer) žije v jedné africké vesnici, kde provozuje safari pro zámožné zahraniční turisty, kteří sem přijeli na lov. Tahle idylka, ale dlouho nepanuje, protože se vrátí jeho bratranec Slim (Terrence Hill), který nemá rád safari a patřičně to dává (prostřelováním pneumatik autobusu) najevo. Vzájemný konflikt naštěstí zažehná pár desítek liber a bratranci se rozhodnou společně "podnikat". Neustále narážejí (rozuměj mlátí) různé pohůnky místního kápa Jacka "Kladiva" Ormonda (Joe Bugner), který provozuej obchod se slonovinou a zvířaty. A protože jsou oba v duši dobráci, tak se rozhodnou proti Ormondovi a jeho bandě bojovat. Scénář je tedy naprosto klasický pro snímky Buda a Terrence, stejně jako atraktivní lokace, kterými africké pláně bezesporu jsou, ale nějak se přitom zapomnělo na ty správné vtípky, prupovídky a další humorné situace. Teda ne, že by tu nebyly, ale není to nějak ono (dokonce si jeden vtípek vypůjčí z filmu Šimon a Matouš, svých dvojníků Paula Smithe a Michaela Cobyho). Rvačky taky nejsou úplně to pravé, možná to bylo proto, že se tady Bud a Terrence museli obejít bez svého klasického týmu v čele s Ricardem Pizzutim. Za zmínku stojí snad jen závěrečný souboj Buda s Joem Bugnerem, bývalým boxerem, jinak je to spíše průměr. Hroši v Africe nejsou sice vyloženě slabým filmem, koneckonců mají i své povedené momenty, ale celkově patří k těm horším filmům této povedené dvojice.

V jedenáctém filmovém dobrodružství agenta 007 čeká Jamese Bonda další pátrání, tentokrát musí zjistit, kam se poděl raketoplán Moonraker... Konec sedmdesátých let patřil v kinech především sci-fi filmům a tak se bondovští producenti rozhodli přidat k tomuto trendu a natočili Moonraker (namísto avizovaného snímku Jen pro tvé oči), bohužel výsledný film je pro mne poněkud rozporuplný. Už samotná ústřední zápletka je velmi podobná příběhu předešlého snímku Špion, který mne miloval (1977), akorát došlo k záměně prostředí, jinak je motivace a plán hlavního záporáka v zásadě stejný. Tím však podobnost nekončí, protože i zde je bond-gril (v podání Lois Chiles) agentkou avšak tentokráte americkou a také se vrátil populární Jaws (Richard Kiel). Ve snaze zavděčit se divákovi pak tvůrci připravují pro Bonda čím dál krkolomější kousky, které tím pádem již nejsou příliš uvěřitelné. Závěrečná vesmírná bitva je pak opravdu pouze na efekt a na splnění kolonky "sci-fi film". Ale abych jenom nekritizoval, Rober Moore je pořád ten stejný hláškující sympaťák a pochvalu za ztvárnění ústředního padoucha zaslouží také Michael Lonsdale a kupříkladu celá dějová pasáž v Benátkách, především honička na gondolách, je ta pravá bondovská zábava. Moonaker tak asi nikdy nebude mou nejoblíbenější bondovkou, ale i přes mé výtky je to solidní film, který umí pobavit.

Nenáročný a vcelku zábavný filmeček o panu Tau a vyměňování buřinek, se skvělým Ottou Šimánkem dobře doplňený inspektorem Vlastimilem Brodským.