Zelená vlna

(2x) ,,Na dobré věci v životě nikdy není pozdě." Přemýšlím, jakým žánrovým pojmenováním bych tenhle film označil: povídkový by nebylo úplně přesné, experimentální je vzhledem k obyčejným tématům i obsahu asi příliš silný výraz... Vorlíček vlastně natočil reprezentativní snímek neexistujícího žánru epizodický. Takový socialistický filmový (neo)realizmus v podobě mozaiky smutných i veselých příhod všedního dne. V tomhle směru funguje velice dobře i přes drobné nedostatky a výhrady. Osobně mě občas rušili ty násilně stylizované přechody zdůrazněny hudbou i vizuálními efekty a pár příběhů či spíše epizodek občas postrádá nějakou tu záživnější pointu či význam. Jinak to má v sobě snad všechno dobrého, co divák od zapomenutého a průměrně hodnoceného čs. filmu může očekávat - výraznou dokumentární hodnotu (tu už silně podtrhuje prolog laděný jako TV reportáž s pilotem vrtulníku VB), alespoň zčásti poutavý příběh (zde jednoznačně ten s doktorem z Linky důvěry), humorné momenty (některé dokonce s velkým potenciálem kultovních scén, kdyby si je Vorlíček nechal na film jiného typu, např. dvě holky na silnici stopující auta nahoře bez!! :o)) a pak nějaký ten tah v hereckém obsazení. Charismatický Radovan Lukavský si v roli doktora Pelca důvěry opět získal moje sympatie. Příběh o člověku věnujícího celý svůj volný den pátráním po neznámém člověku, který telefonem oznámil předem svou sebevraždu, mě z celého filmu zaujal a zasáhl nejvíc. I když na druhé straně mě současně zamrzelo, že tak silnému námětu (navíc kromě onoho pátraní a pokusu o záchranu se zajímavou vedlejší pointou o postupném vytváření přátelského vztahu mezi doktorem a taxikářem-pomocníkem) nebyl věnován samostatný film. (75%) (13.05.2018)

Jeden plátek za druhým, z kytice matky měst, vytržený. Tu ze silnice, tu z ulice, parku, plovárny. Od pracovních, přes tvůrčí, po piknik. Bytí pohnutek. Od člověka k člověku. V centru lid stěhovavý vine se. Črta ze čtvrtí, dne po čtvrtku, který než dostane červenou, za pár hodin odbočí ven, na lázeň. Zahladí příkopy. Osvěží tu vltavskou zem. (29.02.2024)

Tolik známejch herců v jednom filmu pohromadě asi jinde nenajdete. Komentáře a hodnocení mě sice odrazovaly, ale chtěl jsem to vidět, protože jsem si moc nedokázal představit, jak se vůbec tolik herců může do těch 87 minut vejít. A vešli se tam všichni. Film je taková mozaika sestavená z mnoha krátkejch příběhů a herci se tam střídaj jeden za druhym. Některý příběhy jsou lepší, jiný horší, ale každej má jakous-takous pointu. Jinak moc nechápu, proč je tady uvedeno, že je to komedie, protože rozhodně né všechny příběhy byly komický. Abych se vrátil k hercům. Většina z nich má sice jen takový štěky, ale dokázali i na tom malym prostoru na sebe strhnout pozornost, takže film mě dokázal bavit po celou dobu. A pro mě jako milovníka youngtimerů je navíc zajímavý pozorovat tehdejší vozovej park. 70% (07.10.2011)

„Zelena vlna“ je název rozhlasového dopravního zpravodajství, což napovídá úvodní scéna tohoto filmu, ve které rozhlasový reportér zpovídá příslušníka Veřejné bezpečnosti nastupujícího do helikoptéry, z kterého následně sleduje veškeré dění v Praze. A tím jsme u jádra námětu tohoto filmu. „Zelená vlna“ je epizodický film, jehož průběh se odehrává během jednoho pátečního odpoledne v Praze a sleduje osudy různých lidí, kteří se připravují na víkend a je natočen v realistickém stylu zachycující atmosféru své doby. Zkrátka to není nic jiného než syrový život všeho možného i nemožného odehrávající se všude kolem nás. Vlastně je to něco jako se procházet po městě a pečlivě sledovat veškeré dění kolem sebe. Snímek se tak stal zajímavým pohledem na českou společnost v období socialismu. Jsou tu zachyceny jak radosti, tak i strasti každodenního života. V rámci lidskosti jsou mnohé epizodky také plné laskavosti a porozumění. A protože za režií stojí Václav Vorlíček, tvůrčí vůlí sobě vlastní vše pojal s komediálním nadhledem a absurdním humorem. Lze si také všimnout, že některé scénky dokonce vyznívají jako obyčejná anekdoty. Že by se tady Zdeněk Troška inspiroval pro svůj film „Kameňák“ (2003)? No nic. Každopádně je na celém tomto filmovém projektu nejzajímavější ten fakt, že mnohé etudy jsou stále aktuální, neboť se zabývají, doslova a do písmene, nadčasovými tématy. A tak film rozesměje i dojme. Byť se tedy nejedná o pevný příběh, ale spíše se tak trochu fušuje do publicistiky, právě ve své hrané podobě má co nabídnout. Dnes už dokonce také ucelenou vzpomínku na mnohé herce a herečky. kteří už nejsou mezi námi. A že jich tady pohromadě je. Avšak pozor, někteří se jen mihnou, takže je možné je přehlédnout. (06.09.2023)

Bod navíc za to, že si ten film po takové době vůbec vybavuju, plus taky si pamatuju, jak jsem ho tenkrát hodnotil dost kladně. Že by to bylo kvůli mihnuvší se "mé" Ivance Andrlové ? :-) Ovšem, kdo chce téma dopravní zácpy a mozaikový film jako řemen, doporučuju Silnice Řím Neapol neprůjezdná... (12.01.2013)