Ej Hlemýžď

Tak nevím, co se to děje. Před časem jsem tu tento film hodnotil za ** z matných vzpomínek asi před pětadvaceti lety, kdy jsem ho viděl. Dnes 30.4.09 jsem ten film viděl znovu a nemohl jsem uvěřit, jak se výrazně změnil k lepšímu. Takže nyní jednoznačně za *****.

Desetidílný seriál o práci policie, vzpomínky generála na různé životní události a případy. Něco odobného jako u nás 30 případů majora Zemana.

Komediálně a téměř muzikálově (četné písničky) pojaté zpracování notoricky známých Dumasových tří mušketýrů.

Film natočený podle povídky A. P. Čechova považovaný za jedno z nejlepších ztvárnění ruské klasiky, ač mám Čechova docela rád, mě příliš neoslovil hlavně pro svou délku. Určité kouzlo v sobě skrývá,když už jsem ho vydržel sledovat až do konce, takže vidět se však dá, i když zrovna nemám potřebu jej honem znovu spatřit. Jedná se o pohled na svět dětskýma očima asi 9 letého chlapce, který jede širou stepí do města, kde má nastoupit na gymnázium,. a po cestě s různými doprovody poznává různé charaktery lidí spjatých s tamní přírodou.

O tankistovi, který dříve bojoval ve Španělsku, po přepadení SSSR pak byl povolán do armády. Jeden z prvních, ne-li vůbec první sovětský hraný film o 2. svět. válce, možná pravě proto dle mého soudu ne příliš povedený. Natočeno v Alma-Atě, kam byla evakuovaná studia Mosfilm. Některé scény např. zraněného vojáka byly zcela nesmyslné a vyznívaly hloupě, jakož i skoky rozjetých tanků přes zničený most.

V době svého vzniku byl ve své zemi tento film prezentovaný jako lyrická komedie dosti populární . Mně však nějak extra komediální nijak nepřipadal, jedná se o snímek, kde 18-19.letý kluk zápasí sám ze sebou v přístupu ke skutečnostem okolního světa a v pokusu navazovat vztah, . Pohybuje se v tom občas jako slon v porcelánu, v podstatě nic neobvyklého pro tento věk. Film nijak zvlášť nevybočuje v uchopení takových témat dospívání a chceme-li škatulkovat, pak by spadal spíše do těch romantických dramat. V hlavní roli Ivana je Fjodor Dunajevskij, který na MFF v Moskvě v r. 1986 (v čele poroty Robert de Niro) dostal cenu za nejlepší mužský výkon.

TV film Vajíčko je na podkladě divadelní hry od autora Féliciena Marceaua, která má stále dnešnímu divákovi co říci a obávám se, že dlouho bude. Výborný výkon V. Vosky v hlavní roli. O samotné hře se praví a v podstaě touto citací film začíná :Vajíčko, ono na špičku nepostavitelné tělísko, je symbolem hradu, pevnosti ukrývající chutné sousto. Je v zájmu jedince dostat se dovnitř k němu. Cesta vede ale údolími polopravd, přetvářky, popření vlastních zásad. Je nutné vplout do bezzásadových, prospěchářských vod establishmentu s pravidly lobingu a partajničení. Ve vajíčku je ovšem pohodlno a sladko. Hlavní hrdina Emil Magis (V. Voska), je průměrným občánkem. Nepyšní se ani intelektuálními hodnotami ani vzděláním, nevyčnívá ani o píď nad bezejmennou lidskou hmotu. Jeho nespornou kvalitou je ale tíhnutí k pravdě. V první části si dokonce zcela jistě myslí, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.

Ztvárněna jen některá dobrodružství tohoto nejznámějšího bohatýra z bylin, zde brání zemi proti nájezdníkům ve službách knížete Vladimira. Tento film byl prvním ruským širokoúhlým a byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů pro počet účastníků - 106000 vojáků (statistů) a 11000 koní, což bylo nejvíce v historri filmu. Bylo opravdu zajímavé vidět tu obrovskou masu lidí ve scéně pochodu na Kijev.V hlavní roli Boris Andrejev.

M. V. Lomonosov, významný ruský učenec a polyhistor, se po letech vrací do své rodné vesnice a vzpomíná na své mládí.

Zvláště oceňuji výkon B. Polívky v roli starostlivé smrtky, kdy musí řešit pro ni nepřjitalnou situaci nedobře zvládnuté sebevraždy, která neměla podle ní vypořádané všechny náležitosti.